27 srpna 2016

Poslední z Islandu

island 14:47

13:28

Zrovna sedim na SXF letišti v Berlíně. Nejede tu wifi, takze písu do wordu a pak to zveřejním. Nejhorší letiště na kterým jsem kdy byla. Ani jedna lavička, skoro žádný obchody a ty lidi celkově se mi to nějak moc nelíbí tady. Možná jsem jen unavená a všechno mě vytáčí :D. Vstávala jsem ve 2, tak se to dá asi i pochopit. V letadle se mi chtělo strašně spát, jako vždy, ale zdálo se mi tam ještě míň místa, než jindy.

Autobus do Prahy mi jede za 2 hodiny. Doufám v hodně místa a že se trochu prospím tam. Chtěla jsem to čeknout na internetu, včera ještě místo mého spolusedícího bylo volné, ale nevím jak teď.

Chtěla jsem tu dneska ještě shrnout poslední dny na Islandu a tak celkově mou zkušenost ale chce se mi spát :D.

Ještě než Peťa odjela, jely jsme se podívat na kráter Kerid a kostelíček v Skálholtu. Je to kousek od hotelu a při cestě na zmrzku jsme se spontánně rozhodly, že tam zajedeme. Takže jsme si nejdřív zajely na tu zmrzlinu, poslední, asi 4. a potom jsme vyrazily tam. Bylo to moc hezký, Andrea z toho dne dělala video. Trochu jiné než na která jste zvyklí u mě, řekla bych o dost zábavnější na koukání :D Prostě super nápad nás natáčet celé odpoledne. Já ještě jedno video taky chystám, ale hodně pomalu. Nevím jestli ho někdy dochystám. Kolem kráteru jsme si udělaly procházku, Peťa udělala asi 150 fotek a přitom si nenápadně postěžovala, že by taky chtěla mít takový kámošky jako je ona, aby měla tak hezký fotky, jako máme my. Já bych si přála mít víc takových kámošek jako jsem já, který nejsou jako paparazzi a nekřičí po vás „víc úsměvu“ nebo „Lucko, ty tvoje křivý nohy, stoupni si jinak“ :D. Kolem kostelu jsme si taky udělaly procházku, místo je to vskutku až magické, strašně fotogenické, to zvládnu vyfotit i já nefotografka hezky.

V těch posledních dvou týdnech jsem taky překonala svoje možnosti a pracovala 10 dní v kuse. Poslední den už jsem sotva šla a spát se mi chtělo už od probuzení, ačkoliv jsem spala dlouho. Tělo mě z toho bolí ještě teď (ooo chudinko) ale v úterý jdu na masáž, tak mě to asi napraví. Rodiče mi řikali, že prý vysáli koberec a povlíkli mi postel, takže žádná práce v tomhle týdnu asi nehrozí. Chci se ale vrátit do svého koloběhu cvičení a běhání, protože jsem špek. To jde vidět i ve videu. Je mi z toho smutno, ale je to jen moje vina :D. Strašně jsem tam zlenivěla a sportovala jsem asi jen 3 týdny a pak už jen pracovala a válela se.

Jestli plánujete jet na Island, tak plánujte rychle, ať tam ještě nějaká příroda zbyde. Každý rok se návštěvnost zvyšuje. Na spoustě míst jsme potkávaly mraky turistů, člověk se někde ani nemohl zastavit a pořádně se rozhlídnout, protože by brzdil další lidi. Takových míst nebylo moc, ale nečekala jsem, že se mi to na Islandu stane. Fosshotel Hekla je podle mých informací zabookovaný na dvě léta dopředu a je v plánu jeho rozšíření na 3x tolik pokojů, kolik v něm je teď (ze 46 na 142).

Jestli si myslíte, že nejste lidi zaujatí přírodou a že vám Island nemá co nabídnout, myslim si že to je blbost. Já jsem tam jela s tím, že budu hlavně pracovat a občas nějakej výlet dáme, ale jen abych se neválela v hotelu. Nakonec jsem toho chtěla vidět co nejvíc a stále objevovat nový místa. Je mi líto, že jsem třeba vůbec neviděla severní část Islandu, ale na to jsme prostě neměly čas.

