Aalborg, část 3. - první stěhování, párty a kola

• 
  

Týden před tím, než jsme se měly stěhovat, už jsme stříhaly metr. Nebylo to ale tak hrozný, protože škola byla každej den (to je asi docela zajímavá souvislost pro spoustu lidí - škola byla každý den, tak to nebylo tak hrozný:D), takže jsme v Dan hostelu trávily většinou jen večery a noci. Škola nás hodně zaměstnávala, každý den 4 - 6 hodin, + několik hodin skupinová práce na projektu + 2 hodiny dojíždění, + příprava na další den (= čtení článků a učebnice), takže ten poslední týden před stěhováním hrozně rychle utekl. Pamatuju si, že počasí bylo stále přívětivé, takže mám za to, že jsme cestou do školy snad ani pořádně nezmokly. Možná jednou vlastně. Pamatuju si, jak jsem si na začátku září koupila pláštěnku a i tak trochu se těšila až ji vyzkouším. Pak jednou pršelo, tak jsem se do ní navlíkla a ... no uplně k ničemu. :D Myslim, že to bylo nejhůř utracených 20 DKK za celou dobu. Už jsem ji nikdy nepoužila a myslim, že ani nepoužiju. Jediný co možná zachrání je účes, ale jezdit kvůli tomu v pláštěnce je kravina. :D 

Zaregistrovala jsem se do sportovní komunity (vážně nevim jak to líp pojmenovat), kde můžu navštěvovat jakýkoliv sport, který do ní spadá. Byl to nejlevnější způsob, jak plavat aspoň jednou týdně + spousta dalších sportů, takže jsem neváhala. Jen tak pro představu další sporty jsou: thai box, HIIT, jóga, běžecké družstvo, badminton, lezení a fitko (crossfit tam není:D). Je tam toho ještě víc, ale to jsou ty, co mě utkvěly v paměti.

měla bych to rychle dopsat do součastnosti, protože si už fakt nemůžu vzpomenout na detaily.

Byly jsme na filmu ve studentském domě. To je mimochodem supercool místo, kam chodí převážně mezinárodní studenti, ale pivo je tam drahý jako u nás 4, a stejně tak všechno ostatní pitíčko a alkohol je zrovna jedna z posledních věcí (kromě pláštěnky), za kterou tu chci utrácet. Film byl ale zadarmo a o graffiti (The deepest depths of the burrow), tak to byla jasná volba na jeden z večerů. 

Jo ale na párty jsem vlastně byla. Byla to seznamovací akce po náš obor. Jeden pátek, myslím že 11. září, jsme se všichni sešli u toho malinkatýho vlakovýho nádraží a nejdřív následovaly skupinové ukoly po celém Aalborgu. Skupiny byly náhodně vybrané a ani s jedním z těch lidí jsme se nijak víc nespřátelili, tak nevím jestli je to moje chyba (asi jo - asociál), nebo se účel trochu nevydařil. Potom ale následovala párty v jenom podniku na "párty ulici". Dostali jsme dokonce i sendviče, který byly mimochodem naprosto vynikající (nevím, jestli to bylo hladem, ale když si na ně teď vzpomínám, stále na ně mám chuť) a "až" do 9 bylo pivo zadarmo. Já pivo nepiju, ale ... no Češi. Takže jsem se nakonec trochu přiopila, ale bylo určitě naředěný, protože jsem jich měla tak 7 za celý večer (pak byly asi za 5 DKK) a pak jsem normálně odešla ke kolu a na kole normálně odjela do Dan Hostelu. Ale tančily jsme :D :D Ježiš. 

Čím déle jsme bydlely v těch chatách, tím víc nás to tam štvalo. Řekla bych spíš, že si budeme zvykat, ale některé večery už byla velká zima a ráno taky. Takže chodit o půlnoci na WC a ráno vařit kafe 50 metrů do jiný budovy nás nakonec už strašně štvalo. A ty věci v těch kufrech jak byly zmuchlaný. Já jsem nosila dokola asi 4 trička a prala v umyvadle. Samozřejmě, že nebylo kde to prádlo sušit..

