02 listopadu 2016

Můj den, kolo a návštěva

Je 23:07 a já konečně usedám ke svojí hodince odpočinku.

Přestože jsem dlouho nic nenapsala, stav blogu vypovídá přesně o mým životě. Nemám čas nebo energii na psaní článků o tom jak žiju, protože žiju. Mým životem je teď práce a projekt :D Perfektní. Většinou vstávám v 8, chvilku po 9 jsem na cestě do práce na kole, což považuju za svoji denní dávku meditace a čisté radosti. Někdy mi do cesty lezou chodci, to považuji za svou denní dávku rozčilení a hněvu :D. Někdy odjíždím už před 9, protože se nelíčím (:D) a jedu na box. Do práce pak dorazím buď v půl 10, když na box nejdu, nebo v půl 11, když na box jdu. Kolem 13-14:30 začínám obědvat. Do té doby píšu článek, fotím, točím, stříhám video, čtu články o tom jak nejlépe propagovat naše články/fotky/videa, hledám jaký novnář co a kde napsal o tématu společném s naší firmou, ukládám jeho jméno do excelu a když jich mám hodně, hledám jejich emaily, uvařím si zelený čaj. Po obědě pak často dělám nějakou z výše zmíněných věcí, hledám lidi kteří by mohli napsat recenzi o našich produktech, hledám youtubery, kteří by mohli natočit recenzi o našich produktech, připravuju press kit pro media, až jednou budou psát o naší firmě, aby věděli co a jak je, dávám to ke kontrole, připravuju databazi příjemců newsletterů, někdy píšu i text do newletteru, přemýšlím jak příště vyfotit/natočit/sestříhat, jakou použít hudbu. Dostanu připomínky k tomu, co jsem napsala/vyfotila/natočila/sestříhala a opravuji a přemýšlím, proč je to tak lepší. Často to pochopím, někdy nesouhlasím a raději bych to nechala tak, jak to bylo. Opravím to tak jako tak. Kolem 18:30 - 20:30 odjíždím domů. Připravím si večeři, téměř vždy vajíčka. Pustím si video na youtube, většinou Caseyho nebo Jona Olssona. Po večeři otvírám články a knihy, které potřebuji k projektu. Přemýšlím, podtrhávám a čtu. Někdy odběhnu od tématu a odepíšu na zprávy na facebooku, když mi nikdo nepíše, dívám se na skvostné příběhy lidí, kteří už mají školu za sebou, nebo práci před sebou a tak jim zbývá čas natáčet jejich skvostné životy na instagram nebo snapchat.

Je 23:07 a já mám čas na svou hodinku odpočinku.

Vlastně už je 23:21. A kdyby byl minulý týden, ještě by tam bylo večerní brčko. Tento týden dělám pokus na svém vlastním těle a mysli a žádný brčko nebude.

Mám tu jeden připravený článek o jízdě na kole v Barceloně. Nelíbí se mi jak jsem ho napsala, takže ho nezveřejním. Psát o jízdě na kole ve velkoměstě totiž asi dost dobře nejde. Já jsem jezdila na kole jen v Blansku nebo v Aalborgu, takže ten ruch Barcelony je pro mě nezvyklý, když nepočítám těch pár dní ve Vídni a Amsterdamu. Jízda na kole se stala ještě lepší než byla předtím. Nejsem si vlastně jistá, že víte o tom, že mám kolo. Koukám na poslední článek, stydím se když vidím jeho datum a chápu, že o tom že mám kolo ví jen ti, kterým jsem to řekla. Mám kolo. Už je tomu možná i dýl než měsíc a pořád ho mám.

Musím říct, že si užívám psaní tohoto článku, protože ač nebude tak uživatelsky přátelský pro čtení a optimalizovaný pro internetové vyhledávače, jde mi dobře psát. Docela. A je mi líto, že není tak vtipný jako články předtím. Nedávno jsem si četla článek z Islandu a smála se vlastním vtipům. To se mi u tohoto článku nestane. Možná teď. Není to tím, že bych už nebyla vtipná nebo snad byla nešťastná. Mám se tu skvěle, práce mě baví skoro pořád a projekt prostě jen musím napsat :D Jen je toho všeho tak strašně moc a pořád, že se divím, že vůbec píšu tenhle článek.

