Poslední flashback

• 
  

V úterý jsem ukončila úspěšně 2. předmět, tak je zase chvilka klidu. Chtěla bych tu shrnout poslední měsíc, tedy popsat 2. stěhování a říjen v novém bytě, tím pádem se dostat do současnosti :)

Fotka zveřejněná uživatelem Lucie (@z_lucie), Říj 1, 2015 v 4:45 PDT

Nový byt byl jen přes louku (fotky zde) z toho starého, takže jsme se stěhovaly po svých. Já jsem tu cestu šla asi 4x tam a zpět, protože jsem si nechala poslat ten 12kg balíček plný oříškových tyčinek, které jsem kupodivu za 14 dní nesnědla.  Ale bylo hezký počasí, takže mi to ani nevadilo. Horší bylo, že ještě ten den ráno jsme stále neměly klíče, protože nebylo možné se celé 3 týdny předem dovolat landlordovi a když jsem se mu jednou dovolala, nerozuměl moc dobře anglicky a já jeho angličtino-dánštině taky ne, takže ikdyž mi (podle toho co jsem pochopila) slíbil, že mi adresu na kterou si mám přijít pro klíče, pošle v SMS, žádná mi nedošla. Naštěstí jsem se tam dovolala ten den a adresu mi poslali ihned, takže jsem tam ještě stihla dojet (každý den mají úřední hodiny jen 1 hodinu, to je pohoda co?) a klíče vyzvednout.

Fotka zveřejněná uživatelem Lucie (@z_lucie), Říj 10, 2015 v 10:14 PDT

Byt byl úplně prázdný, jediné co jsme tu měly byla lednička. Postele jsme sehnaly několik dní předem, takže ty jsme měly naštěstí už první noc. Dokonce nám je vlastnoručně přinesli kluci, co je prodávali. Neměla jsem ale žádnou peřinu a jen malý polštář, takže první noc jsem spala pod županem a zimním kabátem :D, navíc ty postele strašně vržou!!!!!!! Strašně :D takže jsme se moc nevyspaly.
Druhý den jsme jeli do Ikei s jedním naším kamarádem, co má auto. Tam jsme nakoupily spoustu věcí, peřiny a povlečení, věci do kuchyně, talíře, hrnky bla bla bla. Nábytek jsme se ale rozhodly nekupovat, na facebooku se dá totiž všechno časem sehnat. Pamatuju si jak jsem byla vyděšená kolik to vše bude stát, když jsme mířily k pokladně. Ale nakonec si myslím, že jsme všechny byly docela příjemně překvapené. Hned ten večer jsem musela upéct první buchtu, ale protože v Ikei neměli mísu na míchání těsta, míchala jsem ho v hrnci :D.

freaky freak

Já jsem pak večer ještě akčně vyrazila na procházku pro poličku. Cestu nazpět jsem měla nastudovaný autobus, jakmile jsem ale i s policí stála na zastávce, nějak se moje nastudovaná trasa neshodovala se skutečností, potom se mi vybil telefon a police váží skoro 14 kg, takže to jsem vážně nebyla schopná odnést asi 4 km. Tak jsem počkala na zastávce na první autobus, naložila skřín, řekla kam chci jet, řidič mi řekl, že to nevypadá zrovna nadějně, ale ať jedu a že mi řekne kdy vystoupit. Potkala jsem tam docela hezkýho kluka, kterej mi chtěl pomoct, ale já to přece zvládnu sama že :D takže po pár zastávkách vystoupil a já jela až na konečnou. Tam jsem přestoupila na jiný bus a ten mě dovezl asi 400m od bytu. Takže vlastně docela pohodička :D.

Fotka zveřejněná uživatelem Lucie (@z_lucie), Říj 16, 2015 v 7:25 PDT

Stále jsme ale neměly stůl a židle, takže jsme neopouštěly postel, což zní docela fajn, ale není to uplne pohodlný. Po pár dnech jsem našla stůl za super cenu, potom odvoz za stejnou cenu jako stůl a jeli jsme pro něj. Ten kluk co nám ho odvážel byl neuvěřitelně negativní. Musely jsme se s Kač držet, abysme se mu nevysmály. Nebo já teda hodne. "Dánsko je strašná země, lidi jsou hrozní, počasí je strašný, všechno je předražený, však vy na to přijdete" Pitomec. Navíc přijel pozdě. Ale vrátil se zpátky s 50 DKK, když jsme neměly drobné, abychom mu daly 150, takže jsme mu musely dát 200 a on že rozmění a vrátí se. Nevěřily jsme tomu, ale vrátil se.

