Novinky

• Zdravíčko,

opět vás čeká snůška náhodně seskupených odstavců (pamatujete na náhodné seskupení roslin? :D). V poslední době mám potřebu něco vytvářet, malíř ze mě nebude, nebo by to byla moc dlouhá cesta k úspěchu, hudební nástroj je docela drahá záležitost, focení na instagram mi stačí, takže jsem se rozhodla sem přispívat častěji (chtěla bych jednou týdně, ale to už od doby svého rozhodnutí nestíhám, takže uvidíme), ne vždy o tom co tu dělám, ale třeba i další věci, co mě zajímají, jaký je počasí, co jsem měla k snídani a tak (je na co se těšit:D). Udělat si tady z toho deníček (týdeníček/měsíčníček) pro sebe a pro ty, koho to zajímá (takže se možná zase vrátím k psaní e-mailů rodičům) a třeba bude někdy nějak něčím bavit a inspirovat (tomu říkám cíle). Dneska to bude ale obyčejnej článek o tom, co se děje od té doby, co jsem se vrátila zase sem zpátky na sever. 

Dneska jsem si poprvé uvařila špenátovou polívku, po vychytání čočkové jsem si říkala, že bych mohla posunout své umění zase trochu dál (vlastně se spíš už nedalo nic přidat do mrazáku, tak jsem vytáhla špenát) a opakovat nezdar s brokolicovou se mi nechtělo. Protože plánuju někdy udělat report toho, co jím, "recept" si nechám na potom, ale byla moc dobrá a ještě jí dost zbylo. Holky ode mně většinou moc jídlo nechtějí (už se asi všichni těšíte na ty recepty že), takže ji budu jíst ještě pár ní. Jupí 

Od úterý chodím do školy, máme teď přednášky na téma mezinárodní vedení podniku. Hlavním tématem jsou rozdíly kultur v různých zemích a jak to jako manažer zvládat, + další snůška teorií. Na začátku jsem moc nenacházela uplatnění všech těch teorií, čím víc se toho dozvídám, tím víc vidím, jaký to může být problém. Čím víc toho vím, tím víc vím, že toho spoustu nevím. chápete? Takže to vypadá docela zajímavě. Samozřejmě, že zase děláme projekt. Máme ve skupině teď 2 nováčky. Jednoho Dána a jednou Rumunku, takže jsem teď úplná menšina v naší skupině. Doufám, že to nebude vytvářet nějaké kulturní problémy, ikdyž teoreticky vím jak to řešit. Tentokrát je to hodně bleskový, už 18. odevzdáváme a zadání jsme dostali teprve ve čtvrtek. 

Už od minulého týdne jsem se naplno pustila do hledání stáže. Našla jsem spoustu stáží, které bych chtěla dostat, naprosto mě to vždycky nadchne, když si sama sebe představím v té firmě a co tam budu podle uvedeného popisu dělat... takže píšu jeden motivační dopis za druhým (spíš jeden za prvním, většinou zvládnu tak 2 denně) a pak čekám nebo dostávám zamítavé e-maily. Je to pro mě docela utrpení, ani ne ty odmítavé e-maily, jako spíš to psaní těch dopisů. Já teoreticky vím, jak má ten dopis vypadat, ale napsat ho ... 

Myslim, že jsem zatím napsala tak 20 - 25 e-mailů. Dostala jsem tak 5 zamítnutí, 1 se ptali na jakou pozici se hlásím - takže snaha při psaní motivačního dopisu, kde jsem psala na jakou pozici se hlásím přišla vniveč, a po mé odpovědi se už neozvali :D a 1 mi navrhnul ať si ho přidám na Skype a že si zavoláme. První náznak úspěchu. a teď pozor CO JE TO ZA PODNIK?!

Tématem mojí první větší práce na VŠ byla neefektivnost kriminalizace marihuany, tématem mojí bakalářky byla analýza dopadu legalizace marihuany v Coloradu a první velký projekt tady v Dánsku se týkal legitimizace marihuanových start-upů. Je to tento podnik http://greenhackers.com/ Vyrábí rúzné produkty z konopí, se můžete sami podívat :-). Produkty neobsahují THC, ale CBD, jejichž úžívání léčí nejrůznější nemoce, o tom třeba někdy v nějakém dalším článku. 

