18 listopadu 2015

Prosluněné továrny


V Aalborgu se na plno projevila moje fascinace továrnami, průmyslovými objekty, špinavými místy a opuštěnými budovami, líbí se mi ta tajemná atmosféra. Všimla jsem si toho u sebe už dřív (třeba se mi v Blansku líbí budova Salmova mlýna, s Marťou jsme tím byly ohromený už jako malý holky nebo při mé návštěvě Ostravy, kde se mi nejvíc líbilo právě ve Vítkovicích) a tady v Aalborgu je takových míst hodně a jsou viditelný na první pohled. Jsou sice vždy oplocené, ale ne vždy jsou ploty uzamčené.
Nejdříve bych čtenáře ráda umístila do mapy. :D
Červený puntík je místo, kde bydlíme.
Zelená je škola - pro poměr mi to do školy trvá 5 minut na kole a je to asi 2 km daleko.
Oranžově je označeno místo, kde jsem byla minulou neděli (8.11.)
Růžový puntík je opuštěný vysklený sklad. (8.11.)
Žlutá je továrna na akvavit a modře je největší továrna Hedegaard - obojí jsem navštívila tuto neděli (16.11.)
Fialová šipka naznačuje cíl mojí další cesty.
Centrum města je zhruba v okolí nápisu Aalborg v mapě. Cesta tam mi trvá asi 15 minut - je to z kopce.

8.11.
Myslim, že to nepotřebuje komentář. Bohužel jsem nebyla schopná najít co se v těch továrnách vyrábí a ani co se stalo v tom opuštěným skladě, ale tam musela bouchnout bomba (jo jasne, musím to udělat dramatický a přesně vim jak to vypadá, když někde bouchne bomba že.. :D), protože všechna okna tam byla vysklená.
tahle fotka je ještě ze srpna :D šipka zhruba ukazuje na oranžově označené místo z mapy. Vysklený sklad je jen kousek za mnou.




Víte někdo na co jsou tyhle nádrže?


Cesta ke skladu





Výhled z okna z 2. patra





DON'T FALL in love.


 16.11.
Jižní promenáda


Továrna na akvavit - typický severský likér, podle popisu si myslím, že to bude buď jako Becherovka nebo jako Jäger, ale co já o tom vím?

Pohled z jižního břehu na sever.

Zatím jsem viděla jen 2 mosty tady v Aalborgu, z toho jeden je železniční. Tohle je focené už ze severní části Aalborgu, které se říká Norresundby, tam chodím plavat. 

Tahle továrna Hadegaard (modře na mapě)  se podle google překladače zabývá zpracováním masa  a výrobou krmiv pro hospodářská zvířata.



Brána uzamčená, takže jsem ji aspoň objela kolem dokola.


Jsem divná nebo je tak fakt pastva pro oči? 

06 listopadu 2015

Poslední flashback


V úterý jsem ukončila úspěšně 2. předmět, tak je zase chvilka klidu. Chtěla bych tu shrnout poslední měsíc, tedy popsat 2. stěhování a říjen v novém bytě, tím pádem se dostat do současnosti :)
Nový byt byl jen přes louku (fotky zde) z toho starého, takže jsme se stěhovaly po svých. Já jsem tu cestu šla asi 4x tam a zpět, protože jsem si nechala poslat ten 12kg balíček plný oříškových tyčinek, které jsem kupodivu za 14 dní nesnědla.  Ale bylo hezký počasí, takže mi to ani nevadilo. Horší bylo, že ještě ten den ráno jsme stále neměly klíče, protože nebylo možné se celé 3 týdny předem dovolat landlordovi a když jsem se mu jednou dovolala, nerozuměl moc dobře anglicky a já jeho angličtino-dánštině taky ne, takže ikdyž mi (podle toho co jsem pochopila) slíbil, že mi adresu na kterou si mám přijít pro klíče, pošle v SMS, žádná mi nedošla. Naštěstí jsem se tam dovolala ten den a adresu mi poslali ihned, takže jsem tam ještě stihla dojet (každý den mají úřední hodiny jen 1 hodinu, to je pohoda co?) a klíče vyzvednout.
Byt byl úplně prázdný, jediné co jsme tu měly byla lednička. Postele jsme sehnaly několik dní předem, takže ty jsme měly naštěstí už první noc. Dokonce nám je vlastnoručně přinesli kluci, co je prodávali. Neměla jsem ale žádnou peřinu a jen malý polštář, takže první noc jsem spala pod županem a zimním kabátem :D, navíc ty postele strašně vržou!!!!!!! Strašně :D takže jsme se moc nevyspaly.
Druhý den jsme jeli do Ikei s jedním naším kamarádem, co má auto. Tam jsme nakoupily spoustu věcí, peřiny a povlečení, věci do kuchyně, talíře, hrnky bla bla bla. Nábytek jsme se ale rozhodly nekupovat, na facebooku se dá totiž všechno časem sehnat. Pamatuju si jak jsem byla vyděšená kolik to vše bude stát, když jsme mířily k pokladně. Ale nakonec si myslím, že jsme všechny byly docela příjemně překvapené. Hned ten večer jsem musela upéct první buchtu, ale protože v Ikei neměli mísu na míchání těsta, míchala jsem ho v hrnci :D.
freaky freak

