Tento týden by se dal nazvat pracovní a utrácecí. 

Mohla bych to tady teď skoro přeměnit na módní blog, ale držme se tématu a jen vám ve stručnosti řeknu, že jsme byly v pondělí na výletě v bance, kde jsme si konečně aktivovaly bankovní účty, s Řehořem zašli na zmrzku a do vetešnictví a odpoledne strávily online shopingem. Hlavně já s Andreou. Na český účty je převod docela komplikovaný, takže tenhle problém nás baví téměř každé odpoledne ještě až do dnes, kdy už to konečně začíná vypadat nadějně. Kdyby s tím někdo potřeboval někdy poradit, tak si myslim, že se na nás může obrátit :D. V těch islandských korunách ta výplata stejně vypadá o moc lépe.

Ve čtvrtek jsme se jeli koupat do laguny ve Fludiru. Byla to neskutečná pohoda, válet se v teplým jezírku zatímco bylo hnusný počasí. Myslim, že až teď (když skoro opouštím skandinávii) jsem si na tohle sychravo zvykla a už to neberu jako něco nepříjemnýho, hlavně když se u toho můžu válet v teplým jezírku a řešit veledůležité problémy. (S výplatou přichází i trable, kterou barvu hodinek/bot/šatů vybrat a není nic lepšího, než to řešit v teplým jezírku.) Na zmrzlině již máme patrně závislost, takže jsme tam jely zase.. se osvěžit no, po tom teplým jezírku. Dost už o teplém jezírku. Na večeři jsme pak výjimečně nešly na naši zaměstnaneckou, ale protože Andrea vyhrála poukaz na večeři v hotelové restauraci a je to opravdová kámoška, tak se rozhodla že se s námi podělí (nebo že my se s ní podělíme o náklady na naše večeře) a půjdeme vyzkoušet jídlo z našeho hotelu. Bylo to opravdu dobrý, měly jsme (vegani odvraťte zraky) jehněčí a hovězí stejky. Hlavně jsem si připadala, jakože jsme s holkama někde na našem sedánku v Praze a naše konverzace o barvě hodinek/bot/šatů nadále pokračovala i u večeře. Taky jsme se shodly, že už od pátku večeřet nebudeme, neboť jsme tlustý. Toho jsem si všimla už v zrcadle, když jsme šly do teplýho jezírka (a proto jsem pak nadšeně přijala půllitr zmrzliny s čokoládou a dalšíma mňamkama). Máma ale říkala, že to prý za měsíc zase zhubnu. A máma má vždycky pravdu, takže až skončí léto i v Barceloně, budu zase jak lunt. Případně sázím na pořekadlo "než se vdáš..." 

Od pátku jsme už jenom pracovaly a už jen pracovat budeme až do následující neděle. Dnes však jenom 4 hodiny. Peťa ne, ta pracuje celých 8 hodin, ale má pozítří volno, takže se to asi vyváží. Hlavně v pondělí odlétá, takže to bude smutné loučení. Já tu strávím ještě 9 dní. Už se těším domů, až nebudu pracovat a budu mít narozeniny a oslavu a pozvu rodinu na oběd a vyzkouším všechny ty věci co jsem si nakoupila a pojedu do Prahy na jeden den a do Brna na jeden den a naučím se používat tečky ve větách. 

Žádný výlet, kromě pondělního Reykjavíku s Peťou, už v plánu nemáme, takže tentokrát opravdu vysoce pochybuji o článku příští týden. Řekla bych, že příště se uvidíme z Barcelony, kam se již nesmírně těším. Přestože jsem si zvykla na sychravé počasí, koupat se v teplém moři při svitu slunce, myslím bude taky docela fajn. 

Dneska všechny fotky od Peti

Hello guys!

Past week 2 joyful things have happened. Actually 3. I figured where to watch the Olympics online from Iceland. So I've been watching some sport almost everyday.

