Ve čtvrtek po obědě, hned po tom, co jsem docela úspěšně dopekla svou první domácí pizzu, jsem honem šlapala na nádraží, protože přijela vzácná návštěva. Nikdo jiný než David, který celé tři roky sliboval, jak přijede na výlet do Prahy, když jsem tam studovala, ale nikdy nepřijel. Aalborg je asi trochu přitažlivější než Praha, takže po dvou měsících byl tu. Bohužel si nepsal deníček, takže jeho dobrodružnou cestu shrnu já v pár větách. Chudákovi ujel vlak v Hamburku, takže noc strávil v keřích ve spacáku a místo cca 20 hodin, jeho cesta trvala hodin 26 a ukrojilo se tak několik hodin z jeho už tak krátkýho pobytu. V pondělí zase do práce!
Čtvrteční odpoledne jsme strávili velmi poklidně v okolí našeho bytu, byli jsme na louce, co mám vedle bytu a na dvorečku před bytem. Pátek jsme ale vzali z gruntu, Kač prozradila moji závislost na snídaňových banánových lívancích, takže je David samozřejmě musel ochutnat, takže jsem je já samozřejmě musela udělat. Kač byla tak velmi přelaskavá, že mu půjčila svoje kolo, a tak jsme mohli celý den strávit v centru a tak tedy viděl asi všechno pěkný v Aalborgu. Poseděli jsme na lavečkách s výhledem na továrnu, potom jsme prošli všechny pěší zóny, nakoukli do supermarketů na místní speciality, poobědvali po mostem :D Pak jsme si koupili kafe v Subwayi se kterým jsme jeli do Dan hostelu. Tam jsme poseděli na snídaňové lavičce a k večeru se vrátili zpět do bytu. Tam jsme otevřeli víno a i spolu s Kač jsme se všichni hezky pěkně picli ve velmi klidné míře. My jsme pak ještě jeli na projížďku do města a nakonec jsme se všichni potkali na párty ve stylu 90. let, která probíhala jen kousek od našeho bytu. Tam jsme dali ještě brko, pivko, pokec a ve 2 jsme spali.
Dneska (v sobotu) po pozdní snídani následovala cesta do centra na nádraží, ze kterýho ve čtvrt na jednu David odjížděl zpět do ČR. Já na kole, on na skejtu držíce se mýho kola, jsme to stihli skoro tak rychle jako na dvou kolech. Zpáteční cesta by podle plánu měla trvat 22 hodin a já doufám, že mu nic neujelo. Nemělo by, je to pěkně naplánováno.
V pondělí do práce a v úterý na zkoušku :/.
Bylo to super. Hned jsem se tu cítila ještě o kus víc jako doma, objevila jsme místa, který jsem dosud neobjevila a zjistila jsem, že prý máme malý byt:D. Příští týden přijede návštěva Katce, a já už přemýšlím, kdo bude moje další návštěva? Marťa nebo Peťa? Nebo rodičové? Nebo Domek s Ondřejem opravdu přijedou na jaře, jak slibovali?
První homesick jsem měla při přípravě na první zkoušku, takže někdy koncem září a upřímně, ani se mi nestýskalo po lidech (pochopte to - po měsíci, vám se po mně taky nestýskalo ještě :D) ale z ničeho nic jsem chtěla být v Praze. Asi že jsme v Praze nikdy na konci září neměli před zkouškou, ale spíš nám začínal semestr a všechno bylo ještě v pohodě.
Ne tím to nebylo. Vím, že tenkrát bylo úplně stejný počasí jako obvykle bývá v Česku a já jsem si vzpomněla na Vítkovskej kopec a ranní čekání na tramvaj, ten čistší špinavej Žižkov, svoje okno, kde jsem vysedávala, nějaký párty kam jsme ještě s Peťou chodívaly a nebo jen posezení v Aeru. Ten pražskej shon. Ty nedělní příjezdy už většinou ve tmě, řinčení koleček od kufru :D už to začíná být patetický, tak se přesunu ke svému druhému homesicku..
Taťka měl 20. října narozeniny a dneska měl oslavu. Velkou oslavu v restauraci s celou rodinou, protože mu bylo 50. A já jsem tam nebyla, teda chvilku jo :D zkoušeli jsme si volat přes Skype, ale nebyl dobrý signál.
Ty naše tradiční debaty o tom, kdo zase schválil nebo vymyslel debilní zákon a nebo kdo nás bude za pár let zaměstnávat, když jde ta technologie tak dopředu a už ani pokladní nejsou potřeba :D Nebo jak se dycky babička ptá, jestli jsme slyšeli o tom, že se například rozešla Borhyová nebo jak támhle někoho přepadli a ať raděj do toho Dánska nejezdím :D Já sice vždycky trpím při vysvětlování toho, že technologický pokrok je dobrý a že se nemusí bát, kdo nás bude zaměstnávat a nad babiččinýma drbama kroutím hlavou, ale je to asi jako s tou kávou. Když ji nemám, tak mi chybí. Prý ale uvidím video a taky mi Marťa poslala nějaký fotky.