Já jsem pak večer ještě akčně vyrazila na procházku pro poličku. Cestu nazpět jsem měla nastudovaný autobus, jakmile jsem ale i s policí stála na zastávce, nějak se moje nastudovaná trasa neshodovala se skutečností, potom se mi vybil telefon a police váží skoro 14 kg, takže to jsem vážně nebyla schopná odnést asi 4 km. Tak jsem počkala na zastávce na první autobus, naložila skřín, řekla kam chci jet, řidič mi řekl, že to nevypadá zrovna nadějně, ale ať jedu a že mi řekne kdy vystoupit. Potkala jsem tam docela hezkýho kluka, kterej mi chtěl pomoct, ale já to přece zvládnu sama že :D takže po pár zastávkách vystoupil a já jela až na konečnou. Tam jsem přestoupila na jiný bus a ten mě dovezl asi 400m od bytu. Takže vlastně docela pohodička :D.
Stále jsme ale neměly stůl a židle, takže jsme neopouštěly postel, což zní docela fajn, ale není to uplne pohodlný. Po pár dnech jsem našla stůl za super cenu, potom odvoz za stejnou cenu jako stůl a jeli jsme pro něj. Ten kluk co nám ho odvážel byl neuvěřitelně negativní. Musely jsme se s Kač držet, abysme se mu nevysmály. Nebo já teda hodne. "Dánsko je strašná země, lidi jsou hrozní, počasí je strašný, všechno je předražený, však vy na to přijdete" Pitomec. Navíc přijel pozdě. Ale vrátil se zpátky s 50 DKK, když jsme neměly drobné, abychom mu daly 150, takže jsme mu musely dát 200 a on že rozmění a vrátí se. Nevěřily jsme tomu, ale vrátil se.
Židli jsem sehnala po pár dalších dnech, takže stůl tak úplně nesloužil svému účelu (aspon už bylo na co odkládat bordel). Její stěhování bylo taky docela zajímavý. Pán bydlí asi 7 km od našeho bytu, to mi vůbec nevadilo, cesta vedla přes město, takže aspoň poznám trochu líp kde to vlastně žiju. Na kole to rychle ubíhá a nestíhám si všímat všech detailů, objevila jsem taky pár nových míst, takže ta procházka byla vážně docela fajn, jen na mě v té době lezla nějaká nemoc a ke konci začínalo pršet. Optimismus mě ale neopouštěl. Dům jsem našla v pohodě, v předsíni už na mě čekala židle, ale uplně jiná, než na fotce v inzerátu - ale hezčí a pohodlnější. Snažila jsem se to pánovi vysvětlit, ale nedal si říct. Až když jsem mu za ni chtěla zaplatit 100 DKK, což bylo uvedeno v inzerátu, tak se zarazil a pochopil, že se opravdu spletl. Přinesl tu druhou a já mohla v klidu a slejváku odejít na autobus. Na ten jsem ještě asi 20 minutu čekala - ty intervaly zde jsou fakt neuvěřitelný - a když pak konečně přijel, byl problém s židlí v autobuse, protože autobus je pro lidi a ne pro nábytek. Ale že jsem tam převážela skříň, to nevadilo :D Tak jsem se zeptala, jestli mám vystoupit, tak se pán slitoval a nechal mě, celou zmoklou s totálně vodou nasáklou židlí, zaplatit a užít se cestu v teple bez deště. Bohužel jsem musela ale vystoupit kilometr od bytu, stále pršelo, já jsem byla extrémně unavená, asi kvuli tomu nachlazení a cesta byla do kopce :D (čti s ironií, takhle nějak si totiž představuju význam pořekadla "co tě nezabije, to tě posílí" #klišé). Teď po měsící židli shledávám jako nejlepší kup, je strašně pohodlná a za tu "strašnou" cestu to stálo. :-)
A byt byl vybaven.

Výhledy z okna, když ještě ráno vycházelo slunce.

10. října jsme byly na čínském dni, ochutnaly jsme čaj, nechaly si napsat jméno v čínštině, holky soutěžily s čínskými hůlkami :D (já to vzdala předem, kdo mě s nimi někdy viděl, tak to jistě pochopí) a Kač se učila psát čínsky.
soutěž kdo přenese víc oříšků za minutu


Moje jméno v čínštině

Shlédly jsme 2 typicky dánské filmy - The green butchers a Adam's Apples. Více se mi libil první zmíněný, ale oba dva mě bavily a pobavily :D Takže doporučuju, ikdyž Katka s Hankou by asi nesouhlasily.