What were the two joyful things I had on mind before, you ask? The first one was the lagoon bathing on Thursday in Fludir. It was great mainly, because the weather was awfull but we were warm in the water and it was sooo chilling. After the bath, we had a dinner in the hotel restaurant, thanks to Andrea, who has won a prize of free dinner and she decided    to share it with us. Such a friend! ♥ We had a great time, almost like when we got together in Prague once in a while and talked till midnight. We had lamb and beef steaks with vegetables and various sauces. It was soo good. 

However, we should probably stop eating, because even though we work a lot and move a lot, we gained a little weight. It is sad. But as my mum said, I'll lose it in a month. I don't know about your mum, but mine is always right, so when the summer ends also in Barcelona, I'll be skinny again. :D 

Now I see only work till the end of this week and then I'm leaving on 26th Friday morning, so I'll probably work as well also the next week. No fancy amazing exciting trips planned anymore, so I'll probably see you from Barcelona! Have a great rest of your holidays and take care! 

All pics by Petra today.

Nemám kde sledovat olympiádu!! Ach jo. Překvapuje mě, že holky mé nadšení tak překvapuje, ještě mi řekněte, že vy se nedíváte. Třeba dnes hraje USA basket a já to nejspíš neuvidím. Šlendrián. Ani atletiku :(

Dneska oznamuji konec pravidelných týdeníčků, dokud nezruším, co jsem zrušila. Minulý týden nic nebylo, takže už je to stejně porušeno. Rodiče měli dokonce strach, co se mi stalo :D Hekla se stále k výbuchu nemá, takže se mi tu kromě zavalení prostěradly, utopení se ve vířivce nebo otrávení chlebem nemá co jiného stát. Jo, ještě bych vlastně mohla spadnout do vodopádu nebo se utopit při přecházení řeky. 

Ve středu 3. 8. jsme byli na výletě - my tři holky a Řehoř. On má totiž auto a po neúspěšném pokusu na místo určení dostopovat týden předtím, se uvolil a nadšeně s námi odcestoval na 3 hodinovou procházku ke Glymuru. To je nejvyšší lidem dostupný vodopád na Islandu, měřící 198m. To lidem dostupný je trochu zavádějící, občas jsem měla strach o své nemotorné tělo v nevhodné obuvi. Procházka to byla velmi výživná, po kamenech, po štěrku, přes potůčky, potoky a řeku. Ne vždy jsme jistě věděli kudy jít, ale naštěstí jsme trefili. Banda turistů nás často pomohla nasměrovat správným směrem. Bylo to dobrodružný, asi ani mě ta procházka přírodou jednou za 10 let úplně nezabije. Teď jsem ráda, že mám deset let zase pokoj.

Vodopád byl vskutku vysoký a dlouhý. Občas mi pohled dolů připomínal Macochu bez zábradlí s vodopádem. Vodopád, ač byl nejvyšší, co jsem dosud viděla, na mě sám o sobě nezanechal takový dojem jako předchozí. Asi proto, že jsem ho viděla hodně z dálky a ani neviděla vlastně jeho dno. Celý rozhled po okolí byl ale parádní. Šli jsme nejdříve do kopce k jeho vrcholu, potom jsme přešli řeku, která právě ústí ve vodopádu a šli zase zpět dolů k parkovišti. Snad je tento popis srozumitelný. Voda byla vskutku ledová a kameny kluzké. Nikomu se ale nenamočily boty, takže to vlastně nakonec byla nuda. Až na to, že Peťa šla bez kalhot. To nuda nebyla :D. Fotky máme, ale neukážeme.

Pak jsme jeli na zmrzku. Už podruhé. Vraťme se teď do minulého týdne. O víkendu nebyl žádný článek, protože nejzajímavější věc, co se nám stala bylo to, že jsme nemohly chytit stopa. 27. 7. jsme chtěly jet právě na Glymur stopem. Už od rána nám to ale nějak moc nešlo. Před hotelem jsme čekaly asi půl hodiny a v Selfossu dokonce 50 minut. Tak jsme to stopování poprvé vzdaly a šly na zmrzku. Jak jsme se totiž dozvěděly, Islanďané milují zmrzlinu. Mají tu takové zmrzlinové podniky (cukrárny? :D) a v nich spoustu zmrzlin, čokoládových polev a posypků. Takže si můžete vybrat jakou chcete zmrzku a na to tři různý posypky, třeba oreo nebo lentilky, snickers a ták. (jo už tloustnu). Je to hrozně dobrý. Jakoby McFlury na míru. Měla bych přestat se psaním, protože jinak tu bude víc slov o zmrzlině než o vodopádu. 

