Poslední z Islandu
13:28
Zrovna sedim na
SXF letišti v Berlíně. Nejede tu wifi, takze písu do wordu a pak to
zveřejním. Nejhorší letiště na kterým jsem kdy byla. Ani jedna lavička, skoro
žádný obchody a ty lidi celkově se mi to nějak moc nelíbí tady. Možná jsem jen
unavená a všechno mě vytáčí :D. Vstávala jsem ve 2, tak se to dá asi i
pochopit. V letadle se mi chtělo strašně spát, jako vždy, ale zdálo se mi
tam ještě míň místa, než jindy.
Autobus do Prahy
mi jede za 2 hodiny. Doufám v hodně místa a že se trochu prospím tam.
Chtěla jsem to čeknout na internetu, včera ještě místo mého spolusedícího bylo
volné, ale nevím jak teď.
Chtěla jsem tu
dneska ještě shrnout poslední dny na Islandu a tak celkově mou zkušenost ale
chce se mi spát :D.
Ještě než Peťa
odjela, jely jsme se podívat na kráter Kerid a kostelíček v Skálholtu. Je
to kousek od hotelu a při cestě na zmrzku jsme se spontánně rozhodly, že tam
zajedeme. Takže jsme si nejdřív zajely na tu zmrzlinu, poslední, asi 4. a potom
jsme vyrazily tam. Bylo to moc hezký, Andrea z toho dne dělala video.
Trochu jiné než na která jste zvyklí u mě, řekla bych o dost zábavnější na
koukání :D Prostě super nápad nás natáčet celé odpoledne. Já ještě jedno video
taky chystám, ale hodně pomalu. Nevím jestli ho někdy dochystám. Kolem kráteru
jsme si udělaly procházku, Peťa udělala asi 150 fotek a přitom si nenápadně
postěžovala, že by taky chtěla mít takový kámošky jako je ona, aby měla tak
hezký fotky, jako máme my. Já bych si přála mít víc takových kámošek jako jsem
já, který nejsou jako paparazzi a nekřičí po vás „víc úsměvu“ nebo „Lucko, ty
tvoje křivý nohy, stoupni si jinak“ :D. Kolem kostelu jsme si taky udělaly procházku,
místo je to vskutku až magické, strašně fotogenické, to zvládnu vyfotit i já
nefotografka hezky.
V těch
posledních dvou týdnech jsem taky překonala svoje možnosti a pracovala 10 dní
v kuse. Poslední den už jsem sotva šla a spát se mi chtělo už od probuzení,
ačkoliv jsem spala dlouho. Tělo mě z toho bolí ještě teď (ooo chudinko)
ale v úterý jdu na masáž, tak mě to asi napraví. Rodiče mi řikali, že prý
vysáli koberec a povlíkli mi postel, takže žádná práce v tomhle týdnu asi
nehrozí. Chci se ale vrátit do svého koloběhu cvičení a běhání, protože jsem
špek. To jde vidět i ve videu. Je mi z toho smutno, ale je to jen moje
vina :D. Strašně jsem tam zlenivěla a sportovala jsem asi jen 3 týdny a pak už
jen pracovala a válela se.
Jestli plánujete
jet na Island, tak plánujte rychle, ať tam ještě nějaká příroda zbyde. Každý
rok se návštěvnost zvyšuje. Na spoustě míst jsme potkávaly mraky turistů,
člověk se někde ani nemohl zastavit a pořádně se rozhlídnout, protože by brzdil
další lidi. Takových míst nebylo moc, ale nečekala jsem, že se mi to na Islandu
stane. Fosshotel Hekla je podle mých informací zabookovaný na dvě léta dopředu
a je v plánu jeho rozšíření na 3x tolik pokojů, kolik v něm je teď
(ze 46 na 142).
Jestli si
myslíte, že nejste lidi zaujatí přírodou a že vám Island nemá co nabídnout,
myslim si že to je blbost. Já jsem tam jela s tím, že budu hlavně pracovat
a občas nějakej výlet dáme, ale jen abych se neválela v hotelu. Nakonec
jsem toho chtěla vidět co nejvíc a stále objevovat nový místa. Je mi líto, že
jsem třeba vůbec neviděla severní část Islandu, ale na to jsme prostě neměly
čas.