S příchodem srpna se už začalo večer rychleji stmívat a v noci už byla černočerná tma, třeba i několik hodin. To znamená mimo jiné to, že je s trochou štěstí možné vidět polární záři. Byla to jedna z věcí, která mě na Islandu lákala nejvíc, kromě gejzírů a pláže s letadlem :D. Až po příjezdu jsem zjistila, že jsem vlastně hodně blbá, když si myslim, že ji uvidím v těch letních nocích a nepříhodnější podmínky na její sledování jsou od října do unora. Co se ale nestalo, před pár dny nám kolem 1 hodiny ranní, Klaudie buší do dveří a křičí, že je polární záře, ať koukáme vstávat. Tak jsem v těch svých spacích kratasích, kabátu a zimních botech vyběhla před chatu a strávila deset minut koukáním na oblohu. Bylo to uzasny. Ještě druhy den a vlastne ani dnes tomu nemuzu uverit. Že jsme to nakonec i v létě zvládly. Bohužel to bylo noc po tom, co Peťa odjela. Neměly jsme to srdce jí to radostně psát, takže se to dozví buď teď, jestli bude číst článek a nebo až někdy, až se zpětně budeme o Islandu bavit.

Můj članek je velmi neuspořádaný, asi jako moje myšlenky. Víte, chce se mi spát.

Poslední výlet kromě mojí cesty na letiště byl v pondělí, kdy odlétala Peťa a my jsme ji jely doprovodit. Po cestě jsme se ještě stavily v Reykjavíku u vikingské lodi (nebo co to vlastně je), pořádně prozkoumaly Harpu – dům Opery, zašly na bagel a na poslední zmrzlinu, tentokrát ne tu s čokoládičkami, ale „normální“ kopečkovou. Pamatuju si jak jsem v Chorvatsku koukala, jak vypadá kopeček zmrzliny :D Asi jako 3 v Česku. V Reykjavíku byly ještě obrovštější a chuť byla taky výborná. Hlavně měli spoustu různých příchutí, takže jsme moc nevěděly co si vybrat. Chyba se ale asi nedala udělat, všechny co jsem ochutnala byly vynikající. Jen jsem to málem svým ochablým svalem v ruce nemohla unést. Taky si nemůžu vzpomenout na název cukrárny, takže tahle informace je čistě chlubící a vůbec ne informativní. Pardon a heč peč.

Můj unavený mozek neví, jak tento článek a vůbec celou kapitolu o Islandu ukončit. Shrnu to velmi jednoduše. Doporučuji všem se tam někdy vyrazit podívat. Podle informací co mám stačí zhruba 10 dní na objetí celého Islandu a navštívení těch nejlepších míst. Kolik peněz to stojí nevím. Stopuje se tu snadno, ale nevím jestli bych se odvážila na to spoléhat úplně. Kromě přírodních úkazu si nezapomeňte dát zmrzlinu!

22:16 Praha Hlavni nadraží

Ach né. Autobus z Berlina měl zpoždění a ted sedím na nadraží a asi o půl hodiny mi ujel vlak do Blanska. Teď tu musím ještě hodinu a půl čekat a pak pojedu Metropolem do Brna a moji drazí rodiče mě zase musí zachránit a přijet pro mě. Bože, kolik toho dnes sežeru za tu cestu. Už mám jen vodu, tak stačí. Kupodivu se mi ani nechce spát, to bude asi z toho všeho jídla, co mi dodává energii :D. Trochu jsem spala v autobuse, měla jsem dvousedeačku pro sebe a pak se koukala na Mamma Mia :D Ale můžu říct, že z toho výběru co tam měli bych se asi styděla za všechno uplne stejně. Taky jsem koukala na supernudnej dokument o Islandu. Se vší skromností je i můj blog zábavnější :D.

Mám tu trochu divnej pocit. Jakoby strach. Nikdy jsem v Praze strach neměla, ale teď se pořád otáčím po lidech a každej je zloděj. Jsem nějaká divná. Na hlavním nádraží je normálně internet.. Poskytuje ho Hervis :D A hlavně je tu všude strašný vedro a já hrozně smrdim. Jsem stála vedle takové hezky upravené slečny/paní až jsem se fakt styděla. Takovej vandrák :D. Podle mých výpočtů strávím na cestě 24 hodin, to se mi to fakt vyplatilo ta o 1 000 Kč levnější cesta, než kdybych přistála do Prahy. Leonardo Da Vinci k tomu má krásný citát, který ještě ne vždy dokážu aplikovat do svého života a taky se ním s vámi rozloučím.