O víkendu tu byla Marťa. To toho taky všeho bylo strašně moc, ale bylo to všechno strašně super. Skvělá příležitost a výmluva nepracovat a nedělat nic do školy a klidně si dát to večerní brčko. Nebo odpolední. Nebo ranní po tom, co jsem byla na halloweenské párty, pila alkohol po 2 měsících, spala asi 5 hodin a měla se jít procházet po Barceloně. Viděly jsme spoustu míst, většina byla i pro mě nová, protože ... no tak si to přečtěte znova, jestli nevíte proč. Počasí bylo úžasný, nevim jestli je tak hezky každej den když jsem v práci a nebo jestli to bylo výjimečně skvělé počasí, ale já prostě pořád nemůžu uvěřit tomu, že většina z vás nosí zimní bundy :D

17. prosince se vracím do ČR, dokonce skoro na 3 týdny. Vzhledem k tomu, že v tu dobu mám mít taky napsaný projekt, tak si nejsem jistá jestli chci aby ten čas utek nebo ne.

In the article above, I explain how super busy I am right now. If you're interested about details, just write me a message, we can talk.

15 října 2016

4 největší bojovníci proti legalizaci marihuany v USA

marihuana názor offtopic 11:32

For English version click here.

Je jasný, že ne každý je nadšený tím, jak rychle se vyvíjí legalizace marihuany v USA. Někteří odpůrci se bojí nárůstu kriminality a konzumace, já vám ale dneska napíšu o těch, kterým vůbec o zdraví a bezpečnost nejde. Jde jim o peníze.

Budu se bavit o 4 hlavních aktérech v USA, kteří by byli nejšťastnější, kdyby k legalizaci jak rekreačního užívání, tak lékařské marihuany nikdy nedošlo.

První na ráně jsou samozřejmě farmaceutické společnosti. Možná jste někdy slyšeli o Purdue Pharma a Abbott Laboratories. Jestli ne, tak jsem určitě slyšeli o Vicodinu, oblíbeném léku doktora House, nebo Oxycontinu, o kterém je mimochodem super nešťastný dokument na youtube.

Tyhle společnosti produkují léky tlumící bolest a protože lékařská marihuana ve většině případů dokáže to stejné, je jasné že proti legalizaci bojují různými způsoby. Proto dotují výzkumy, které vykonávají skupiny vědců bojující proti legalizaci a financují lobbistické skupiny bojující proti legalizaci marihuany. zdroj

Společnosti, které produkují alkhol nezahálejí a taky se dělí o svoje tržby s lobbisty. Možná sami patříte do skupiny těch, kteří přestali tolik užívat alkohol a raději si dáte brčko. V USA je tento trend na trhu čímdál víc zřetelný. V roce 2010, kdy se v Kalifornii hlasovalo poprvé o legalizaci, společnost která vyrábí pivo a lihoviny "darovala" 10 000 dolarů organizaci "Veřejná bezpečnost na prvním místě" (Public Safety First). Byli úspěšní a legalizace byla v roce 2010 veřejností odmítnuta.

Dál tu mám ještě okresní policejní jednotky, které jsou závislé na federálních financích určených na "Válku s drogami". Pokud marihuanu legalizují i na federální úrovni, pak bude tento rozpočet značně snížen a spousta policistů přijde o práci.

Článek ukončím největší perlou. To, co jsem napsala dosud pro mě už v tomhle světe není překvapivé, to co vyšlo z úst jednomu členovi z vedení Nápravného zařízení (The Corrections Corporation of America), je až k neuvěření. Tohle nápravné zařízení je největší soukromé ziskové vězení v USA. Je jasné, že čím více vězňů je v zařízení uvězněno, tím více mají peněz. Tohle zařízení ročně utratí až 1 milion dolarů na lobbistickou činnost, aby udrželo poptávku po jeho službách. Teď k tomu výroku, "ospravedlňujícímu ty lobbistické výdaje".

“Změny v právu týkajícího se drog a zakázaných látek, mohou ovlivnit počet zatčených, odsouzených a trestaných osob a tím potencionálně snížit poptávku po nápravných zařízeních."