Ivo mě pořád zve na nějaký super koncerty na muzikáči. No prostě "Nemůžu"
Tohle počasí je nejlepší na víkendové procházky na Severku na horkou čokoládu. Tohle je určitě fotka z jedné takové :-)
Paradoxně mi chybí to nejvíc nedánský kolo. :D
Kluci za mnou málem přijeli. :D
Obecně přes den se mi vůbec nestýská, jsem už velká holka :D, za dva měsíce jsem doma, ale jsou okamžiky, které mi často připomínají odkud jsem přijela. Necítím smutek, jen takový ten pocit, který se dá přirovnat k tomu, když pustíte písničku, kterou jste poslouchali při nějaké příležitosti v minulosti a vybaví se vám ta stejná nálada.
Poslední měsíc v Praze jsem poslouchala PSH každej den, občas se mi to omylem spustí v mobilu. A občas si to pustím naschvál.
_______________________________________________ Jeden aktuální a příště už bude o stěhování do vlastního bytu.
Týden před tím, než jsme se měly stěhovat, už jsme stříhaly metr. Nebylo to ale tak hrozný, protože škola byla každej den (to je asi docela zajímavá souvislost pro spoustu lidí - škola byla každý den, tak to nebylo tak hrozný:D), takže jsme v Dan hostelu trávily většinou jen večery a noci. Škola nás hodně zaměstnávala, každý den 4 - 6 hodin, + několik hodin skupinová práce na projektu + 2 hodiny dojíždění, + příprava na další den (= čtení článků a učebnice), takže ten poslední týden před stěhováním hrozně rychle utekl. Pamatuju si, že počasí bylo stále přívětivé, takže mám za to, že jsme cestou do školy snad ani pořádně nezmokly. Možná jednou vlastně. Pamatuju si, jak jsem si na začátku září koupila pláštěnku a i tak trochu se těšila až ji vyzkouším. Pak jednou pršelo, tak jsem se do ní navlíkla a ... no uplně k ničemu. :D Myslim, že to bylo nejhůř utracených 20 DKK za celou dobu. Už jsem ji nikdy nepoužila a myslim, že ani nepoužiju. Jediný co možná zachrání je účes, ale jezdit kvůli tomu v pláštěnce je kravina. :D
Zaregistrovala jsem se do sportovní komunity (vážně nevim jak to líp pojmenovat), kde můžu navštěvovat jakýkoliv sport, který do ní spadá. Byl to nejlevnější způsob, jak plavat aspoň jednou týdně + spousta dalších sportů, takže jsem neváhala. Jen tak pro představu další sporty jsou: thai box, HIIT, jóga, běžecké družstvo, badminton, lezení a fitko (crossfit tam není:D). Je tam toho ještě víc, ale to jsou ty, co mě utkvěly v paměti.
měla bych to rychle dopsat do součastnosti, protože si už fakt nemůžu vzpomenout na detaily.
Byly jsme na filmu ve studentském domě. To je mimochodem supercool místo, kam chodí převážně mezinárodní studenti, ale pivo je tam drahý jako u nás 4, a stejně tak všechno ostatní pitíčko a alkohol je zrovna jedna z posledních věcí (kromě pláštěnky), za kterou tu chci utrácet. Film byl ale zadarmo a o graffiti (The deepest depths of the burrow), tak to byla jasná volba na jeden z večerů.
Jo ale na párty jsem vlastně byla. Byla to seznamovací akce po náš obor. Jeden pátek, myslím že 11. září, jsme se všichni sešli u toho malinkatýho vlakovýho nádraží a nejdřív následovaly skupinové ukoly po celém Aalborgu. Skupiny byly náhodně vybrané a ani s jedním z těch lidí jsme se nijak víc nespřátelili, tak nevím jestli je to moje chyba (asi jo - asociál), nebo se účel trochu nevydařil. Potom ale následovala párty v jenom podniku na "párty ulici". Dostali jsme dokonce i sendviče, který byly mimochodem naprosto vynikající (nevím, jestli to bylo hladem, ale když si na ně teď vzpomínám, stále na ně mám chuť) a "až" do 9 bylo pivo zadarmo. Já pivo nepiju, ale ... no Češi. Takže jsem se nakonec trochu přiopila, ale bylo určitě naředěný, protože jsem jich měla tak 7 za celý večer (pak byly asi za 5 DKK) a pak jsem normálně odešla ke kolu a na kole normálně odjela do Dan Hostelu. Ale tančily jsme :D :D Ježiš.
Mám podezření, že tohle kolo nikoho není. Není zamčené a ať přijdu kdykoliv, tak stojí na svým místě. Už bych ho ukradla, jen nevím kam bych ho schovala a vzhledem k tomu, že je jednoho z mých sousedů...