Taky začal další předmět ve škole, tentokrát o online businessu. Docela dost mě to bavilo a zajímalo, projekt mě bavil strašně moc! Pracovali jsme se statistickým programem a vyhodnocovali data z dotazníků, já jsem z toho pak dělala grafy, byla v sedmým nebi a dostala přezdívku Miss Pie chart :D Ted musím upíct opravdovej koláč :D Při tomto projektu už jsem se necítila jako že se vezu a ve většině případů jen vypracovávám ukoly, co mi zadal někdo ze skupiny, kdo věděl jak na to, ale častokrát jsem sama přicházela s návrhy, které se ostatním zamlouvaly a pak ty grafy no :D super super.Ale bylo to časově hrozně náročné. Ve škole jsem byla většinou od 8-9 do 16-18 a pak jsem ještě připravovala věci na další den, chodila cvičit a vařila večeři a oběd na další den. Ale tohle je přesně to, co mě baví, jak chci žít svůj  život, být bizzzy od rána do večera. Pokud mě budou zaměstnávat věci, co mě budou bavit samozřejmě.

Druhá polovina října díky tomu rychle utekla, přijel David, odjel David, o víkendu jsem se učila, v úterý šla na zkoušku (tentokrát za C), středa a čtvrtek odpočinek, hledání práce, pečení sušenek, seriály, pohodička a teď sedím tady a píšu. Jsme v současnosti!
Stejné místo - vrchní focena dneska (zdroj) a spodní někdy srpen/září

31 října 2015

David v Dánsku


Ve čtvrtek po obědě, hned po tom, co  jsem docela úspěšně dopekla svou první domácí pizzu, jsem honem šlapala na nádraží, protože přijela vzácná návštěva. Nikdo jiný než David, který celé tři roky sliboval, jak přijede na výlet do Prahy, když jsem tam studovala, ale nikdy nepřijel. Aalborg je asi trochu přitažlivější než Praha, takže po dvou měsících byl tu. Bohužel si nepsal deníček, takže jeho dobrodružnou cestu shrnu já v pár větách. Chudákovi ujel vlak v Hamburku, takže noc strávil v keřích ve spacáku a místo cca 20 hodin, jeho cesta trvala hodin 26 a ukrojilo se tak několik hodin z jeho už tak krátkýho pobytu. V pondělí zase do práce!
Čtvrteční odpoledne jsme strávili velmi poklidně v okolí našeho bytu, byli jsme na louce, co mám vedle bytu a na dvorečku před bytem. Pátek jsme ale vzali z gruntu, Kač prozradila moji závislost na snídaňových banánových lívancích, takže je David samozřejmě musel ochutnat, takže jsem je já samozřejmě musela udělat. Kač byla tak velmi přelaskavá, že mu půjčila svoje kolo, a tak jsme mohli celý den strávit v centru a tak tedy viděl asi všechno pěkný v Aalborgu. Poseděli jsme na lavečkách s výhledem na továrnu, potom jsme prošli všechny pěší zóny, nakoukli do supermarketů na místní speciality, poobědvali po mostem :D Pak jsme si koupili kafe v Subwayi se kterým jsme jeli do Dan hostelu. Tam jsme poseděli na snídaňové lavičce a k večeru se vrátili zpět do bytu. Tam jsme otevřeli víno a i spolu s Kač jsme se všichni hezky pěkně picli ve velmi klidné míře. My jsme pak ještě jeli na projížďku do města a nakonec jsme se všichni potkali na párty ve stylu 90. let, která probíhala jen kousek od našeho bytu. Tam jsme dali ještě brko, pivko, pokec a ve 2 jsme spali.





Dneska (v sobotu) po pozdní snídani následovala cesta do centra na nádraží, ze kterýho ve čtvrt na jednu David odjížděl zpět do ČR. Já na kole, on na skejtu držíce se mýho kola, jsme to stihli skoro tak rychle jako na dvou kolech. Zpáteční cesta by podle plánu měla trvat 22 hodin a já doufám, že mu nic neujelo. Nemělo by, je to pěkně naplánováno.

V pondělí do práce a v úterý na zkoušku :/.





Bylo to super. Hned jsem se tu cítila ještě o kus víc jako doma, objevila jsme místa, který jsem dosud neobjevila a zjistila jsem, že prý máme malý byt:D. Příští týden přijede návštěva Katce, a já už přemýšlím, kdo bude moje další návštěva? Marťa nebo Peťa? Nebo rodičové? Nebo Domek s Ondřejem opravdu přijedou na jaře, jak slibovali?
© LZ. Používá technologii služby Blogger.

Oblíbené

  • Vánoce 2016, plány 2017
    Hahá :D No ahoj. Ještě žiju. Jsme se stejně viděli a všechno jste slyšeli. No, ale v zájmu mého budoucího já, který si občas ráno přečte, c...
  • První týden / Week one
    Hola amigos! Vůbec netuším kde mám začít, tohle bude jisto jistě článek složený z náhodně seskupených odstavců. Práce zatím vypadá ...
  • 4. týden - jihovýchodní výlet
    Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na t...