To dáva smysl, budem raděj posílat lidi do vězení, ničit jim život kvůli pár gramům trávy, protože nápravné zařízení potřebuje naplnit cely.

Mě na tom asi nejvíc udivuje to, že ty společnosti se ani nestydí to přiznat. To, co jsem tu napsala vůbec není všechno, třeba tady si můžete přečíst případ z Arizony.

Článek volně přeložen z :http://meetharmony.com/2016/09/19/top-4-enemies-cannabis-industry/

27 září 2016

Novinky

barcelona 10:02

Čau ahoj, zdravím čau nazdar.

Nejede nám wifi. Takže to píšu do poznámkovýho bloku a zveřejnim to zítra v práci. Proto jestli to čtete zítra (v utery 27.) a něco vám nedava smysl, tak je to možná proto, že jsem to psala včera a nebo je to prostě zmatený, tak se omlouvám.

Jono, od pátku nám nejede wifi, nic moc, ale dá se to přežít. Mám totiž internet v mobilu! :D haha. O víkendu jsem byla docela hodně venku, počasí je teď docela v pohodě, dneska mi dokonce byla zima. V sobotu jsem šla na super vyhlídku Bunkers del Carmel. Šla jsem tak 45 minut do kopce a viděla jsem celou Barcelonu kolem dokola. Fakt paráda. Cestou dolů jsem se ztratila takovým způsobem, že jsem do toho kopce musela znova, takže celá "ranní procházka" trvala asi 3-4 hodiny. Nevavdí, stálo to za to.

V neděli jsem šla do přístavu, čekala jsem něco jinýho. Jedna jachta vedle druhé, to mě moc nebralo, tak jsem se otočila a ocitla jsem se ve staré části města, někde tam, kde jsem měla původně bydlet. Docela škoda že tam nebydlím, na nynější byt si sice nestěžuju ale tam to bylo vážně skvělý. Jako když se v Praze procházíte po Starém městě.

Brzy (haha) chci napsat článek se vším, co jsem zatím viděla pro své budoucí návštěvníky a jakékoliv návštěvníky Barcelony. Zatím jsem nebyla na tolika místech, ale než přijede Marťa, tak to sesmolím.
Dalším mým plánem (hahaha) je, že budu překládat ty nejzajímavější články, co píšu na web Harmony semka na blog aby i ti, co nečtou anglicky, četli o konopí a byli v obraze.

Teď se ze mě pomalu stává filmmaker. nebo Movie Maker. Minulý týden jsem byla novinářka, teď jsem kameraman/střihač/režisér? v jednom (a novnářka stále, to už mi nevemou!).. (s otazníkem je pouze ten režisér). Mám hotová 3 videa a pár plánů na další, vůbec jsem nečekala, že se sem bude vyvíjet moje stáž, ale protože mě to fakt baví, vůbec se tomu nebráním, ba naopak. Tohle by možná věta s nejvíce čárkama.

Jsem strašně lenošná. Nevim jestli za to můžu vinit Island nebo je to kompletně moje vina, ale nemůžu ráno za boha vstát z postele. Já, co se i o víkendu budila před 7. Když jsem to první týden sváděla na vedro, druhej jsem doufala že se to zlepší, tak teď už nemám omluvu žádnou. Jinak kromě chození nedělám zatím ani nic jinýho, co se týká sportu ale už asi týden se odhodlávám, že půjdu na ten zkušební trénink boxu a pořád se k tomu nemám. Ve středu!

Chodím na španělštinu. Měla jsem zatím dvě lekce a dneska (fakt dneska, v úterý 27.) mám třetí. Učitel je docela pomatenej občas, ale jedeme úplně od začátku, takže si opakuju co už umim a občas i promluvim.. V neděli jsem si sama španělsky objednala mraženej jogurt s mangem a mangovou omáčkou. Pokroky.

Už je to skoro týden co jsem si nemyla vlasy šamponem. Si tak zkoušim, co moje tělo všechno zvládne. Nyní jede očistnou kúru jak moje tělo (už je to 21 dní bez cukru), tak moje vlasy a zatím se mě lidi neštítí, uvidíme zítra (neboli dneska). Budu dál informovat, ale ženský, představte si nemejt si vlasy každej druhej/první/třetí den šamponem a ještě kondicionerem! To šetří tolik času!