Do téhle firmy se ten motivační dopis napsal úplně sám. Sídlí v Praze.. Což mě na jednu stranu těší, protože mi Praha hrozně chybí. Na druhou stranu bych ráda poznala líp jinou zemi než Dánsko a Česko. Chtěla bych chvíli žít v Holandsku nebo v Německu/Rakousku. Ta práce vypadá ale naprosto skvěle, takže pokud mě budou chtít, tak já rozhodně neodmítnu! Ale to teď nemusím řešit, protože tu stáž ještě vůbec nemám. A stejně tak můžu v těch zemích žít i pak.. Tak mi přejte štěstí! Očekávala jsem, a stále očekávám, že oslovení 20 firem není ani polovina práce, kterou při hledání stáže absolvuji, po rozhovorech se spolužáky a učiteli, kteří s tím mají zkušenosti. 

V týdnu jsem byla v jedné pracovní agentuře, což mi doporučila Laura, která říkala, že mi tam práci určitě najdou a že když tam byla ona, když bydlela ještě v Odense, dali ji práci hned ten den. No, mě práci rozhodně nedali, ale vzali si životopis, byli milí a řekli že se ozvou. :D Dali mi doporučení, ať se zaregistruju na stránku, kde jsou nabídky a poptávky domácích prací, uklízení, venčení psíčků, stěhování... atd. Tak jsem to udělala a zítra mám schůzku s jednou rodinkou, které bych měla uklízet dům. Vzhledem k tomu, že i v kuchyních restaurací, kde bych měla uklízet nádobí atp. po mě chtějí dánštinu, už fakt nevim kam mám jinam jít. A já k uklízení nemám úplně negativní vztah. Pokud ta rodina nebude jak Monika Gellerová, tak si myslim, že by mě to ani nemuselo zabít. Taky záleží jak často, ale pár hodin týdně zní dobře. Peníze zní skvěle.. :D Tak mi přejte štěstí podruhé!

Mám rýmu. .. nevim proč. Prej že v citrónu je 200 % doporučené dávky vitamínu C. Každý ráno piju vodu s půlkou citronu a stejně se nachladím. 100% DDD vitamínu C tedy nestačí.. Dneska jsem měla jít hrát basket s několika spolužáky. Po 10 letech hrát basket! Jsem se tak těšila a musím se nachladit.. no snad půjdou ještě příště, až nebudu bít rýbu (čti nahlas). Taky jsem kvůli tomu vynechala dvakrát box a zítra taky ještě raději vynechám, ikdyž už se cítím docela dobře. U boxu už se ne tak často cítím jako debil. A po boxu se čímdál častěji cítím jako mrtvola. Což je super. Naposledy jsme si házeli asi 10 minut medicinbalem a pak jsme tak 15 minut skákali přes švihadlo. Jestli to tak půjde dál, tak ... tak budu mít asi pěknou fyzičku a možná i něco jinýho :D.

Přišel mi balíček z Česka. Mamka se zase zbláznila. Já jsem z ČR jela jen s malým kufrem, tak se mi tam nevešlo úplně všechno co bych chtěla + lahvičky s >100ml obsahem a zásoby máku. Takže jsem si nabalila krabici a pověřila rodiče, ať mi to odešlou. Přišla krabice nacpaná oříškovýma tyčinkama (tak 30), sušeným mlíkem (tak 5 balíčků) a pak ty věci, co jsem si tam sbalila já (tak 30 % obsahu celé krabice). Takže to byla radost. Jen kdyby balíček nepřišel o den dřív než měl. Jsem si pro něj jela na kole do blízkého obchodu. Jeho rozměry ale neumožňovaly převoz na mým kole, tak jsem musela kolo vést s krabicí položenou za sedátkem. To byla radost.

Únorové počasí v Dánsku jsem si představovala o dost jinak, ale jak tak občas sleduju počasí v ČR, ani tam to není úplně typický únor. Nestěžuju si a doufám, že to takhle půjde az do března a pak začne jaro, ikdyž ptáci nám tu zpívají za okny už teď. 

Koukám, že těch odstavců už je tady docela dost, takže zase za týden.