„Lidé budou žít způsobem, kterého se nejvíce bojí, to jest budou škudlit jako chudáci proto, aby neupadli do chudoby.”

16 srpna 2016

7. týden - laguna a večeře

island 21:37

Tento týden by se dal nazvat pracovní a utrácecí.

Mohla bych to tady teď skoro přeměnit na módní blog, ale držme se tématu a jen vám ve stručnosti řeknu, že jsme byly v pondělí na výletě v bance, kde jsme si konečně aktivovaly bankovní účty, s Řehořem zašli na zmrzku a do vetešnictví a odpoledne strávily online shopingem. Hlavně já s Andreou. Na český účty je převod docela komplikovaný, takže tenhle problém nás baví téměř každé odpoledne ještě až do dnes, kdy už to konečně začíná vypadat nadějně. Kdyby s tím někdo potřeboval někdy poradit, tak si myslim, že se na nás může obrátit :D. V těch islandských korunách ta výplata stejně vypadá o moc lépe.

Ve čtvrtek jsme se jeli koupat do laguny ve Fludiru. Byla to neskutečná pohoda, válet se v teplým jezírku zatímco bylo hnusný počasí. Myslim, že až teď (když skoro opouštím skandinávii) jsem si na tohle sychravo zvykla a už to neberu jako něco nepříjemnýho, hlavně když se u toho můžu válet v teplým jezírku a řešit veledůležité problémy. (S výplatou přichází i trable, kterou barvu hodinek/bot/šatů vybrat a není nic lepšího, než to řešit v teplým jezírku.) Na zmrzlině již máme patrně závislost, takže jsme tam jely zase.. se osvěžit no, po tom teplým jezírku. Dost už o teplém jezírku. Na večeři jsme pak výjimečně nešly na naši zaměstnaneckou, ale protože Andrea vyhrála poukaz na večeři v hotelové restauraci a je to opravdová kámoška, tak se rozhodla že se s námi podělí (nebo že my se s ní podělíme o náklady na naše večeře) a půjdeme vyzkoušet jídlo z našeho hotelu. Bylo to opravdu dobrý, měly jsme (vegani odvraťte zraky) jehněčí a hovězí stejky. Hlavně jsem si připadala, jakože jsme s holkama někde na našem sedánku v Praze a naše konverzace o barvě hodinek/bot/šatů nadále pokračovala i u večeře. Taky jsme se shodly, že už od pátku večeřet nebudeme, neboť jsme tlustý. Toho jsem si všimla už v zrcadle, když jsme šly do teplýho jezírka (a proto jsem pak nadšeně přijala půllitr zmrzliny s čokoládou a dalšíma mňamkama). Máma ale říkala, že to prý za měsíc zase zhubnu. A máma má vždycky pravdu, takže až skončí léto i v Barceloně, budu zase jak lunt. Případně sázím na pořekadlo "než se vdáš..."

Tohle všechno si můžeme dát na zmrzku // All the toppings for the icecream

Od pátku jsme už jenom pracovaly a už jen pracovat budeme až do následující neděle. Dnes však jenom 4 hodiny. Peťa ne, ta pracuje celých 8 hodin, ale má pozítří volno, takže se to asi vyváží. Hlavně v pondělí odlétá, takže to bude smutné loučení. Já tu strávím ještě 9 dní. Už se těším domů, až nebudu pracovat a budu mít narozeniny a oslavu a pozvu rodinu na oběd a vyzkouším všechny ty věci co jsem si nakoupila a pojedu do Prahy na jeden den a do Brna na jeden den a naučím se používat tečky ve větách.

Žádný výlet, kromě pondělního Reykjavíku s Peťou, už v plánu nemáme, takže tentokrát opravdu vysoce pochybuji o článku příští týden. Řekla bych, že příště se uvidíme z Barcelony, kam se již nesmírně těším. Přestože jsem si zvykla na sychravé počasí, koupat se v teplém moři při svitu slunce, myslím bude taky docela fajn.

Dneska všechny fotky od Peti

Hello guys!

Past week 2 joyful things have happened. Actually 3. I figured where to watch the Olympics online from Iceland. So I've been watching some sport almost everyday.