No, tak to asi stačí, příště třeba s tím článkem o trávě. A pusťte si The Animals.

11 září 2016

První týden / Week one

barcelona 18:34

Hola amigos!

Vůbec netuším kde mám začít, tohle bude jisto jistě článek složený z náhodně seskupených odstavců.

Práce zatím vypadá jako práce mých snů. Ještě jednou, kdyby někdo netušil, kdeže mám tu stáž. Firma se jmenuje Harmony, sledujte nás na Facebooku a sledujte náš web. Vyrábíme vaporizér k vaporizaci CBD z konopí, náplně to elektronických cigaret s CBD (bez nikotinu), prodáváme čaje z konopí a brzy se naše nabídkda bude hodně rozůstat, stejně jako web, na který se teď soustředíme. Můžete vidět, že tam mám několik článků. V minulém týdnu jsem napsala asi 4, dále dělám ještě jinou práci, zatím mi to přijde taková práce pro stážistu a podle toho, jak jsme se domlouvali, brzy dostanu další věci na práci. Zatím to tady nechci rozebírat, kdyz to shrnu jsem spokojená s tím co zatím dělám, zvládám to, něco mě baví víc a něco míň. Co mě bavilo vskutku hodně bylo testování nových příchutí náplní do elektronických cigaret, což jsme dělali všichni a vybírali ty nejlepší, které budeme brzy prodávat. Ihned v pondělí jsem dostala taky svůj vlastní vaporizer i s náplněmi. Ještě jednou říkám, že nic z toho mě neomámilo, není v tom THC, takže je "pouze" dobré pro moje zdraví. Jak říkám, práce mých snů. Místo, kde se Harmony nachází je naprosto úžasný. Neni to žádná korporátní budova, kterých tu ale je docela hodně, je to spíš takový velký byt. Máme tam kuchyň (kde spolu každý den obědváme to, co jeden z nás připraví) i obývák, místnost se stoly (někdo by tomu možná řekl open space kancelář) a vlastní terasu. Jak jsem říkala, práce mých snů. Zatím tam trávím spoustu času, je tam totiž klimatizace a super lidičky. (priority...:D). Do práce a z práce mám prý chodit jak se mi chce. Práce mých snů.

Můj byt je super. Ač ani jeden z rohů mého pokoje nesvírá 90° (takže zrůdy vylézají z podpostele), je tu vedro jak hovado, je ve 4. patře bez výtahu, do středy šly jen dost těžko odemknout vchodové dveře a není tu trouba na pečení, je to o moc lepší než byt v Dánsku, hodně srovnatelné jako byt v Praze. Protože už tu bydlela spousta lidí předemnou a nechali tu spoustu věcí, je to tu zabydlené, utulné. Dům je na skvělým místě, někde mezi nesnesitelně rušnou částí města a nesnesitelně nudnou částí města (nevím jestli tady vůbec taková je). Opět mi to velmi připomíná lokalitu pražského Žižkova, tak akorát lidí, víc kaváren, supermarkety hned za rohem. Mimochodem, kromě supermarketů je hned za rohem taky Sagrada Familia, takže ooooooooooooch. Nádhera. Strašně obrovský!

Kromě Sagrady jsem stihla vidět taky Casa Mila a Casa Batllo (včera), Placa Catalunya, La Rambla (nesnesitelně moc lidí) no a taky moře. Dokonce dvakrát. Jednou po tmě v pondělí po práci. Chtěla jsem se jít prostě koupat do moře na svoje narozky :D Bylo to ale trochu zvláštní, takže jsem šla zase domů. Dneska jsem šla za světla. Moře je fajn, ale nějak mě to tam vůbec nebavilo. Zatím chodím všude pěšky. Kolo si kupovat nebudu, budu využívat sdílená kola, zatím musím čekat až se vyřídí administrativní papyrusování. Pěšky stejně stihnu víc nasát :D.