Výplata přišla, je to dobrý. Zatím se na ni jen díváme na účtech, protože nemáme aktivované karty, tak s nima nic jinýho ani delat nemůžeme. V pondělí bychom to asi mely vyřešit, tak už si možná něco i koupím. 

Tento týden přemýšlím o tom, jak si připadám den ode dne hloupější :D Andrea, moje kolegyně uklízečka se mnou souhlasí. (ne, že já jsem hloupější, ale že obě blbnem) Peťa si pravděpodobně udržuje aspoň nějakou hladinu inteligence konverzací s hosty. My si můžeme povídat s polštářem nebo s vysavačem. Doufám, že je tohle moje poslední manuální práce a od září už budu dělat jen věci, co mě budou intelektuálně obohacovat, například kopírování dokumentů, skenování dokumentů a sešívání dokumentů na stáži. 

Nevím, kde se ve mě dnes bere všechen ten humor, opravdu. 

Pár dní v minulém týdnu nám tu netekla studená voda. :D Naštěstí jen v našem domku pro zaměstnance, tak jsme se chodili koupat do hotelu. Připadala jsem si jako tenkrát v Dan hostelu, s osuškou pod paží, 50 metrů do sprchy. Už je vše OK.

Vlastně jsem si dnes koupila první věc z výplaty. Michal Prokop vydal LP Město ER, tak jsem si ho koupila. Jo no, gramofon stále nemám. Někdy koupím. Teď není ten správný čas. Až se někde usadím, tak si koupím gramofon. Místo psa. Aspoň už budu mít co poslouchat. A pak si koupím psa, co má rád hudbu.

Našla jsem nový byt v Barceloně, tentokrát už tomu můžu uvěřit, je pro mě rezervovaný a už si občas píšeme i s novými spolubydlícími. Za měsíc už bude 3. den co tam budu. Španělštině tu moc nedám, jde to se mnou tady vážně od 10 k 9.. 

Nový rozvrh na příštích 14 dní vypadá pekelně. Máme jen 2 volna. O to víc budu moct koupit věcí a psů. Tak možná přístí víkend čau. 

Hello guys!

Hope your summer is going well. I'm counting my last days here on Iceland (today it is 19). I didn't post anything last week, cause there was nothing very interesting to share, except the fact we weren't able to get a hitchhike. (I'm not very sure how to use the term, basically we had a bad luck and couldn't reach our destination by hitchhiking). We planned to go to Glymur waterfall (the highest on Iceland - 198m). After 50 minutes of waiting for a ride, we decided to go for icecream, which was by the way very delicious. The rest of the week was not very interesting, just full of work and stuff.

However, we reached Glymur this week. Our friend, Grzegorz, has a car and wanted to go there as well, so he took us there and we all spent a nice day together. The hike around the waterfall was very adventurous (remember I'm used to have a certain level of comfort:D). Sometimes I was a little worried about my life. We also had to cross a river, this time without shoes and the water was like 50 cm deep there. As I said, adventurous and COLD! Beside the cold water, the weather was great. The hike itself took around 3 hours and I enjoyed it, surprisingly. The waterfall itself wasn't so exciting, even though it is so high. I think it was because we couldn't see the bottom of the waterfall and we also weren't so close to it (except our feet in the water itself.. c'mon:D). But the whole experience was amazing and I really enjoyed it. Now I will not hike for some time in the nature, rather in the city or shopping mall (yes, we got our salaries).

I'm so very sad, cause I have no place where to watch the Olympics. USA men are playing basketball right now, and I can't see them. I will not see any atletics either. :( I will work though. The next two weeks will be extra busy, which is good, since those are my last days here, however I'll be very tired for sure. I'm tired already now. Not very much though. I'm looking forward to see "my everyone" in Blansko and then leave to Barcelona. Next month it'll be my 3rd day in Barcelona already!. So psyched. 

