Hahá :D No ahoj. Ještě žiju. Jsme se stejně viděli a všechno jste slyšeli. No, ale v zájmu mého budoucího já, který si občas ráno přečte, co moje minulý já napsalo, si shrňme poslední .... hledám, kdy jsem psala naposledy ...hm, 2.11. ... dva měsíce

Dneska mám teprve 22:34 a za sebou mám už asi 2,5 hodiny odpočinku a ještě mě pár desítek minut čeká. Uf, je to paráda a od neděle se na to stále ještě nemůžu zvyknout. Konečně jsem dopsala a odevzdala projekt. Nejsem na jeho úroveň moc pyšná, ale to jsem věděla už od začátku, že to nebude žádná sláva. Zkoušku mám posledního ledna, takže se na to ještě budu muset připravit, ale to nechám až na další týdny. Před chvílí jsem přišla z večerního běhu, protože jsem zjistila, že jsem tlusťoch a špekoun. Takový to lednový období :D. Mně tohle lednový období trápí od návratu z Islandu v září..

Vím, že všichni, co čtete a nereagujete, milujete moje neuspořádané odstavce. (výhoda toho, že nereagujete je, že si můžu myslet že milujete něco co chci psát) (dneska cítím, že to bude vtipný). Takže vám tu nahodím několik náhodně seskupených odstavců.

Vánoce byly super! Přílet do té české zimy, co vám vleze pod kabát a štípe vás do toho unavenýho obličeje, ruky táhnoucí kufr a kotníku vykukujícího z kotníkových ponožek (protože jedete z Barcelony, kde bylo 16 stupňů) mi upřímně chyběl. Chodit pod vánoční výzdobou v kotníkových ponožkách a kožené bundě bylo vážně divný. Druhý nebo třetí den po mém příjezdu dokonce nasněžilo, což se mi líbilo den první a den druhý. Pak mě to začalo dost štvát, páč to klouzalo a já jsem levá. Vánoce byly super, dokud mi nedošlo, že na dokončení půlky projektu mám týden a půl, takže moje Vánoce skončily rychle a psala jsem a psala. Občas jsem taky vyrazila mezi lidi, aspoň s Marťou a Lynchem, nebo s panem režisérem Tadeášem stříhat video, které nikdy nebylo zveřejněno a pouze mi sebralo čas na psaní projektu, za což jsem byla upřímně vděčná. Taky mi koupil kafe. Nebo tři. Štedný večer byl opravdu štědrý a dostala jsem desky, orignální desky .. s krávou a kupu dalších už používaných .. večer pak na muzikáči konečně zase viděla všechny co jsem vidět chtěla a poprvé se mi dostal do rukou vaporizér, pak se mi pára dostala i do těla, tak to bylo taky hodně pozitivní!!! Druhý štědrý den byl hned po štedrém dni, kdy jsem k těm deskám taky dostala gramofon, tak teď už mi chybí jen všechny ty desky, co mám stažený :D. Od teď bude velmi snadné mě o obdarovat, pravděpodovně až do konce života.

Vánoční týden jsem věnovala projektu, plavání, Marti, jezení cukroví, procházkám a poslouchání desek a na Silvestra jsme se sešli u Hynyho měli jsme guláš a všechny druhy vína, tatranskej čaj, super drinčík s ginem a citrónem, brčka a hráli jsme něco jak aktivity, což nechápu proč nemám celý zdokumentovaný ale jen část :D Nový rok byl významný. Významný svoji/mojí kocovinou, kterou si nepamatuji od silvestra roku 2010. Ještě že vždy dávají ten koncert z Vídně, čím jsem starší, tím více to oceňuji. Fuj, dost už o Silvestru.

Ještě před návratem do Barcelony jsem se nechala potetovat, konečně. Ale to nebudu dál rozvádět :D A taky jsem se rozloučila s Ráďěm a Marťou co jedou/odjeli do Osla. Možná je tam přijedu navštívit!

Jo a jela jsem RegioJetem z Brna do Prahy. To považuju za významný zážitek těchto Vánoc, hodně mě to překvapilo, mile. Ale zpoždění měli stejně.. O tom bude video.

Návrat do Barcelony byl překvapivě snadný. Oproti Aalborgu, kde jsem se ani po roce jako doma necítila ani zdaleka, jsem po návratu sem měla pro mě až překvapující pocit sounáležitosti (:DDDDDDDDDDD). Ne vážně, ty zmrzlý kotníky, obličeje a ruce táhnoucí kufr zase roztály a bylo to super. Z ČR jsem odlétala s pocitem, že už za dva měsíce budu zase doma (jakože hurá pocitem) a přilétala jsem s pocitem hurá že jsem v Barceloně. Co se všechno může stát během pár hodin...