Překvapivě (aspoň pro mě) jsem se stihla stát členkou cannabis clubu již v prvním týdnu (vlastně v první půlce týdne) mého života v Barceloně. Co to znamená? Teď můžu kdykoliv přijít do onoho cannabis clubu, objednat si pití, ubalit si jointa (to chce ještě trénink) a kouřit. To vše legálně. Mám taky volnost v tom z čeho si toho jointa ubalím, mám na výběr spoustu druhů, skoro jako v cukrárně. To vše legálně. Nelegální je vše výše zmíněné (kromě objednání pití :D) dělat na veřejném prostranství, taky nesmím žádnou marihuanu vynášet z cannabis clubu. No a tady už o tom "neomámení smyslů" nemůže být řeč.

Hola amigos!

It is hard to summarize the whole first week of my life here in Barcelona, so bear with me when reading this article.

Barcelona is amazing. Full of life and sun. Very nice. One doesn't get bored here I think. Since I spend quite an amount of time at work, or on my way there (still walking, waiting for my bicing registration), I haven't been able to see much. However, I think I've seen enough to think that I'm gonna like it here. Cause you've got everything here - sea, hills, some streets are calm, the others are busy, it is sunny all the time (and awfully hot), just amazing. Flat I live in looks very well so far. We had some issues with lock, which was very moody and sometimes we couldn't get in our own apartment, but it is already solved. I think it is a very good place, I love the surroundings (of course, I live near to Sagrada Familia), it is not very busy, but not very calm either. It is close to the beach, to work, to center. The houses look old, full of history, there are a lot of shops nearby, so very efficient place. I've already seen some places, not very many, though. Yesterday I went to see Casa Mila and Casa Battlo while running (the weather is not good for running even after 8pm), obviously, I've seen Sagrada Familia. On Sunday we were on La Rambla and Placa Catalunya with my roommate and then I've just seen the city itself on my way here and there. And I've been to the beach twice actually. Firstly on Monday, cause I really wanted to swim in the sea for my birthday so even the fact it was dark didn't stop me. However, when I finally reached the beach and got in the water, it was a little creepy for me to swim there, or stay there for more than 3 minutes, so I left the beach very quickly :D Coward. Today for the second time, the experience was a little better. However, there were so many people (surprise!) and it is actually quite boring just lie on the beach, isn't it? I might not know how to relax in this very ~~boring~~ calm way.

The work so far seems like the job of my dreams. I can't imagine myself working in more suitable industry than the one I'm working in, maybe except food industry or bicycles :D. If you don't know or forget, I've been working in Harmony, go and follow us on Facebook and check also the web, where I've already got some articles published. The office (if I can call it like that) is on a very cool place and looks very cool itself. It is more like a huge flat or hub, where we have a kitchen and living room as well and the terrace on the rooftop. Very cool I know. As I've already said, dream job. I don't even mind spending there more time than the regular 9 to 5. I was told to come whenever I want, and leave anytime I want, so I did it like that the past week. We've been 8+1 dog so far, we will be more next week. All the guys are super friendly and helpful.

I've already become a member of one of those famous Barcelona's cannabis clubs. I didn't expect it will be so quick, but it happened :D So now I'm a member and anytime I want I can come and sit on a couch and try different strains of marijuana, drink yummy juices and learn how to roll joints properly. All legally. Very nice.

Hasta pronto!

27 srpna 2016

Poslední z Islandu

island 14:47

13:28

Zrovna sedim na SXF letišti v Berlíně. Nejede tu wifi, takze písu do wordu a pak to zveřejním. Nejhorší letiště na kterým jsem kdy byla. Ani jedna lavička, skoro žádný obchody a ty lidi celkově se mi to nějak moc nelíbí tady. Možná jsem jen unavená a všechno mě vytáčí :D. Vstávala jsem ve 2, tak se to dá asi i pochopit. V letadle se mi chtělo strašně spát, jako vždy, ale zdálo se mi tam ještě míň místa, než jindy.

Autobus do Prahy mi jede za 2 hodiny. Doufám v hodně místa a že se trochu prospím tam. Chtěla jsem to čeknout na internetu, včera ještě místo mého spolusedícího bylo volné, ale nevím jak teď.

Chtěla jsem tu dneska ještě shrnout poslední dny na Islandu a tak celkově mou zkušenost ale chce se mi spát :D.

