Aalborg, část 1.
Takže stručně. haha, to určitě. 20. srpna jsem doletěla do Dánska. Málem mi uletělo letadlo. Ještě jsem si dopřávala poslední českou kávu (ze Subwaye :D) s rodiči a pak se najednou vytvořila obrovská fronta na sundávání opasků a dalších kovových předmětů, až nakonec vyvolávali mé jméno a já si dala asi nejrychlejší sprint od té doby, co jsem běhala 50 m na olympiádě. Čekala jsem, že mě seřvou hned u přepážky, následně pak crew v letadle a taky spoustu nevraživých pohledů od cestujících, ale je vidět, že létám velmi málo. Nikomu to nevadilo. Poslední dva lety v mým životě se mi moc nepovedly. Příště si zkontroluji občanku a budu stepovat před Gatem klidně i 5 minut.
Mimochodem letiště v Kodani je mega stylový! Mají dřevěnou podlahu. Strávily jsme tam asi jen 30 minut, potom jsme šly stepovat před Gate. Letadlo z Kodaně do Aalborgu bylo asi nejmenší dopravní letadlo, jaký jsem kdy viděla. :D sweet.
Cesta proběhla jinak naprosto v pohodě, krom vyvolávání mého jména se nestalo nic nestandardního, pokud nepočítám tu dřevěnou podlahu na letišti. V Aalborgu jsme pak čekaly asi 40 minut na autobus - intervaly zde jsou až vražedně dlouhé, nejen z letiště. Potkaly jsme se tam ještě s jednou Slovenkou a jedním Slovákem, oba ze stejného oboru jako jsme my s Katkou. Docela haluz :D. No a pak jsme vyplázly 22 DKK (80 Kč) za jednu 40 minutovou jízdu a konečně uviděly, jak vypadá město, ve kterým strávíme minimálně následující rok. Počasí bylo naprosto perfektní, přiletěla jsem ze 40° veder, takže 22° a slunečno bylo naprosto perfektní. Je tu hodně větrno samozřejmě, takže žádný šatičky, ale stejně jsem nečekala, že tu bude tak hezky. První dojmy byly naprosto ohromující, strašně jsem se tešila, takže když jsem to konečně uviděla na vlastní oči, ty cihlový domy, ještě v tom slunci, bez vědomí toho, že 51 dní nebudu mít buď internet nebo čas, byl to úplně skvělý pocit.
Dojely jsme do Dan hostelu. Zní to docela fajn, na hostely jsem zvyklá. Tohle byl ale "camping" hostel. Kdo byl někdy na táboře, pochopí. 6 místné chaty, kuchyň 50 m od nich, stejně tak koupelna a WC. Věděla jsem to, když jsem tam jela, nebylo to překvapení. Ale čekala jsem, že tam budu bydlet pouze do začátku září maximálně - tedy 10 dní. Tohle ubytování bez přístupu k internetu (ano, byla tam wifi ve společné budově, ale taky spousta lidí, kteří ji chtěli) a nevybavenou kuchyní, 11 km od školy, 5 km od centra a přecpanýma chatkama mi prostě nepřišlo moc jako místo, kde se dá připravovat se ke studiu, navíc za tu cenu, která byla tuším asi 2-3x vyšší než bychom platily za byt. Jenže byt nebyl, a byt nepřicházel. Dostaly jsme nabídku od 1. října. To jakože tam budeme měsíc a 10 dní? To jakože budeme od tam měsíc každé ráno dojíždět hodinu do školy, nehledě na počasí? Každou chvíli něco hledat v kufru, protože věci nebylo kam vybalit, místo talíře používat kelímek od 1/2l jogurtu, atd... A to jakože tam za to nechám asi 13 000 Kč? Na to jsem nebyla připravená. Pozitivní myšlení mě ale neopouštělo, přestože jsem měla i náladu, že se prostě vrátím domů. Ale to bych se asi sama sobě nemohla podívat do očí.
To místo bylo ale úžasný. Na dovolenou. Jeďte tam na dovolenou! Ty západy a východy slunce, ten klid, ten přístav hned vedle, ty cesty na běhání - úžasný.
První dny byly super. Nemusela jsem nic. Jela jsem tam dřív, abych poznala město, zařídila pár papírů a zvykla si trochu. Druhý den jsme šly prozkoumat město, sehnaly jsme jedno kolo a zastavily se na uvítacím dni pro nové studenty. Další den jsme sehnaly druhé kolo a už jsme nemusely chodit těch otravných 5 km (když je běžím, je to v pohodě :D), našly dobrý obchody, špatný obchody, obchody kam půjdeme po výplatě, levný kafe (v Subwayi - na letišti stálo prý asi 70 Kč, v Aalborgu 5 DKK - nejlevnější káva). Taky jsme se sháněly po práci, rozdávaly jsme životopisy a hledaly byty jinde než přes doporučenou agenturu - obojí neúspěšně. Slunce ale pořád svítilo, bylo teplo a v chatkách jsme našly docela dobrý lidi, se kterýma se většinou dalo bavit a jednou dokonce kouřit tráva. Škola začala až 2. září, ale už před tímto datem byly nějaké informační schůzky, uvítání studentů atp. Takže jsme sice ještě nic nemusely, ale vyloženě jako na dovolené jsem si nepřipadala.
Nakonec jsme zjistily, že i ceny potravin nejsou tak otřesně dražší jak nám bylo vyhrožováno. Spousta věcí, které jsem zvyklá jíst jsou tu stejně drahé jako v ČR, něco je opravdu dražší - hlavně maso, brokolice bohužel :(, sýry, cottage, někdy i banány, ale to je prostě must-have a vajíčka jsou SUPERDRAHÝ, ale ty si prostě taky neodpustím, jen je nejím tak často. Ale většinou to není o tolik a nebo se to dá koupit ve slevě. Je naprosto běžné, že v každém supermarketu koupíte spoustu věcí i v bio kvalitě, máte vedle sebe rajčata bio a nebio, salát, brokolici, okurek atd. A většinou jsou ty bio věci jen o trochu dražší než ty nebio. Ne jako u nás s 50% přirážkou. Hodně drahá je ale doprava, takže spoléhám na kolo. Autobusem jsem dosud jela 3x, jednou z letiště a dvakrát v něm přepravovala nábytek. Ale o tom až příště.
Zdravím! Tento b
0 komentářů:
Okomentovat