No a pak bylo stěhování. Marťa, moje 2. spolubydlící nás seznámila s Janem, který má v Dánsku auto, takže naše kufry převezl z chaty do bytu. Stěhovala jsem se jen já a Kač, Marťa celé září bydlela na bytě s holkama, na které víceméně náhodou narazila. S Kač jsme bydlely u Natálie - Polky, studující grafický design na stejné škole jako my. Byt byl od školy vzdálený asi 5 minut na kole a od centra tak 15. PECKA! Koupelna a kuchyň 3 kroky od postele, plotna, trouba! Po měsíci. Jen to oblečení si nebylo stále kam pověsit. Byt nebyl úplně vhodný pro 3 osoby, spíš pro 2, ale to mě v tu chvíli už vůbec neštvalo. Najednou bylo všechno ještě o chlup lepší. Ale blížila se první zkouška. Takže jsem hodně studovala a dodělávali jsme projekt, ale měla jsme o mnoho víc času, když jsem nemusela 2 hodiny denně dojíždět. Musím ale říct, že mi ta ranní hodina na kole občas docela chybí. 

Taky jsme si konečně vypraly, panečku, to byl zážitek! Stejně jako v bytě u Natálie, tak i v bytě kde bydlíme teď i tam kde bydlela Marťa jsou společné prádelny se vstupem na čip. Za jednu pračku platíme okolo 30 Kč, takže to není tak moc, zvlášť když se to vydělí dvěma/třema a s tím množstvím hader, co jsem si sem dotáhla (primabalerína) nemusím prát ani moc často. Hlavně se u těch praček nemusí nic řešit (já nikdy sama předtím neprala - maminčinmazánek), takže to byla jedna z výzev, které jsem očekávala :D :D a nakonec jen máčknu na tlačítko. Jsou tu i sušičky, ale to nepoužívám. A ani jsem v prádelně nepotkala lásku svýho života, jak to většinou bývá... 

Asi po 3 dnech po stěhování mi přišel balíček z Česka s věcma, co se mi nevešly do kufru a nebo jsem je zapomněla, taky oříškový tyčinky (ještě jich pár mám, mamka to "trochu" přehnala a poslala jich asi 20 :D), páč ty tu nemají a sušený rostlinný mlíka do ovesných kaší, který tu taky nemají a bez toho opravdu nejde žít (ty mám ještě taky, šetřím si je). 

Jednu sobotu jsme byly na akci, kde jsme vařily typicky dánské jídlo - masove koule s hnědou omáčkou (oni mají barvivo na omáčku, aby byla hnědá :D - super zdravý určitě) a pečenýma bramborama a taky jsme tam pekly toho hnusnýho vynikajícího panáčka, co už se tu někde válí na fotce. Bylo to super odpoledne, ty recepty někde mám, kdyby to někoho zajímalo :D. 

Jo a taky jsem v tomto období založila nový účet na instagramu, o čem jiným než o kolech. Můžete sledovat zde. A moje kolo začalo zlobit. Z kola s třemi převody se stalo kolo se 2 převody a samozřejmě "zmizel" ten nejlehčí, takže makáme! Hlavně při rozjezdu na semaforech je to úžasný. A taky mi spadl řetěž zrovna v mezinárodní den bez aut a zrovna když jsem jela pozdě. A zrovna poprvé na kole s tímhle typem přehazky, takže jsem to neuměla nahodit a nikdo mi nepomohl, tak jsem s tím zápasila, až mě napadlo kolo otočit vzhůru kolama a to je asi jediný řešení. Jen ty černý ruce :D Na ty nemám řešení. Ale už to slezlo.. 

Těch 14 dní u Natálie strašně rychle uteklo. Asi nejrychlejších 14 dní v Dánsku. 29. září jsme samozřejmě byly v kině na The Wall což bylo naprosto dechberoucí a hlavně mě to nesmírně uklidnilo před zkouškou, kterou jsem měla následující den. No a to už jsme se skoro stěhovaly do svého. Ale o tom až zase příště.