Čím déle jsme bydlely v těch chatách, tím víc nás to tam štvalo. Řekla bych spíš, že si budeme zvykat, ale některé večery už byla velká zima a ráno taky. Takže chodit o půlnoci na WC a ráno vařit kafe 50 metrů do jiný budovy nás nakonec už strašně štvalo. A ty věci v těch kufrech jak byly zmuchlaný. Já jsem nosila dokola asi 4 trička a prala v umyvadle. Samozřejmě, že nebylo kde to prádlo sušit..
Jdu si takhle kolem jedné ze školních budov, povídám si s kámoškou, koukám po kolech a tu najednou vykřiknu "To je favorit!!" Měla bych se jít léčit, ale bylo to pro mě překvapivé setkání s českým kolem, připomínající mi taťky a jeho superkolo, který je mimochodem ještě pěknější! (a hlavně nemá ten hnusnej blatník). Čau tati!
No a pak bylo stěhování. Marťa, moje 2. spolubydlící nás seznámila s Janem, který má v Dánsku auto, takže naše kufry převezl z chaty do bytu. Stěhovala jsem se jen já a Kač, Marťa celé září bydlela na bytě s holkama, na které víceméně náhodou narazila. S Kač jsme bydlely u Natálie - Polky, studující grafický design na stejné škole jako my. Byt byl od školy vzdálený asi 5 minut na kole a od centra tak 15. PECKA! Koupelna a kuchyň 3 kroky od postele, plotna, trouba! Po měsíci. Jen to oblečení si nebylo stále kam pověsit. Byt nebyl úplně vhodný pro 3 osoby, spíš pro 2, ale to mě v tu chvíli už vůbec neštvalo. Najednou bylo všechno ještě o chlup lepší. Ale blížila se první zkouška. Takže jsem hodně studovala a dodělávali jsme projekt, ale měla jsme o mnoho víc času, když jsem nemusela 2 hodiny denně dojíždět. Musím ale říct, že mi ta ranní hodina na kole občas docela chybí.
Tour de France!
Taky jsme si konečně vypraly, panečku, to byl zážitek! Stejně jako v bytě u Natálie, tak i v bytě kde bydlíme teď i tam kde bydlela Marťa jsou společné prádelny se vstupem na čip. Za jednu pračku platíme okolo 30 Kč, takže to není tak moc, zvlášť když se to vydělí dvěma/třema a s tím množstvím hader, co jsem si sem dotáhla (primabalerína) nemusím prát ani moc často. Hlavně se u těch praček nemusí nic řešit (já nikdy sama předtím neprala - maminčinmazánek), takže to byla jedna z výzev, které jsem očekávala :D :D a nakonec jen máčknu na tlačítko. Jsou tu i sušičky, ale to nepoužívám. A ani jsem v prádelně nepotkala lásku svýho života, jak to většinou bývá...
Asi po 3 dnech po stěhování mi přišel balíček z Česka s věcma, co se mi nevešly do kufru a nebo jsem je zapomněla, taky oříškový tyčinky (ještě jich pár mám, mamka to "trochu" přehnala a poslala jich asi 20 :D), páč ty tu nemají a sušený rostlinný mlíka do ovesných kaší, který tu taky nemají a bez toho opravdu nejde žít (ty mám ještě taky, šetřím si je).
Jednu sobotu jsme byly na akci, kde jsme vařily typicky dánské jídlo - masove koule s hnědou omáčkou (oni mají barvivo na omáčku, aby byla hnědá :D - super zdravý určitě) a pečenýma bramborama a taky jsme tam pekly toho hnusnýho vynikajícího panáčka, co už se tu někde válí na fotce. Bylo to super odpoledne, ty recepty někde mám, kdyby to někoho zajímalo :D.
Jo a taky jsem v tomto období založila nový účet na instagramu, o čem jiným než o kolech. Můžete sledovat zde. A moje kolo začalo zlobit. Z kola s třemi převody se stalo kolo se 2 převody a samozřejmě "zmizel" ten nejlehčí, takže makáme! Hlavně při rozjezdu na semaforech je to úžasný. A taky mi spadl řetěž zrovna v mezinárodní den bez aut a zrovna když jsem jela pozdě. A zrovna poprvé na kole s tímhle typem přehazky, takže jsem to neuměla nahodit a nikdo mi nepomohl, tak jsem s tím zápasila, až mě napadlo kolo otočit vzhůru kolama a to je asi jediný řešení. Jen ty černý ruce :D Na ty nemám řešení. Ale už to slezlo..
Tohle je Kač kolo :-) Už druhé :D
Těch 14 dní u Natálie strašně rychle uteklo. Asi nejrychlejších 14 dní v Dánsku. 29. září jsme samozřejmě byly v kině na The Wall což bylo naprosto dechberoucí a hlavně mě to nesmírně uklidnilo před zkouškou, kterou jsem měla následující den. No a to už jsme se skoro stěhovaly do svého. Ale o tom až zase příště.