Ještě než Peťa odjela, jely jsme se podívat na kráter Kerid a kostelíček v Skálholtu. Je to kousek od hotelu a při cestě na zmrzku jsme se spontánně rozhodly, že tam zajedeme. Takže jsme si nejdřív zajely na tu zmrzlinu, poslední, asi 4. a potom jsme vyrazily tam. Bylo to moc hezký, Andrea z toho dne dělala video. Trochu jiné než na která jste zvyklí u mě, řekla bych o dost zábavnější na koukání :D Prostě super nápad nás natáčet celé odpoledne. Já ještě jedno video taky chystám, ale hodně pomalu. Nevím jestli ho někdy dochystám. Kolem kráteru jsme si udělaly procházku, Peťa udělala asi 150 fotek a přitom si nenápadně postěžovala, že by taky chtěla mít takový kámošky jako je ona, aby měla tak hezký fotky, jako máme my. Já bych si přála mít víc takových kámošek jako jsem já, který nejsou jako paparazzi a nekřičí po vás „víc úsměvu“ nebo „Lucko, ty tvoje křivý nohy, stoupni si jinak“ :D. Kolem kostelu jsme si taky udělaly procházku, místo je to vskutku až magické, strašně fotogenické, to zvládnu vyfotit i já nefotografka hezky.

V těch posledních dvou týdnech jsem taky překonala svoje možnosti a pracovala 10 dní v kuse. Poslední den už jsem sotva šla a spát se mi chtělo už od probuzení, ačkoliv jsem spala dlouho. Tělo mě z toho bolí ještě teď (ooo chudinko) ale v úterý jdu na masáž, tak mě to asi napraví. Rodiče mi řikali, že prý vysáli koberec a povlíkli mi postel, takže žádná práce v tomhle týdnu asi nehrozí. Chci se ale vrátit do svého koloběhu cvičení a běhání, protože jsem špek. To jde vidět i ve videu. Je mi z toho smutno, ale je to jen moje vina :D. Strašně jsem tam zlenivěla a sportovala jsem asi jen 3 týdny a pak už jen pracovala a válela se.

Jestli plánujete jet na Island, tak plánujte rychle, ať tam ještě nějaká příroda zbyde. Každý rok se návštěvnost zvyšuje. Na spoustě míst jsme potkávaly mraky turistů, člověk se někde ani nemohl zastavit a pořádně se rozhlídnout, protože by brzdil další lidi. Takových míst nebylo moc, ale nečekala jsem, že se mi to na Islandu stane. Fosshotel Hekla je podle mých informací zabookovaný na dvě léta dopředu a je v plánu jeho rozšíření na 3x tolik pokojů, kolik v něm je teď (ze 46 na 142).

Jestli si myslíte, že nejste lidi zaujatí přírodou a že vám Island nemá co nabídnout, myslim si že to je blbost. Já jsem tam jela s tím, že budu hlavně pracovat a občas nějakej výlet dáme, ale jen abych se neválela v hotelu. Nakonec jsem toho chtěla vidět co nejvíc a stále objevovat nový místa. Je mi líto, že jsem třeba vůbec neviděla severní část Islandu, ale na to jsme prostě neměly čas.

S příchodem srpna se už začalo večer rychleji stmívat a v noci už byla černočerná tma, třeba i několik hodin. To znamená mimo jiné to, že je s trochou štěstí možné vidět polární záři. Byla to jedna z věcí, která mě na Islandu lákala nejvíc, kromě gejzírů a pláže s letadlem :D. Až po příjezdu jsem zjistila, že jsem vlastně hodně blbá, když si myslim, že ji uvidím v těch letních nocích a nepříhodnější podmínky na její sledování jsou od října do unora. Co se ale nestalo, před pár dny nám kolem 1 hodiny ranní, Klaudie buší do dveří a křičí, že je polární záře, ať koukáme vstávat. Tak jsem v těch svých spacích kratasích, kabátu a zimních botech vyběhla před chatu a strávila deset minut koukáním na oblohu. Bylo to uzasny. Ještě druhy den a vlastne ani dnes tomu nemuzu uverit. Že jsme to nakonec i v létě zvládly. Bohužel to bylo noc po tom, co Peťa odjela. Neměly jsme to srdce jí to radostně psát, takže se to dozví buď teď, jestli bude číst článek a nebo až někdy, až se zpětně budeme o Islandu bavit.

Můj članek je velmi neuspořádaný, asi jako moje myšlenky. Víte, chce se mi spát.

