27 srpna 2016

Poslední z Islandu

13:28
Zrovna sedim na SXF letišti v Berlíně. Nejede tu wifi, takze písu do wordu a pak to zveřejním. Nejhorší letiště na kterým jsem kdy byla. Ani jedna lavička, skoro žádný obchody a ty lidi celkově se mi to nějak moc nelíbí tady. Možná jsem jen unavená a všechno mě vytáčí :D. Vstávala jsem ve 2, tak se to dá asi i pochopit. V letadle se mi chtělo strašně spát, jako vždy, ale zdálo se mi tam ještě míň místa, než jindy.
Autobus do Prahy mi jede za 2 hodiny. Doufám v hodně místa a že se trochu prospím tam. Chtěla jsem to čeknout na internetu, včera ještě místo mého spolusedícího bylo volné, ale nevím jak teď.
Chtěla jsem tu dneska ještě shrnout poslední dny na Islandu a tak celkově mou zkušenost ale chce se mi spát :D.
Ještě než Peťa odjela, jely jsme se podívat na kráter Kerid a kostelíček v Skálholtu. Je to kousek od hotelu a při cestě na zmrzku jsme se spontánně rozhodly, že tam zajedeme. Takže jsme si nejdřív zajely na tu zmrzlinu, poslední, asi 4. a potom jsme vyrazily tam. Bylo to moc hezký, Andrea z toho dne dělala video. Trochu jiné než na která jste zvyklí u mě, řekla bych o dost zábavnější na koukání :D Prostě super nápad nás natáčet celé odpoledne. Já ještě jedno video taky chystám, ale hodně pomalu. Nevím jestli ho někdy dochystám. Kolem kráteru jsme si udělaly procházku, Peťa udělala asi 150 fotek a přitom si nenápadně postěžovala, že by taky chtěla mít takový kámošky jako je ona, aby měla tak hezký fotky, jako máme my. Já bych si přála mít víc takových kámošek jako jsem já, který nejsou jako paparazzi a nekřičí po vás „víc úsměvu“ nebo „Lucko, ty tvoje křivý nohy, stoupni si jinak“ :D. Kolem kostelu jsme si taky udělaly procházku, místo je to vskutku až magické, strašně fotogenické, to zvládnu vyfotit i já nefotografka hezky.










V těch posledních dvou týdnech jsem taky překonala svoje možnosti a pracovala 10 dní v kuse. Poslední den už jsem sotva šla a spát se mi chtělo už od probuzení, ačkoliv jsem spala dlouho. Tělo mě z toho bolí ještě teď (ooo chudinko) ale v úterý jdu na masáž, tak mě to asi napraví. Rodiče mi řikali, že prý vysáli koberec a povlíkli mi postel, takže žádná práce v tomhle týdnu asi nehrozí. Chci se ale vrátit do svého koloběhu cvičení a běhání, protože jsem špek. To jde vidět i ve videu. Je mi z toho smutno, ale je to jen moje vina :D. Strašně jsem tam zlenivěla a sportovala jsem asi jen 3 týdny a pak už jen pracovala a válela se.
Jestli plánujete jet na Island, tak plánujte rychle, ať tam ještě nějaká příroda zbyde. Každý rok se návštěvnost zvyšuje. Na spoustě míst jsme potkávaly mraky turistů, člověk se někde ani nemohl zastavit a pořádně se rozhlídnout, protože by brzdil další lidi. Takových míst nebylo moc, ale nečekala jsem, že se mi to na Islandu stane. Fosshotel Hekla je podle mých informací zabookovaný na dvě léta dopředu a je v plánu jeho rozšíření na 3x tolik pokojů, kolik v něm je teď (ze 46 na 142).
Jestli si myslíte, že nejste lidi zaujatí přírodou a že vám Island nemá co nabídnout, myslim si že to je blbost. Já jsem tam jela s tím, že budu hlavně pracovat a občas nějakej výlet dáme, ale jen abych se neválela v hotelu. Nakonec jsem toho chtěla vidět co nejvíc a stále objevovat nový místa. Je mi líto, že jsem třeba vůbec neviděla severní část Islandu, ale na to jsme prostě neměly čas.
S příchodem srpna se už začalo večer rychleji stmívat a v noci už byla černočerná tma, třeba i několik hodin. To znamená mimo jiné to, že je s trochou štěstí možné vidět polární záři. Byla to jedna z věcí, která mě na Islandu lákala nejvíc, kromě gejzírů a pláže s letadlem :D. Až po příjezdu jsem zjistila, že jsem vlastně hodně blbá, když si myslim, že ji uvidím v těch letních nocích a nepříhodnější podmínky na její sledování jsou od října do unora. Co se ale nestalo, před pár dny nám kolem 1 hodiny ranní, Klaudie buší do dveří a křičí, že je polární záře, ať koukáme vstávat. Tak jsem v těch svých spacích kratasích, kabátu a zimních botech vyběhla před chatu a strávila deset minut koukáním na oblohu. Bylo to uzasny. Ještě druhy den a vlastne ani dnes tomu nemuzu uverit. Že jsme to nakonec i v létě zvládly. Bohužel to bylo noc po tom, co Peťa odjela. Neměly jsme to srdce jí to radostně psát, takže se to dozví buď teď, jestli bude číst článek a nebo až někdy, až se zpětně budeme o Islandu bavit.
Můj članek je velmi neuspořádaný, asi jako moje myšlenky. Víte, chce se mi spát.
Poslední výlet kromě mojí cesty na letiště byl v pondělí, kdy odlétala Peťa a my jsme ji jely doprovodit. Po cestě jsme se ještě stavily v Reykjavíku u vikingské lodi (nebo co to vlastně je), pořádně prozkoumaly Harpu – dům Opery, zašly na bagel a na poslední zmrzlinu, tentokrát ne tu s čokoládičkami, ale „normální“ kopečkovou. Pamatuju si jak jsem v Chorvatsku koukala, jak vypadá kopeček zmrzliny :D Asi jako 3 v Česku. V Reykjavíku byly ještě obrovštější a chuť byla taky výborná. Hlavně měli spoustu různých příchutí, takže jsme moc nevěděly co si vybrat. Chyba se ale asi nedala udělat, všechny co jsem ochutnala byly vynikající. Jen jsem to málem svým ochablým svalem v ruce nemohla unést. Taky si nemůžu vzpomenout na název cukrárny, takže tahle informace je čistě chlubící a vůbec ne informativní. Pardon a heč peč.