Studium na Aalborg university se mi zdá hodně jiné, než na VŠE a ostatních vysokých školách v ČR, které studují moji známí, proto o tom píšu článek.
Semestr začal už 2. září. Protože je studium založené na týmové práci, první věc, kterou jsme na začátku semestru udělali, bylo rozdělení se do skupin. Tomu předcházel dotazník. Ten jsme vyplňovali ještě v srpnu. Měl myslím kolem 300 otázek a jeho hlavním účelem bylo zjistit náš přístup k práci v týmu, naše vlastnosti, dovednosti, silné stránky a prostor pro zlepšení. Ten dotazník nám s Kač zabral asi 3 hodiny :D Nerada bych si stěžovala, ale bylo to FAKT HROZNÝ! :D Jenže potom nám přišel 20 stránkový PDF dokument s vyhodnocením, grafy, radami atd. Stálo to za to.
Jak se vytvářely týmy?
V týmu je potřeba mít od každého něco, takže podle našich vyhodnocení byly sestaveny týmy tak, aby každý tým byl vyvážený. Celkem nás tu studuje okolo 100. Jsme teď spojeni s lidmi, kteří studují International Marketing (já studuji International Business), protože ty základy jsou stejné, takže se skupiny vytvářely z nás všech celkem. Skupiny jsou tu 5 - 7 členné. Já jsem v 6 členném týmu, jsem tam moc spokojená a skvěle se mi s nimi pracuje. Jsou tam dvě Rumunky, dva Dánové a jedna Bulharka.
Rozdělení do týmů a informace o práci v týmu a přednáškách o ... já nevim o čem to bylo, na mě až moc psychologický :D pojmenovala bych to nějak asi "najděte své já" .. zabralo 2 dny a potom už začaly přednášky.
Rozvrh jsme dostali přidělený, nebyla možnost si přidat žádný předmět (kromě jazyku - chodím na němčinu zase) a není pravidelný - není to tak, že každé pondělí je stejný rozvrh atd. jako na českých školách. A za tento semestr mám jen 3 předměty. Jeden předmět - Globalizace a "zmezinárodnění" firem (v AJ Globalization and Internationalization of Companies in a Value Chain Perspective) - za 8 kreditů už mám za sebou. Každý den jsme měli několik přednášek na toto téma a zároveň jsme ve volném čase pracovali na zadaném projektu. Měli jsme rozhodnout, jestli firma má expandovat do Číny nebo Saudské Arábie na základě informací zadaných od vedoucích předmětu - samozřejmě naše rozhodnutí odůvodnit s použitím teorie z přednášek a vypracovat projekt na 9 000 slov. Zabralo to asi měsíc a na konci září byla zkouška. Byla jsem doslova zavalena čtením. Učebnice (kterou jsem neměla, protože stála strašně peněz) měla asi 1000 stran, potom jsme měli číst ještě jednu, ta měla 700 a tu jsem měla staženou. No a k tomu jsme na každou další lekci (kterých bylo celkem 14) dostali několik článků o průměrném počtu 20 stran. Moje angličtina nebyla připravena na tolik odborných termínů, takže bylo strašně těžké těm věcem porozumět. Ze začátku jsem se cítila docela beznadějně, ale potom jsem si k tomu jeden víkend sedla a dohnala spoustu věcí - základů a najednou vše začalo dávat větší smysl. Nepřečetla jsem všechny články, ani celou tu učebnici, ale pochytila jsem to nejdůležitější. Ale stále jsem neměla pocit, že tomu rozumím tak, abych to na zkoušce mohla vysvětlovat člověku, který tomu rozumí a který mi to přednáší :D. Takže zase strach. Samozřejmě.
areál školy
Zkouška probíhá tak, že si každý ze skupiny vypracuje prezentaci. V prezentaci jsme měli představit nějaký nový pohled na vyřešení problému v zadání projektu, odlišný od toho, který jsme uvedli v našem projektu. Bylo to pro mě velmi těžké vybrat si něco jiného, když jsem všemu pořádně nerozuměla, ale nakonec jsem na něco přišla a vypracovala prezentaci. Ta měla trvat maximálně 10 minut a po ní potom měla následovat samotná zkouška týkající se jak látky odpřednášené na přednáškách, tak našeho projektu. Zkouška trvá celkem 30 minut. Před prezentací jsem si poprvé v životě odříkávala text nahlas. To jsem nikdy nedělala, protože v češtině jsem byla většinou schopná to nějak okecat, když jsem věděla o čem mluvím. Jenže ta angličtina stále trochu pokulhávala, tak jsem měla strach, abych tam pak moc neblábolila, ještě s tou nervozitou. Nakonec se mi to povedlo skoro tak, jak jsem chtěla a následná zkouška byla taky v pořádku, takže jsem nakonec dostala 10 bodů z maxima 12 - což je B.