Not sure if I'll be back here next week, since I have no exciting plans, neither deep thoughts to share. Take care..

Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na týden doma, takže mi to nevadí. Tohle možná vyznívá, jakože se mi tu na Islandu nelíbí, tak to ale vůbec není. Myslím, že z předchozích článků je to jasný. Jen to strašlivý nadšení už pomalu opadává, mám pocit, že už jsem to nejlepší viděla, práce už se stala rutinou a napište mi, koho z vás baví uklízet :-). Prostě už se zase těším na další změnu no a skoro nejvíc se těším na normální jídlo. Cítím se jak vepřík. 

Ve středu jsme se s holkama vydaly na výlet. Měly jsme před sebou 3 dny volna, tak jsme si vypůjčily auto, spacáky a stan a jely jsme na jihovýchod, tam kde je toho nejvíc k vidění a vede tam silnice i pro malé třídveřové Fordy Fiesta. Do Reykjavíku, kde jsme si auto půjčovaly, jsme ještě musely stopovat. Nevím, jestli tomu mám stále říkat štěstí, nebo je to prostě normální, ale hned u hotelu jsme stoply paní, co jela až do Reykjavíku, takže žádný přesedání v Selfossu nebo někde jinde. Z Reykjavíku jsme se pak vrátily do hotelu pro věci a na oběd a ve 13:33 už jsme byly v autě. Zase jsem psala cestovní deníček, jen mě to zjevně baví čímdál míň, takže pro úplnost k tomu budu ještě připisovat. To, co je z deníčku bude v kurzívě. 

Jedeme.Máme toho před sebou hodně. Budeme spát ve stanu. Nemůžu se soustředit na psaní, protože si holky zpívají Damiens, Kotvalda, Lucii Bílou.. co sudičky přály nám? :D umírám tu :D. Chčije. Jak hovado. .. ok.. Nedvědi. Asi napíšu až holkám dojde šťáva.

Co bylo v plánu všechno navštívit? 

Protože ve středu pršelo opravdu hodně, rozhodly jsme se, že ten přírodní bazén necháme až na zpáteční cestu, stejně tak vrak letadla, kaňón a ještě jednu jeskyni blízko skrytého vodopádu. Nakonec se nám tohle rozhodnutí vyplatilo, protože ve čtvrtek už nepršelo tak moc, takže bazén a velká část cesty k vraku proběhla bez deště. Jeskyni a kaňón jsme vynechaly úplně. 

14:39 Skogafoss

16:18

Tak jsme viděly ledovec. Docela hustý.. bylo tam u něj jezero se strašně modrou vodou a ten ledovec sám není úplně bílý ale spíš šedivý jak břečka po zimě. No prostě krása :D. Na ten ledovec přímo pak lezli lidé lépe vybavení než my, není to sranda v botaskách. 2x nás varovala cedule, že tam můžeme umřít, pokud nebudeme mít cepíny, tak jsme si to náležitě rozmyslely a jen na něj koukaly jako správný městský buchty. Potkaly jsme taky lidi v žabkách. Strašně chčije. Peťa střašně chtěla ať si vemu pláštěnku. Fučí vítr, že to hází s autem a cpeme se Oreem. 

Zde je myslím patrná ma fascinace, protože do dvou vět následující po sobě nacpat pláštěnku, oreo a vítr se mi teď v tuto chvíli zdá přinejmenším zvláštní. Obecně, když to teď čtu a píšu si vůbec nepřipadám jako vhodná osoba. Myslim, že spíš Karel Hynek by byl. Přirovnat ledovec k břečce a termíny jako "fakt nádherný"a "docela hustý" je barbarství. Ale čtěte dál. :D

17:55 Fosshotel Núpar

Stěrače stírají a to dost hlasitě. Andri musela na WC, tak jsme se zastavily po cestě ve Fosshotelu Núpar a to fakt není moc pěkný. Spíš nějaká ubytovna. Pořád hrozně chčije. To je výlet. Vynechaly jsme pár věcí z našeho plánu a necháváme je na zítra. Mělo by byt hezčejc. 