Poslední výlet kromě mojí cesty na letiště byl v pondělí, kdy odlétala Peťa a my jsme ji jely doprovodit. Po cestě jsme se ještě stavily v Reykjavíku u vikingské lodi (nebo co to vlastně je), pořádně prozkoumaly Harpu – dům Opery, zašly na bagel a na poslední zmrzlinu, tentokrát ne tu s čokoládičkami, ale „normální“ kopečkovou. Pamatuju si jak jsem v Chorvatsku koukala, jak vypadá kopeček zmrzliny :D Asi jako 3 v Česku. V Reykjavíku byly ještě obrovštější a chuť byla taky výborná. Hlavně měli spoustu různých příchutí, takže jsme moc nevěděly co si vybrat. Chyba se ale asi nedala udělat, všechny co jsem ochutnala byly vynikající. Jen jsem to málem svým ochablým svalem v ruce nemohla unést. Taky si nemůžu vzpomenout na název cukrárny, takže tahle informace je čistě chlubící a vůbec ne informativní. Pardon a heč peč.

Můj unavený mozek neví, jak tento článek a vůbec celou kapitolu o Islandu ukončit. Shrnu to velmi jednoduše. Doporučuji všem se tam někdy vyrazit podívat. Podle informací co mám stačí zhruba 10 dní na objetí celého Islandu a navštívení těch nejlepších míst. Kolik peněz to stojí nevím. Stopuje se tu snadno, ale nevím jestli bych se odvážila na to spoléhat úplně. Kromě přírodních úkazu si nezapomeňte dát zmrzlinu!

22:16 Praha Hlavni nadraží

Ach né. Autobus z Berlina měl zpoždění a ted sedím na nadraží a asi o půl hodiny mi ujel vlak do Blanska. Teď tu musím ještě hodinu a půl čekat a pak pojedu Metropolem do Brna a moji drazí rodiče mě zase musí zachránit a přijet pro mě. Bože, kolik toho dnes sežeru za tu cestu. Už mám jen vodu, tak stačí. Kupodivu se mi ani nechce spát, to bude asi z toho všeho jídla, co mi dodává energii :D. Trochu jsem spala v autobuse, měla jsem dvousedeačku pro sebe a pak se koukala na Mamma Mia :D Ale můžu říct, že z toho výběru co tam měli bych se asi styděla za všechno uplne stejně. Taky jsem koukala na supernudnej dokument o Islandu. Se vší skromností je i můj blog zábavnější :D.

Mám tu trochu divnej pocit. Jakoby strach. Nikdy jsem v Praze strach neměla, ale teď se pořád otáčím po lidech a každej je zloděj. Jsem nějaká divná. Na hlavním nádraží je normálně internet.. Poskytuje ho Hervis :D A hlavně je tu všude strašný vedro a já hrozně smrdim. Jsem stála vedle takové hezky upravené slečny/paní až jsem se fakt styděla. Takovej vandrák :D. Podle mých výpočtů strávím na cestě 24 hodin, to se mi to fakt vyplatilo ta o 1 000 Kč levnější cesta, než kdybych přistála do Prahy. Leonardo Da Vinci k tomu má krásný citát, který ještě ne vždy dokážu aplikovat do svého života a taky se ním s vámi rozloučím.

„Lidé budou žít způsobem, kterého se nejvíce bojí, to jest budou škudlit jako chudáci proto, aby neupadli do chudoby.”

16 srpna 2016

7. týden - laguna a večeře

island 21:37

Tento týden by se dal nazvat pracovní a utrácecí.

Mohla bych to tady teď skoro přeměnit na módní blog, ale držme se tématu a jen vám ve stručnosti řeknu, že jsme byly v pondělí na výletě v bance, kde jsme si konečně aktivovaly bankovní účty, s Řehořem zašli na zmrzku a do vetešnictví a odpoledne strávily online shopingem. Hlavně já s Andreou. Na český účty je převod docela komplikovaný, takže tenhle problém nás baví téměř každé odpoledne ještě až do dnes, kdy už to konečně začíná vypadat nadějně. Kdyby s tím někdo potřeboval někdy poradit, tak si myslim, že se na nás může obrátit :D. V těch islandských korunách ta výplata stejně vypadá o moc lépe.