Bodování zkoušek je tu hodně zvláštní. Bodová škála je 12 - maximum - A 10 - B 7 - C 4 - D 2 - minimum na udělání zkoušky - E 0 -3 - nechápu :D Po zkoušce jsem měla asi 5 dní volno vč. víkendu a potom začal další předmět, který mám zrovna teď. Jmenuje se e-business a pojednává (:D :D) o obchodě přes internet, když to hodně zjednoduším (za 7 kreditů) . To mě baví o moc víc a to i ten předchozí předmět mě bavil. :D Líbí se mi, že to je opravdu hodně aktuální téma, je to zaměřeno víc na marketing (který jsem nečekala že by mě někdy mohl bavit) a zase máme zadaný projekt. Tentokrát budeme zpracovávat data z dotazníků, které jsme sami navrhovali. Budeme doporučovat dánskému internetovému obchodu www.med24.dk, kteří zákazníci (segment na trhu) jsou nejvýznamnější a taky mapovat jejich konkurenci. Protože je v projektu zapojen i ten "kvantitativní výzkum" pojí se s tím náš 3. předmět v tomto semestru - Metody výzkumu v oblasti business (Business research method). A to je utrpení!!!!!!!!!!! O tomhle totiž nemám ani páru, je to teoretické a zdá se mi to strašně složité a odborné, vhodné pro lidi, kteří chtějí dělat výzkumy. To já nechci. Ale prý se to hodí i do praxe. Tak ok. Takže tento předmět tak nějak přežívám a snažím se ho pochopit. Myslim, že největší roli tu zase hraje ten strach. Stále jsem ho neovládla úplně. 28. října odevzdáváme projekt a 3. listopadu mám zkoušku - z e-businessu. Z metod výzkumu zkouška nebude, protože to, jestli tomu rozumíme bude patrné z našeho projektu. To není vše. Nakonec ještě budeme muset napsat "semestr project". Za ten dostaneme posledních 15 kreditů. Není k němu už žádný předmět a téma si vybíráme sami. Je pravděpodobné, že přijdu o svoji skupinu, protože tady je hodně volnosti k výběru tématu a nevím, jestli se všichni shodneme na jednom. Já mám na mysli zase a opět nějaké téma s legitimizací marihuany. Do té doby, než o tom začal mluvit jeden z vedoucích předmětu na přednášce mě to ani nenapadlo. Nějak jsem si nebyla jistá, jak se to vztahuje k mezinárodnímu obchodu, ale sám to navrhnul a nakonec, když jsem mu psala e-mail, tak mi odepsal asi za 5 minut s tolika informacemi, že jsem tomu ani nechtěla věřit. Nepřijde mi to normální totiž ze zkušenosti na VŠE (nechci si na ni stěžovat, většinou mě tam výuka bavila, ale přístup ke studentům byl trochu jiný). Napsal mi název celého projektu (Creation and legitimation of new industries: Case of legalization of marihuana in US), poslal mi literaturu k nastudování a další věci. Tak já už teď jen musím sehnat někoho, koho to taky zajímá. Tak uvidíme. To se bude řešit až v listopadu, tak se uvidí. Zkouška k tomuto projektu bude až v lednu a bude to skupinová zkouška, takže na to nebudu sama. Projekt má být samozřejmě delší, je to závislé od počtu lidí ve skupině, pohybuje se to nějak 50 - 75 stran tuším. Když teda všechno půjde dobře, tak 3. 11. uzavřu druhý předmět a budu mít 15 kreditů. Potom v listopadu budou další přednášky z metod výzkumu a začne práce na velkém projektu. Ten se má odevzdávat tuším v polovině ledna. 20. prosince jedu do ČR a protože jsou zkoušky až na konci ledna, je dost pravděpodobné, že doma strávím skoro celý měsíc.
Ještě z období kávových deficitů
Druhý semestr začíná v unoru. O předmětech zatím moc nevím. Třetí semestr je zajímavý, protože bychom měli vyrazit na stáž do firem. Musíme si tu stáž sehnat sami, ale škola nám s tím prý pomůže. Více informací se dozvím v listopadu. Na stáž můžeme jít do jakékoliv firmy chceme, kdekoliv na světě chceme a najdeme. Komu se nepodaří si sehnat stáž/nebo na ni nechce jít/ může jet buď na erasmus a nebo zůstat ve škole a dělat výzkum. Moje noční můra je, že se vše pokazí a budu dělat výzkum :D Ale to bych musela něco vážně hodně zkazit, takže "při nejhorším" pojedu na erasmus. Jak na stáž, tak na Erasmus mě láká buď Kodaň, Německo, Nizozemsko, Švédsko, Belgie a možná i Budapešť. To jsou top nápady, ale nepohrdnu žádnou zajímavou nabídkou. Pamatuju si totiž, jak jsem v prváku na střední jela do Holandska na výměnný pobyt s tím, že se naučím anglicky, poletím poprvé letadlem, vypadnu na týden ze školy a bude to stát tuším jen 1000 Kč, protože nám to platil jihomoravský kraj. Nakonec se z té země stala moje nejoblíbenější země. Takže kdo ví?