S příchodem
srpna se už začalo večer rychleji stmívat a v noci už byla černočerná tma,
třeba i několik hodin. To znamená mimo jiné to, že je s trochou štěstí
možné vidět polární záři. Byla to jedna z věcí, která mě na Islandu lákala
nejvíc, kromě gejzírů a pláže s letadlem :D. Až po příjezdu jsem zjistila,
že jsem vlastně hodně blbá, když si myslim, že ji uvidím v těch letních
nocích a nepříhodnější podmínky na její sledování jsou od října do unora. Co se
ale nestalo, před pár dny nám kolem 1 hodiny ranní, Klaudie buší do dveří a
křičí, že je polární záře, ať koukáme vstávat. Tak jsem v těch svých
spacích kratasích, kabátu a zimních botech vyběhla před chatu a strávila deset
minut koukáním na oblohu. Bylo to uzasny. Ještě druhy den a vlastne ani dnes
tomu nemuzu uverit. Že jsme to nakonec i v létě zvládly. Bohužel to bylo
noc po tom, co Peťa odjela. Neměly jsme to srdce jí to radostně psát, takže se
to dozví buď teď, jestli bude číst článek a nebo až někdy, až se zpětně budeme
o Islandu bavit.
Můj članek je
velmi neuspořádaný, asi jako moje myšlenky. Víte, chce se mi spát.
Poslední výlet
kromě mojí cesty na letiště byl v pondělí, kdy odlétala Peťa a my jsme ji
jely doprovodit. Po cestě jsme se ještě stavily v Reykjavíku u vikingské
lodi (nebo co to vlastně je), pořádně prozkoumaly Harpu – dům Opery, zašly na
bagel a na poslední zmrzlinu, tentokrát ne tu s čokoládičkami, ale
„normální“ kopečkovou. Pamatuju si jak jsem v Chorvatsku koukala, jak
vypadá kopeček zmrzliny :D Asi jako 3 v Česku. V Reykjavíku byly
ještě obrovštější a chuť byla taky výborná. Hlavně měli spoustu různých
příchutí, takže jsme moc nevěděly co si vybrat. Chyba se ale asi nedala udělat,
všechny co jsem ochutnala byly vynikající. Jen jsem to málem svým ochablým
svalem v ruce nemohla unést. Taky si nemůžu vzpomenout na název cukrárny,
takže tahle informace je čistě chlubící a vůbec ne informativní. Pardon a heč
peč.
Můj unavený mozek
neví, jak tento článek a vůbec celou kapitolu o Islandu ukončit. Shrnu to velmi
jednoduše. Doporučuji všem se tam někdy vyrazit podívat. Podle informací co mám
stačí zhruba 10 dní na objetí celého Islandu a navštívení těch nejlepších míst.
Kolik peněz to stojí nevím. Stopuje se tu snadno, ale nevím jestli bych se
odvážila na to spoléhat úplně. Kromě
přírodních úkazu si nezapomeňte dát zmrzlinu!
22:16 Praha
Hlavni nadraží
Ach né. Autobus z Berlina
měl zpoždění a ted sedím na nadraží a asi o půl hodiny mi ujel vlak do Blanska.
Teď tu musím ještě hodinu a půl čekat a pak pojedu Metropolem do Brna a moji
drazí rodiče mě zase musí zachránit a přijet pro mě. Bože, kolik toho dnes
sežeru za tu cestu. Už mám jen vodu, tak stačí. Kupodivu se mi ani nechce spát,
to bude asi z toho všeho jídla, co mi dodává energii :D. Trochu jsem spala
v autobuse, měla jsem dvousedeačku pro sebe a pak se koukala na Mamma Mia
:D Ale můžu říct, že z toho výběru co tam měli bych se asi styděla za
všechno uplne stejně. Taky jsem koukala na supernudnej dokument o Islandu. Se
vší skromností je i můj blog zábavnější :D.
Mám tu trochu
divnej pocit. Jakoby strach. Nikdy jsem v Praze strach neměla, ale teď se
pořád otáčím po lidech a každej je zloděj. Jsem nějaká divná. Na hlavním
nádraží je normálně internet.. Poskytuje ho Hervis :D A hlavně je tu všude
strašný vedro a já hrozně smrdim. Jsem stála vedle takové hezky upravené
slečny/paní až jsem se fakt styděla. Takovej vandrák :D. Podle mých výpočtů
strávím na cestě 24 hodin, to se mi to fakt vyplatilo ta o 1 000 Kč
levnější cesta, než kdybych přistála do Prahy. Leonardo Da Vinci k tomu má
krásný citát, který ještě ne vždy dokážu aplikovat do svého života a taky se
ním s vámi rozloučím.
„Lidé budou žít způsobem, kterého se nejvíce bojí,
to jest budou škudlit jako chudáci proto, aby neupadli do chudoby.”
Zdravím! Tento b
0 komentářů:
Okomentovat