S naším Fosshotelem Hekla jsme to v porovnání s Núparem vyhrály. Nejenže to máme do města, kde v podstatě zařídíme vše, jen 25 km, do Reykjavíku hodinu, ale i hotel vypadá krásně a udržovaně. Vůbec netuším kam lidi z Núparu můžou vyrazit nakoupit nebo zařídit nezbytnosti. 

22:56 Ledovcové jezero Jökulsárlón

Jdeme spát. Posloucháme Lou Reeda - Gun, jako ukolíbavku, vyhorožuje, že nám vystelí mozek z hlavy, ale melodie je tak uklidňující, že nám ani nevadí, že nakonec spímě všechny 3 v jednom autě, protože se nám v tom chcanci nechtěl stavět stan. Ani se nám v něm vlastně nechtělo spát. No, takže uvidíme. Ale šly jsme 4 km procházku ke Svartifossu, tak bychom mohly snad usnout. Andrea žere brambůrky, ikdyž už má vyčištěný zuby a Peťa nekolikrát omylem použila klakson při převlíkání. Stojíme úplně naproti tomu jezeru na parkovišti. Fakt paráda. 

Mezi Núparem a Jökulsárlónem jsme si udělaly ještě zastávku ve Skaftafellu a prošly se ke zmiňovanému Svartifossu. Vodopádů jsme tu již sice viděly několik, ale tento byl zase jiný než ty předchozí. Jak je vidět na fotkách, není obklopený zelení, ale lávovým kamením. Počasí se  v tu chvíli docela umoudřilo, takže to byla hezká procházka. V kempu, který je součástí parku Skaftefell jsme si ještě daly kávu a pak se vydaly k ledovcovému jezeru Jökulsárlón. Po cestě jsme narazily na zbytek mostu Skeidararsandur, který byl v roce 1996 zničen sesuvem ledových ker, prý velkých jako rodinné domy. 

V autě se spalo překvapivě docela dobře a ani mě z toho druhý den nebolelo tělo. Jistě se mi spalo líp než ve vlaku nebo v autobuse.

Ve čtvrtek jsme se pak probudily některé v 8, některé v půl deváté, kdy už začali zvědaví turisté pobíhat okolo našeho auta, aby se dostali k té kráse. My už to viděly den předem, takže jsme se v klidu nasnídaly a některé z nás se dokonce i nalíčily. (Protože já to stanování vzala vážně, tak jsem si s sebou teda makeup nebrala, a tak se vedle těch dvou kočiček celý den odmítala fotit). Bohužel stále pršelo. Prošly jsme se kolem jezera a vydaly se zase zpátky směrem k hotelu, stihnout to, co jsme ve středu nestihly. 

12:36

Usínám. Ráno jsem myslela, že jsem se docela vyspala, ale asi ne. Andrea spí. Peťa naštěstí ne. Viděly jsme 3 ledovcová jezera a je to vážně nádhera. Já ani nevěděla, že něco takovýho existuje. Teď jedeme zpět, kouknout na věci, která jsme buď včera přejely nebo bylo moc hnusně. Teď už neprší, tak snad to vydrží do večera. 

Nakonec jsme ten kaňón vynachaly úplně, protože v jeho okolí pršelo hodně, a zamířily až na pláž s vrakem letadla. Tam jsem hrozně chtěla jet. Nejdřív jsem si myslela, že je ten vrak na pláži ve Víku, kde jsme už byly. Tam jsme ho ale nenašly, tak jsem se na internetu dozvěděla, že je 20 km od Víku a jak se k němu dostat. Tady je dobrý návod, kdyby tam měl někdo namířeno. Vrak je tam od roku 1973, kdy letadlo z USA na Island minulo cíl (letiště v Keflavíku) a nouzově přistálo právě na pláži Sólheimasandur. Všichni to přežili. Podle fotek jsem čekala, že bude větší, ale je to malinké letadlo, jde se podívat i dovnitř a někdo se fotil i na něm, ale na to jsme byly moc unavený :D Na pláž se musí dojít 4 km a protože jsme se bály deště, šly jsme docela rychle. Nazpět se mi chtělo čúrat, takže jsem šla ještě rychleji. 