Moje oblíbená budova školy, ve které jsme zatím ještě neměli žádnou přednášku.
No a čtvrtý semestr je věnovaný magisterské práci. Takže to bude jeden velký výzkum. Už teď se těším. :D Nenapadá mě už nic víc co ke škole napsat. Samozřejmě je moderně vybavená a krásná. Je to jedno velké bludiště, protože není jen v 1 budově, ale spíš v areálu několika desítek budov, kde každá má svoji adresu a i uvnitř některých těch budov je to jako bludiště. V celém areálu se dokonce nachází jedno jezero a protéká jím i říčka.. Protože se opravdu rozkládá na velké ploše, je tam hned několik míst kam můžete jít na jídlo. Vaří tu opravdu vynikajícně (haha). Na výběr je toho spousta, buď je možnost si namíchat vlastní zeleninový salát - to se pak platí na váhu, nebo je každý den jedno jídlo "z pánve" většinou nějaké asijské a pak třeba jednou byly hamburgery nebo ty masové kuličky s omáčkou a tak. Pak panini a další sendviče a nebo už namíchané zeleninové saláty. Dokud jsme neměly kuchyni, tak jsem tam obědvala pokaždé, když jsem byla ve škole. Ale oproti domácímu vaření to vychází asi dvojnásobně dráž, no a dokud nemám práci, tak šetřím kde se dá. Navíc mě baví si vařit vlastní jídla, ale tak dobrý hambáč umí jen ségra, takže to musím počkat do Česka a nebo na výplatu :D
jeden z mých obědů z menzy
I snídaně podávají. Ale ty jsem nikdy nezkoušela.
Kdyby vás třeba napadly nějaký otázky, tak se zkuste zeptat, protože už nevím, co jiného ke škole napsat.
Fotky předbíhají příběh. Všechny už jsou focené po 1. stěhování. O tom napíšu až příště.
Tohle je ten park, o kterém jsem psala minule.
Prolízačky i pro dospělé.
Louka za barákem.
Podivnost za barákem. Kolo o průměru > moje výška
Z jedné moc super (forever alone) večerní procházky pár dní před první zkouškou.
Místo pro kolo v budově, kam jsme se stěhovaly poprvé.
MUST HAVE! Viděla jsem to až tady poprvé v životě, nenapadlo by mě, že to cyklista potřebuje. Ale potřebuje. Prodávají s různýma obrázkama, tenhle je můj :-) Mám i pláštěnku na košík :D
Kousek Holandska v Dánsku. Taky v již dříve zmíněném parku.
Jeden z obchodů, kam půjdeme po výplatě. :D
Musik hus. Moje nejoblíbenější místo v Aalborgu. Po levé straně je fjord a továrna zmíněna v minulém článku.
Tohle je budova, kam jsme se stěhovaly poprvé.
Po přestěhování jsem taky konečně začala cvičit. Poprvé i s takovou činkou. Švihadlo mi připomnělo naše dva venkovní tréninky v Blansku. :-) Zdravím!!
Minule jsem skončila ještě někde v Dan hostelu myslím. Těch prvních deset dní tam docela ušlo.
Jednou jsme musely dojet do agentury, která nám pomáhala s hledáním ubytování. Už jsme měly kola, počasí bylo dobrý a mapa ukazovala kolem 10 km. Prostě nic, co bych neměla zvládnout nebo by mi mělo dělat nějaký obtíže. Když nepočítám práci s mapou (ve které jsem se mimochodem zlepšila asi tak o 100 % a většinou se už neztrácím :D).
Tak jsme vyrazily. V kratasích a bundě, sluneční brýle, mapa zapnutá. Klasická cesta do centra a pak se to začalo trochu klikatit za centrem, až jsme se dostaly na rušný cesty vedoucí kolem lesů. Najednou se objevily kopečky, začal foukat vítr a samozřejmě že začalo chcát. Mám pocit, že to byl první větší deštíček na kole v Dánsku a s tím větrem nic moc. Samozřejmě, že jsme se ztratily a mně už tekly nervy :D No prostě hrozná katastrofa, když na mě prši když jednu do kopce a nevím vlastně kam. Pak jsme dojely na nějaký sídliště, kde se mi ztratil signál GPS a vůbec jsme netušily kterou z těch cestiček vybrat. Nakonec nám někdo poradil a my dorazily do AKU - to je ta agentura. To ubytování jsme hledaly už od března/dubna myslím a podle informací, které jsme měly, jsme zažádaly o byt včas, tak akorát abychom ho v záři měly. Teď zpětně se na to dívám tak, že jsem byla až nezvykle najivní. Jsem zvyklá si informace ověřovat a nevěřit všemu co uslyším (kromě drbů samozřejmě) a v tomhle případě jsem za informace dokonce zaplatila Scandinavian Study, a tak jsem myslela, že bude všechno v pohodě. koho nezajímá jak se shání byt v Aalborgu, přeskočte...