Fotka zveřejněná uživatelem Lucie (@z_lucie), Říj 14, 2015 v 1:43 PDT

Židli jsem sehnala po pár dalších dnech, takže stůl tak úplně nesloužil svému účelu (aspon už bylo na co odkládat bordel). Její stěhování bylo taky docela zajímavý. Pán bydlí asi 7 km od našeho bytu, to mi vůbec nevadilo, cesta vedla přes město, takže aspoň poznám trochu líp kde to vlastně žiju. Na kole to rychle ubíhá a nestíhám si všímat všech detailů, objevila jsem taky pár nových míst, takže ta procházka byla vážně docela fajn, jen na mě v té době lezla nějaká nemoc a ke konci začínalo pršet. Optimismus mě ale neopouštěl. Dům jsem našla v pohodě, v předsíni už na mě čekala židle, ale uplně jiná, než na fotce v inzerátu - ale hezčí a pohodlnější. Snažila jsem se to pánovi vysvětlit, ale nedal si říct. Až když jsem mu za ni chtěla zaplatit 100 DKK, což bylo uvedeno v inzerátu, tak se zarazil a pochopil, že se opravdu spletl. Přinesl tu druhou a já mohla v klidu a slejváku odejít na autobus. Na ten jsem ještě asi 20 minutu čekala - ty intervaly zde jsou fakt neuvěřitelný - a když pak konečně přijel, byl problém s židlí v autobuse, protože autobus je pro lidi a ne pro nábytek. Ale že jsem tam převážela skříň, to nevadilo :D Tak jsem se zeptala, jestli mám vystoupit, tak se pán slitoval a nechal mě, celou zmoklou s totálně vodou nasáklou židlí, zaplatit a užít se cestu v teple bez deště. Bohužel jsem musela ale vystoupit kilometr od bytu, stále pršelo, já jsem byla extrémně unavená, asi kvuli tomu nachlazení a cesta byla do kopce :D (čti s ironií, takhle nějak si totiž představuju význam pořekadla "co tě nezabije, to tě posílí" #klišé). Teď po měsící židli shledávám jako nejlepší kup, je strašně pohodlná a za tu "strašnou" cestu to stálo. :-)
A byt byl vybaven.

Výhledy z okna, když ještě ráno vycházelo slunce.

10. října jsme byly na čínském dni, ochutnaly jsme čaj, nechaly si napsat jméno v čínštině, holky soutěžily s čínskými hůlkami :D (já to vzdala předem, kdo mě s nimi někdy viděl, tak to jistě pochopí) a Kač se učila psát čínsky.

soutěž kdo přenese víc oříšků za minutu

Moje jméno v čínštině

Shlédly jsme 2 typicky dánské filmy - The green butchers a Adam's Apples. Více se mi libil první zmíněný, ale oba dva mě bavily a pobavily :D Takže doporučuju, ikdyž Katka s Hankou by asi nesouhlasily.

Taky začal další předmět ve škole, tentokrát o online businessu. Docela dost mě to bavilo a zajímalo, projekt mě bavil strašně moc! Pracovali jsme se statistickým programem a vyhodnocovali data z dotazníků, já jsem z toho pak dělala grafy, byla v sedmým nebi a dostala přezdívku Miss Pie chart :D Ted musím upíct opravdovej koláč :D Při tomto projektu už jsem se necítila jako že se vezu a ve většině případů jen vypracovávám ukoly, co mi zadal někdo ze skupiny, kdo věděl jak na to, ale častokrát jsem sama přicházela s návrhy, které se ostatním zamlouvaly a pak ty grafy no :D super super.Ale bylo to časově hrozně náročné. Ve škole jsem byla většinou od 8-9 do 16-18 a pak jsem ještě připravovala věci na další den, chodila cvičit a vařila večeři a oběd na další den. Ale tohle je přesně to, co mě baví, jak chci žít svůj  život, být bizzzy od rána do večera. Pokud mě budou zaměstnávat věci, co mě budou bavit samozřejmě.

Druhá polovina října díky tomu rychle utekla, přijel David, odjel David, o víkendu jsem se učila, v úterý šla na zkoušku (tentokrát za C), středa a čtvrtek odpočinek, hledání práce, pečení sušenek, seriály, pohodička a teď sedím tady a píšu. Jsme v současnosti!

Stejné místo - vrchní focena dneska (zdroj) a spodní někdy srpen/září