What were the two joyful things I had on mind before, you ask? The first one was the lagoon bathing on Thursday in Fludir. It was great mainly, because the weather was awfull but we were warm in the water and it was sooo chilling. After the bath, we had a dinner in the hotel restaurant, thanks to Andrea, who has won a prize of free dinner and she decided to share it with us. Such a friend! ♥ We had a great time, almost like when we got together in Prague once in a while and talked till midnight. We had lamb and beef steaks with vegetables and various sauces. It was soo good.

However, we should probably stop eating, because even though we work a lot and move a lot, we gained a little weight. It is sad. But as my mum said, I'll lose it in a month. I don't know about your mum, but mine is always right, so when the summer ends also in Barcelona, I'll be skinny again. :D

Now I see only work till the end of this week and then I'm leaving on 26th Friday morning, so I'll probably work as well also the next week. No fancy amazing exciting trips planned anymore, so I'll probably see you from Barcelona! Have a great rest of your holidays and take care!

All pics by Petra today.

06 srpna 2016

5. a 6. týden - neúspěšné stopování, Glymur a zmrzka

Nemám kde sledovat olympiádu!! Ach jo. Překvapuje mě, že holky mé nadšení tak překvapuje, ještě mi řekněte, že vy se nedíváte. Třeba dnes hraje USA basket a já to nejspíš neuvidím. Šlendrián. Ani atletiku :(

Dneska oznamuji konec pravidelných týdeníčků, dokud nezruším, co jsem zrušila. Minulý týden nic nebylo, takže už je to stejně porušeno. Rodiče měli dokonce strach, co se mi stalo :D Hekla se stále k výbuchu nemá, takže se mi tu kromě zavalení prostěradly, utopení se ve vířivce nebo otrávení chlebem nemá co jiného stát. Jo, ještě bych vlastně mohla spadnout do vodopádu nebo se utopit při přecházení řeky.

Ve středu 3. 8. jsme byli na výletě - my tři holky a Řehoř. On má totiž auto a po neúspěšném pokusu na místo určení dostopovat týden předtím, se uvolil a nadšeně s námi odcestoval na 3 hodinovou procházku ke Glymuru. To je nejvyšší lidem dostupný vodopád na Islandu, měřící 198m. To lidem dostupný je trochu zavádějící, občas jsem měla strach o své nemotorné tělo v nevhodné obuvi. Procházka to byla velmi výživná, po kamenech, po štěrku, přes potůčky, potoky a řeku. Ne vždy jsme jistě věděli kudy jít, ale naštěstí jsme trefili. Banda turistů nás často pomohla nasměrovat správným směrem. Bylo to dobrodružný, asi ani mě ta procházka přírodou jednou za 10 let úplně nezabije. Teď jsem ráda, že mám deset let zase pokoj.

Vodopád byl vskutku vysoký a dlouhý. Občas mi pohled dolů připomínal Macochu bez zábradlí s vodopádem. Vodopád, ač byl nejvyšší, co jsem dosud viděla, na mě sám o sobě nezanechal takový dojem jako předchozí. Asi proto, že jsem ho viděla hodně z dálky a ani neviděla vlastně jeho dno. Celý rozhled po okolí byl ale parádní. Šli jsme nejdříve do kopce k jeho vrcholu, potom jsme přešli řeku, která právě ústí ve vodopádu a šli zase zpět dolů k parkovišti. Snad je tento popis srozumitelný. Voda byla vskutku ledová a kameny kluzké. Nikomu se ale nenamočily boty, takže to vlastně nakonec byla nuda. Až na to, že Peťa šla bez kalhot. To nuda nebyla :D. Fotky máme, ale neukážeme.

Pak jsme jeli na zmrzku. Už podruhé. Vraťme se teď do minulého týdne. O víkendu nebyl žádný článek, protože nejzajímavější věc, co se nám stala bylo to, že jsme nemohly chytit stopa. 27. 7. jsme chtěly jet právě na Glymur stopem. Už od rána nám to ale nějak moc nešlo. Před hotelem jsme čekaly asi půl hodiny a v Selfossu dokonce 50 minut. Tak jsme to stopování poprvé vzdaly a šly na zmrzku. Jak jsme se totiž dozvěděly, Islanďané milují zmrzlinu. Mají tu takové zmrzlinové podniky (cukrárny? :D) a v nich spoustu zmrzlin, čokoládových polev a posypků. Takže si můžete vybrat jakou chcete zmrzku a na to tři různý posypky, třeba oreo nebo lentilky, snickers a ták. (jo už tloustnu). Je to hrozně dobrý. Jakoby McFlury na míru. Měla bych přestat se psaním, protože jinak tu bude víc slov o zmrzlině než o vodopádu.