Ubytování přes AKU funguje tak, že se prostě naklikáte na byty, co se vám líbí a co si můžete dovolit. Nejdřív jsme si s holkama vybíraly 2 pokojové byty tak, aby kuchyň byla oddělená od obou z pokojů a samozřejmě ty s nejnižsíma cenama a nejblíž škole. Všechny nabízený byty byly podle fotek velmi pěkný, určitě hezčí než můj bývalej na Žižkově (a jak mi chybí!), takže cena a dispozice byly jasný kritéria. VŽDYŤ HO PŘECE NA ZAČÁTKU ZÁŘÍ DOSTANEME! AŤ SI VYBEREM JAKÝKOLIV. No a pak se čeká, byly jsme v pořadníku u každýho bytu na jiným místě. Měly jsme jich naklikaných celkem asi kolem 10 a nejlepší umístění až do srpna bylo nejaký 8. místo tuším. Nepochopily jsme uplne, jak ten systém funguje a nechápeme ho do teď, i potom, co v bytě bydlíme.
Katka někdy koncem srpna dostala nabídku na jeden z bytů (o který ale požádala až někdy v průběhu srpna, nebyl to jeden z těch, o který jsme žádaly v tom dubnu) prý jsme 1. na řadě. Z ničeho nic. Trochu jsme slevily z našich požadavků, už nám nevadily ani vyšší ceny, ani to, že někdo hold bude bydlet v kuchyni. Chtěly jsme co nejdřív vypadnout z Dan hostelu, nejezdit do školy 10 km v dešti a vybalit ty kufry!!! Takže jsme jeden takový byt 5 minut od školy přijaly. Super že? Jenže byl až od 1. října. Do AKU jsme jely se zeptat, jestli jsme to vše pochopily správně, ne všechny informace byly v angličtině a google translator není uplne nejlepsí pomocník. ....sem
Bylo nám oznámeno, že máme obrovské štěstí, že jsme dostaly byt, že je situace letos horší než loni a že od dřívějšího termínu než 1. 10. se byty už rozdávat nebudou. Tak jsme to přijaly.
Samozřejme, že jsme hledaly byty na facebooku i na ulici ale nedalo se. Na fb jsme reagovaly tolikrát na 1 sekundu starý příspěvek a byt už byl fuč.
Když to píšu teď, z vlastního bytu, příjde mi jako, že z toho dělám docela vědu. Že to nebylo tak hrozný přece. Ale ten pocit co jsme měly v tu chvíli se už dá jen těžko popsat.Jely jsme s úplně jiným očekáváním a moje představy o dojíždění do školy byly daleko horší než byla potom skutečnost. Já se totiž ráda bojím dopředu :D Nakonec je tohle asi největší lekce, co jsem se tu dosud naučila. Nebát se dopředu - taky se k tomu ještě vrátím. Vsadím se, že na tohle téma je tak 100 chytrých citátů, já si je odpustím, ale jestli se taky rádi bojíte v předstihu, tak to nedělejte. Je to zbytečný. Skutečnost sice často bývá horší/otravnější/nepříjemnější než jsou očekávání, ale proč se stresovat v době, kdy to ještě není potřeba? Proč si kazit ty "posledni dny v pohode"?
Koncem srpna jsme měli nějaký srazy ve škole. Semestr začínal az 2. září ale pár dní před tím už jsme tam měli dojet na nějaký uvítání a podobný věci. Takže jsme si vyzkoušely tu cestu. Tu cestu, kterou budeme jezdit každý ráno. TU HODINOVOU CESTU V DEŠTI A VĚTRU V 7 HODIN RÁNO!! :D :D A bylo to dobrý. Jestli vám ještě někdo řekne, že v Dánsku nejsou kopce a že tu jen prší a fouká vítr, tak kecá. Google nás nasměroval přesně na ten největší kopec (dosud objevený) v Aalborgu, tak jsme ho vyjely na těch našich 3 gears used bicycles, pak ještě jeden mírnější ale o to delší. Pamatuju si, že ty první dny vůbec nepršelo a že jsem měla strašnej hlad, pokaždé když jsme přijely. Taky jsme byly zpocený a měly hnusný vlasy. A byly jsme pyšný, že jsme to zvládly (protože jsme předtím měly ten zbytečně velkej strach). O škole budu psát extra.
V minulým článku jsem zapomněla zmínit jeden opravdovej problém. Ani teď s odstupem času ho nemůžu vůbec podceňovat. A to byl nedostatek kávy.