Můj unavený mozek neví, jak tento článek a vůbec celou kapitolu o Islandu ukončit. Shrnu to velmi jednoduše. Doporučuji všem se tam někdy vyrazit podívat. Podle informací co mám stačí zhruba 10 dní na objetí celého Islandu a navštívení těch nejlepších míst. Kolik peněz to stojí nevím. Stopuje se tu snadno, ale nevím jestli bych se odvážila na to spoléhat  úplně. Kromě přírodních úkazu si nezapomeňte dát zmrzlinu!

22:16 Praha Hlavni nadraží
Ach né. Autobus z Berlina měl zpoždění a ted sedím na nadraží a asi o půl hodiny mi ujel vlak do Blanska. Teď tu musím ještě hodinu a půl čekat a pak pojedu Metropolem do Brna a moji drazí rodiče mě zase musí zachránit a přijet pro mě. Bože, kolik toho dnes sežeru za tu cestu. Už mám jen vodu, tak stačí. Kupodivu se mi ani nechce spát, to bude asi z toho všeho jídla, co mi dodává energii :D. Trochu jsem spala v autobuse, měla jsem dvousedeačku pro sebe a pak se koukala na Mamma Mia :D Ale můžu říct, že z toho výběru co tam měli bych se asi styděla za všechno uplne stejně. Taky jsem koukala na supernudnej dokument o Islandu. Se vší skromností je i můj blog zábavnější :D.
Mám tu trochu divnej pocit. Jakoby strach. Nikdy jsem v Praze strach neměla, ale teď se pořád otáčím po lidech a každej je zloděj. Jsem nějaká divná. Na hlavním nádraží je normálně internet.. Poskytuje ho Hervis :D A hlavně je tu všude strašný vedro a já hrozně smrdim. Jsem stála vedle takové hezky upravené slečny/paní až jsem se fakt styděla. Takovej vandrák :D. Podle mých výpočtů strávím na cestě 24 hodin, to se mi to fakt vyplatilo ta o 1 000 Kč levnější cesta, než kdybych přistála do Prahy. Leonardo Da Vinci k tomu má krásný citát, který ještě ne vždy dokážu aplikovat do svého života a taky se ním s vámi rozloučím.


„Lidé budou žít způsobem, kterého se nejvíce bojí, to jest budou škudlit jako chudáci proto, aby neupadli do chudoby.”

Related Articles

0 komentářů:

Okomentovat

© LZ. Používá technologii služby Blogger.

Oblíbené