Výplata přišla, je to dobrý. Zatím se na ni jen díváme na účtech, protože nemáme aktivované karty, tak s nima nic jinýho ani delat nemůžeme. V pondělí bychom to asi mely vyřešit, tak už si možná něco i koupím.

Tento týden přemýšlím o tom, jak si připadám den ode dne hloupější :D Andrea, moje kolegyně uklízečka se mnou souhlasí. (ne, že já jsem hloupější, ale že obě blbnem) Peťa si pravděpodobně udržuje aspoň nějakou hladinu inteligence konverzací s hosty. My si můžeme povídat s polštářem nebo s vysavačem. Doufám, že je tohle moje poslední manuální práce a od září už budu dělat jen věci, co mě budou intelektuálně obohacovat, například kopírování dokumentů, skenování dokumentů a sešívání dokumentů na stáži.

Nevím, kde se ve mě dnes bere všechen ten humor, opravdu.

Pár dní v minulém týdnu nám tu netekla studená voda. :D Naštěstí jen v našem domku pro zaměstnance, tak jsme se chodili koupat do hotelu. Připadala jsem si jako tenkrát v Dan hostelu, s osuškou pod paží, 50 metrů do sprchy. Už je vše OK.

Vlastně jsem si dnes koupila první věc z výplaty. Michal Prokop vydal LP Město ER, tak jsem si ho koupila. Jo no, gramofon stále nemám. Někdy koupím. Teď není ten správný čas. Až se někde usadím, tak si koupím gramofon. Místo psa. Aspoň už budu mít co poslouchat. A pak si koupím psa, co má rád hudbu.

Našla jsem nový byt v Barceloně, tentokrát už tomu můžu uvěřit, je pro mě rezervovaný a už si občas píšeme i s novými spolubydlícími. Za měsíc už bude 3. den co tam budu. Španělštině tu moc nedám, jde to se mnou tady vážně od 10 k 9..

Nový rozvrh na příštích 14 dní vypadá pekelně. Máme jen 2 volna. O to víc budu moct koupit věcí a psů. Tak možná přístí víkend čau.

Hello guys!

Hope your summer is going well. I'm counting my last days here on Iceland (today it is 19). I didn't post anything last week, cause there was nothing very interesting to share, except the fact we weren't able to get a hitchhike. (I'm not very sure how to use the term, basically we had a bad luck and couldn't reach our destination by hitchhiking). We planned to go to Glymur waterfall (the highest on Iceland - 198m). After 50 minutes of waiting for a ride, we decided to go for icecream, which was by the way very delicious. The rest of the week was not very interesting, just full of work and stuff.

However, we reached Glymur this week. Our friend, Grzegorz, has a car and wanted to go there as well, so he took us there and we all spent a nice day together. The hike around the waterfall was very adventurous (remember I'm used to have a certain level of comfort:D). Sometimes I was a little worried about my life. We also had to cross a river, this time without shoes and the water was like 50 cm deep there. As I said, adventurous and COLD! Beside the cold water, the weather was great. The hike itself took around 3 hours and I enjoyed it, surprisingly. The waterfall itself wasn't so exciting, even though it is so high. I think it was because we couldn't see the bottom of the waterfall and we also weren't so close to it (except our feet in the water itself.. c'mon:D). But the whole experience was amazing and I really enjoyed it. Now I will not hike for some time in the nature, rather in the city or shopping mall (yes, we got our salaries).

I'm so very sad, cause I have no place where to watch the Olympics. USA men are playing basketball right now, and I can't see them. I will not see any atletics either. :( I will work though. The next two weeks will be extra busy, which is good, since those are my last days here, however I'll be very tired for sure. I'm tired already now. Not very much though. I'm looking forward to see "my everyone" in Blansko and then leave to Barcelona. Next month it'll be my 3rd day in Barcelona already!. So psyched.

Not sure if I'll be back here next week, since I have no exciting plans, neither deep thoughts to share. Take care..