Kafe piju 2x denně, jedno k snídani a druhý po obědě. Když je potřeba dám si jedno večer a to je jediný kafe, u kterýho poznám, že funguje. Ráno a odpoledne je to jen zvyk/chuť. No, jenže jen do tý doby, co si ho můžu dát kdykoliv chci. Nepiju rozpustný. NIKDY! Ani v době kávového deficitu a nepila bych ho ani v případě, že by to byla poslední káva na planetě. A tím, že jsme neměly v kuchyni ani kávovar, ani french press, nemohly jsme si ho uvařit kdykoliv jsme chtěly. Byly jsme odkázané na kávu v subwayi :D Jenže to jsme většinou zvládly buď dopoledne a nebo odpoledne, takže ta jedna káva stále chyběla každý den. A když pršelo, nevyjely jsme do centra za cely den vůbec, takže byly i dny bez kávy (PANEBOŽE!!!!!!!!!!!!).
Najednou jsem začala pociťovat, že káva má opravdu účinky, ale až po tom, co jsem jí měla nedostatek. Když k tomu připočtu 20 km denně na kole, který nejede tak smoothly jako moje Merida, ale opravdu musíte šlapat a do kopce jsou mi 3 převody málo (primabalerína), a taky každý den ty obavy ze dne dalšího, byla jsem unavená. Někdy jsem nebyla ani schopná normálně složit větu. Zvláštní věci se děly a za všechno samozřejmě mohl nedostatek kávy :D... Potom jsem si v tigeru všimla frenchpressu a byl klid. Kafe k snídani a odpoledne. Ale to bylo až nekdy kolem 10. září.
fotíme si french press - pure happiness
Ještě tu vměstnám jednu informaci. Katka sehnala dočasné ubytování od poloviny září do 1. října. Jenže my jsme počítaly. A jeden den jsme spočítaly, že jsme v Dan hostelu nestrávily ještě ani tolik dnů, kolik bylo před námi do 16. září. Tady ten okamžik nezapomenu, to bylo čisté zoufalství. Pak jsme si spočítaly kolik to bude stát peněz a to byl druhý okamžik k nezplacení (skoro do slova:D).
Dneska končím. Nevím jak to působí na čtenáře, ale mám pocit, že kdybych to četla, budu si říkat, že ta spisovatelka je nějak moc náročná a dělá z komára velblouda. Kafe má a od půlky září se stěhuje.
V centru je park, kde se konají různý akce, koncerty atd. Já tam byla hned v prvním týdnu na graffiti jamu :-)
Tyhle dvě fotky jsem fotila během 5 minut a dívejte, jak se změnilo světlo. To jsem se jednou ztratila při běhání, ještě když jsem bydlela v hostelu. Okolí tam bylo vážně perfektní.
Jedna z hlavních ulic.
Budova vlakového nádraží. Je malinký, čistý a v čekárně jsou zásuvky.
Můj bajk za 550 DKK. Od času nákupu jsem do něj ještě 200 DKK investovala. Má křivý pravý pedál, takže ze začátku mě trochu bolelo koleno a svaly v lýtku. Teď jsem jen hodně zvědavá, až sednu na jedno ze svých kol bez křivých šlapátek :D Jinak je skvělý!
Podle mě jedno z nej míst v Aalborgu. U fjordu se dají pozorovat lodě nebo lidi co běhají. A ta továrna tam v pozadí mě naprosto uchvátila :D
To jsou ty naše chaty..
..tak akorát pro 6 holek, co se přestěhovaly do jinýho státu :D
Z druhé strany fjordu.
Kampus
jeden mural vedle druhýho tady
Poslední ráno v Dan hostelu
:D Typický dánsky narozeninový dort. Tvarují ho do tvaru panáčka, po upečení ozdobí gumídky a když dojde k oslavě, první co udělají, uříznou mu hlavu. Děti u toho křičí, ale prý ne nijak vyděšeně, moc tomu nerozumím :D Je to těsto možná trochu podobné vánočce polité omáčkou z cukru a lékořicového sirupu, který by měl správně natéct do děr, které se před jeho naléváním do těsta udělají. Celé se to upeče, takže poleva zkaramelizuje. Ač to vypadá naprosto odporně, chutná to moc dobře.
Na více fotek se podívejte na můj instagram, nebo počkejte na další článek.
Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na t...
Info
Zdravím! Tento blog je z části cestovním deníčkem (první zaznamenanou cestou byl 4denní pobyt v Amsterdamu s mými drahými přáteli, kteří se na zapisování postřehů také podíleli; následně si můžete přečíst 14deník z cest po ČR s mým drahým já a 4denního výletu do Vídně s mou drahou maminkou) a z druhé části týdeníčkem zaznamenávající můj život v Dánsku, na Islandu a občasníkem z Barcelony.
„Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…“ Jan Werich
Zdravím! Tento blog je z části cestovním deníčkem (první zaznamenanou cestou byl 4denní pobyt v Amsterdamu s mými drahými přáteli, kteří se na zapisování postřehů také podíleli; následně si můžete přečíst 14deník z cest po ČR s mým drahým já a 4denního výletu do Vídně s mou drahou maminkou) a z druhé části týdeníčkem zaznamenávající můj život v Dánsku, na Islandu a občasníkem z Barcelony.