Homesick

• 
  

Kdo neví co to je, kliká.

První homesick jsem měla při přípravě na první zkoušku, takže někdy koncem září a upřímně, ani se mi nestýskalo po lidech (pochopte to - po měsíci, vám se po mně taky nestýskalo ještě :D) ale z ničeho nic jsem chtěla být v Praze. Asi že jsme v Praze nikdy na konci září neměli před zkouškou, ale spíš nám začínal semestr a všechno bylo ještě v pohodě.
Ne tím to nebylo. Vím, že tenkrát bylo úplně stejný počasí jako obvykle bývá v Česku a já jsem si vzpomněla na Vítkovskej kopec a ranní čekání na tramvaj, ten čistší špinavej Žižkov, svoje okno, kde jsem vysedávala, nějaký párty kam jsme ještě s Peťou chodívaly a nebo jen posezení v Aeru. Ten pražskej shon. Ty nedělní příjezdy už většinou ve tmě, řinčení koleček od kufru :D už to začíná být patetický, tak se přesunu ke svému druhému homesicku..


Taťka měl 20. října narozeniny a dneska měl oslavu. Velkou oslavu v restauraci s celou rodinou, protože mu bylo 50. A já jsem tam nebyla, teda chvilku jo :D zkoušeli jsme si volat přes Skype, ale nebyl dobrý signál.

Ty naše tradiční debaty o tom, kdo zase schválil nebo vymyslel debilní zákon a nebo kdo nás bude za pár let zaměstnávat, když jde ta technologie tak dopředu a už ani pokladní nejsou potřeba :D Nebo jak se dycky babička ptá, jestli jsme slyšeli o tom, že se například rozešla Borhyová nebo jak támhle někoho přepadli a ať raděj do toho Dánska nejezdím :D Já sice vždycky trpím při vysvětlování toho, že technologický pokrok je dobrý a že se nemusí bát, kdo nás bude zaměstnávat a nad babiččinýma drbama kroutím hlavou, ale je to asi jako s tou kávou. Když ji nemám, tak mi chybí. Prý ale uvidím video a taky mi Marťa poslala nějaký fotky.

Ivo mě pořád zve na nějaký super koncerty na muzikáči. No prostě "Nemůžu"

Tohle počasí je nejlepší na víkendové procházky na Severku na horkou čokoládu. Tohle je určitě fotka z jedné takové :-)

Paradoxně mi chybí to nejvíc nedánský kolo. :D

Kluci za mnou málem přijeli. :D

Obecně přes den se mi vůbec nestýská, jsem už velká holka :D, za dva měsíce jsem doma, ale jsou okamžiky, které mi často připomínají odkud jsem přijela. Necítím smutek, jen takový ten pocit, který se dá přirovnat k tomu, když pustíte písničku, kterou jste poslouchali při nějaké příležitosti v minulosti a vybaví se vám ta stejná nálada.


_______________________________________________
Jeden aktuální a příště už bude o stěhování do vlastního bytu.