Ve čtvrtek jsme se jeli koupat do laguny ve Fludiru. Byla to neskutečná pohoda, válet se v teplým jezírku zatímco bylo hnusný počasí. Myslim, že až teď (když skoro opouštím skandinávii) jsem si na tohle sychravo zvykla a už to neberu jako něco nepříjemnýho, hlavně když se u toho můžu válet v teplým jezírku a řešit veledůležité problémy. (S výplatou přichází i trable, kterou barvu hodinek/bot/šatů vybrat a není nic lepšího, než to řešit v teplým jezírku.) Na zmrzlině již máme patrně závislost, takže jsme tam jely zase.. se osvěžit no, po tom teplým jezírku. Dost už o teplém jezírku. Na večeři jsme pak výjimečně nešly na naši zaměstnaneckou, ale protože Andrea vyhrála poukaz na večeři v hotelové restauraci a je to opravdová kámoška, tak se rozhodla že se s námi podělí (nebo že my se s ní podělíme o náklady na naše večeře) a půjdeme vyzkoušet jídlo z našeho hotelu. Bylo to opravdu dobrý, měly jsme (vegani odvraťte zraky) jehněčí a hovězí stejky. Hlavně jsem si připadala, jakože jsme s holkama někde na našem sedánku v Praze a naše konverzace o barvě hodinek/bot/šatů nadále pokračovala i u večeře. Taky jsme se shodly, že už od pátku večeřet nebudeme, neboť jsme tlustý. Toho jsem si všimla už v zrcadle, když jsme šly do teplýho jezírka (a proto jsem pak nadšeně přijala půllitr zmrzliny s čokoládou a dalšíma mňamkama). Máma ale říkala, že to prý za měsíc zase zhubnu. A máma má vždycky pravdu, takže až skončí léto i v Barceloně, budu zase jak lunt. Případně sázím na pořekadlo "než se vdáš..."

Tohle všechno si můžeme dát na zmrzku // All the toppings for the icecream

Od pátku jsme už jenom pracovaly a už jen pracovat budeme až do následující neděle. Dnes však jenom 4 hodiny. Peťa ne, ta pracuje celých 8 hodin, ale má pozítří volno, takže se to asi vyváží. Hlavně v pondělí odlétá, takže to bude smutné loučení. Já tu strávím ještě 9 dní. Už se těším domů, až nebudu pracovat a budu mít narozeniny a oslavu a pozvu rodinu na oběd a vyzkouším všechny ty věci co jsem si nakoupila a pojedu do Prahy na jeden den a do Brna na jeden den a naučím se používat tečky ve větách.

Žádný výlet, kromě pondělního Reykjavíku s Peťou, už v plánu nemáme, takže tentokrát opravdu vysoce pochybuji o článku příští týden. Řekla bych, že příště se uvidíme z Barcelony, kam se již nesmírně těším. Přestože jsem si zvykla na sychravé počasí, koupat se v teplém moři při svitu slunce, myslím bude taky docela fajn.

Dneska všechny fotky od Peti

Hello guys!

Past week 2 joyful things have happened. Actually 3. I figured where to watch the Olympics online from Iceland. So I've been watching some sport almost everyday.

What were the two joyful things I had on mind before, you ask? The first one was the lagoon bathing on Thursday in Fludir. It was great mainly, because the weather was awfull but we were warm in the water and it was sooo chilling. After the bath, we had a dinner in the hotel restaurant, thanks to Andrea, who has won a prize of free dinner and she decided to share it with us. Such a friend! ♥ We had a great time, almost like when we got together in Prague once in a while and talked till midnight. We had lamb and beef steaks with vegetables and various sauces. It was soo good.

However, we should probably stop eating, because even though we work a lot and move a lot, we gained a little weight. It is sad. But as my mum said, I'll lose it in a month. I don't know about your mum, but mine is always right, so when the summer ends also in Barcelona, I'll be skinny again. :D

Now I see only work till the end of this week and then I'm leaving on 26th Friday morning, so I'll probably work as well also the next week. No fancy amazing exciting trips planned anymore, so I'll probably see you from Barcelona! Have a great rest of your holidays and take care!

All pics by Petra today.