Z pláže jsme to vzaly rovnou do přírodního bazénu (ne vyčůrat se), který jsme na první pokus přejely, kvůli nepozornosti navigátora (já). Rozhodly jsme se vrátit a myslim, že jsme udělaly dobře, přestože podlaha bazénu byla více než kluzká a převlíkárny více než bahnité. Nestává se každý rok, že se v zemi, kde je v létě 15°C, koupete obklopeni horami ve vodě, která je tak teplá, že nebýt toho hnusu na dně, tam vydržíte i hodinu. Bylo tam docela dost lidí, což vlastně bylo skoro na všech místech, která jsme navštívily. 

Odtud jsme už spěchaly na večeři do hotelu a hlavně do postele. V pátek jsme potom jely vrátit auto do Reykjavíku, tam jsme navštívily obchodňák Kringlan a stopovaly zpět do hotelu. A od soboty zase makáme. Další volno máme ve čtvrtek a v pátek, takže zase asi někam vyrazíme stopem, jestli nebude moc pršet. 

In English

A lot of words up there right? Last week we had a 3 days off, so we decided to rent a car and travel further than 100 km from the hotel with intention to spend night in a tent. What we wanted to see:

We managed to see almost everything from the list in 2 days. The weather wasn't very friendly on Wednesday, so we postponed the pool, wreck and canyon for Thursday. All of the sights are on the ring road 1 or near by. 

The car we rented was quite small, the radio wasn't working at all, so girls were singing. Mainly old czech songs. Firstly we saw the hidden waterfall and it was very magical. You need to walk on stones in the small river to get there, but it is nothing dangerous (managable in Converse shoes) and definitely it is worth it. 

After that we went to see the glacier Sólheimajökull, which isn't very white, as I expected from the glacier (how dare it?), but looks more like melted snow in the city after the winter. Not very nice color actually, but the experience was powerfull. 

The journey was quite long, so after that we managed to see the Skaftafell park with Svartifoss and the amazing Jökulsárlón glacier lagoon. On the way there we were impressed by remnants of a bridge in Skeidararsandur. The bridge was destroyed in 1996 by huge glaciers floathing, eased by an eruption  near the major glacier called Vatnajökull. I read, that the glaciers were as big as a house. Iceland is very dangerous country I think. I hope Hekla stays calm at least till the end of August. 

When we reached Jökulsárlón lake, it was already about 10 p.m., still raining and we were lazy. So we spent the night in the car. All of us. I must say that I slept quite well. It was much better than sleeping in a train or bus. Moreover, the location! Simply amazing. The day after we woke up and went to explore the location a little more. The most beautifull view is from the hill, so don't be lazy, if you go there. It was raining again though. We started to move back to the west of Iceland. 

So we went to see another glacier lagoons and then we headed to see the wreck of the aeroplane on the black beach near Vík. I desired to see this place from the moment I saw the picture. Firstly I thought that the beach is in Vík, but as I found out few weeks ago, it is not. So I googled (too late!) and found out. Here you can find instructions, how to get there. Just in case. The weather got better, so the 4km walk wasn't so bad. We walked quite quickly and the rain started at the end of our walk on the way there and was very short, so it was OK. The place is amazing indeed. It is surreal. We just couldn't believe the plane is still there and how come nobody got rid of it. 

Last stop was the natural pool in Seljavallalaug, which we missed on the first try, because of inattention of the navigator (me). Luckily we weren't lazy to turn the car and drove back. The place is very nice and if you just think of the circumstances - the weather wasn't very "swimming friendly", there were mountains all around and we were on Iceland, but swimming in the open pool. Cool, isn't it. The floor of the pool was a little slipery and the changing room were dirty, however the whole experience was briliant. Then we went back to the hotel, spent the night here and returned the car in Reykjavik. Everything,but the weather, was perfect. The weather was just bearable.