Jojo, v Barceloně zůstávat nebudu, napsat diplomku s pracovní dobou 9-10 hodin a myšlenkami na práci ještě doma opravdu nedokážu/nechci. Poslední tři měsíce byly hodně náročný. Nemám nic proti tomu pracovat 9-10 hodin denně na něčem co mě baví a v čem vidím smysl, pak přijít domů a mít klid. Ale psát pak ještě diplomku.. nope. Celkově jsem tu poznala co to je stress, někdy když se na sebe po práci podívám do zrcadla, tak vypadám tak na 30, nemám moc čas ani energii na sport a být tu Peťa, tak mi najde aspon 2 šedivý vlasy. Takže v březnu nejdřív do Berlína, potom možná na sever a pak pěkně domů. Co budu dělat ještě nevím, určitě si chci najít práci, ideálně v Praze, ale musím to jako ekonom všechno pořádně promyslet a propočítat. Nejsem si vůbec jistá, že zvládnu v Blansku dýl než měsíc :D. Jenže po státnicích, někdy v červenci ideálně, se chci konečně vydat za svým životním snem (:DDDDDDDD) žít v Amsterdamu. Již brzy začnu hledat další stáž a to právě tam. Nevím na jak dlouho a co je horší, nevím v jakém oboru. Nejsem si vůbec jistá co chci dělat, jen vím, že od marketingu bych si dala ráda pauzu. Klidně bych zůstala u trávy, v Amsterdamu by to nemusel být problém a dělání videí mě ještě taky nepřestalo bavit, tam ale pochybuju o svých schopnostech. To jim ale do motivačního dopisu nenapíšu :D Dělám ty nejlepší videa! Což znamená, najít si práci v Praze na 4 měsíce, takovou abych měla čas na psaní a zároveň se zvládla uživit.

Je jasný, že ne každý je nadšený tím, jak rychle se vyvíjí legalizace marihuany v USA. Někteří odpůrci se bojí nárůstu kriminality a konzumace, já vám ale dneska napíšu o těch, kterým vůbec o zdraví a bezpečnost nejde. Jde jim o peníze.

Budu se bavit o 4 hlavních aktérech v USA, kteří by byli nejšťastnější, kdyby k legalizaci jak rekreačního užívání, tak lékařské marihuany nikdy nedošlo. 

První na ráně jsou samozřejmě farmaceutické společnosti. Možná jste někdy slyšeli o Purdue Pharma a Abbott Laboratories. Jestli ne, tak jsem určitě slyšeli o Vicodinu, oblíbeném léku doktora House, nebo Oxycontinu, o kterém je mimochodem super nešťastný dokument na youtube.

Tyhle společnosti produkují léky tlumící bolest a protože lékařská marihuana ve většině případů dokáže to stejné, je jasné že proti legalizaci bojují různými způsoby. Proto dotují výzkumy, které vykonávají skupiny vědců bojující proti legalizaci a financují lobbistické skupiny bojující proti legalizaci marihuany. zdroj

Společnosti, které produkují alkhol nezahálejí a taky se dělí o svoje tržby s lobbisty. Možná sami patříte do skupiny těch, kteří přestali tolik užívat alkohol a raději si dáte brčko. V USA je tento trend na trhu čímdál víc zřetelný. V roce 2010, kdy se v Kalifornii hlasovalo poprvé o legalizaci, společnost která vyrábí pivo a lihoviny "darovala" 10 000 dolarů organizaci "Veřejná bezpečnost na prvním místě" (Public Safety First). Byli úspěšní a legalizace byla v roce 2010 veřejností odmítnuta.

Dál tu mám ještě okresní policejní jednotky, které jsou závislé na federálních financích určených na "Válku s drogami". Pokud marihuanu legalizují i na federální úrovni, pak bude tento rozpočet značně snížen a spousta policistů přijde o práci.

Článek ukončím největší perlou. To, co jsem napsala dosud pro mě už v tomhle světe není překvapivé, to co vyšlo z úst jednomu členovi z vedení Nápravného zařízení (The Corrections Corporation of America), je až k neuvěření. Tohle nápravné zařízení je největší soukromé ziskové vězení v USA. Je jasné, že čím více vězňů je v zařízení uvězněno, tím více mají peněz. Tohle zařízení ročně utratí až 1 milion dolarů na lobbistickou činnost, aby udrželo poptávku po jeho službách. Teď k tomu výroku, "ospravedlňujícímu ty lobbistické výdaje". 

“Změny v právu týkajícího se drog a zakázaných látek, mohou ovlivnit počet zatčených, odsouzených a trestaných osob a tím potencionálně snížit poptávku po nápravných zařízeních."

To dáva smysl, budem raděj posílat lidi do vězení, ničit jim život kvůli pár gramům trávy, protože nápravné zařízení potřebuje naplnit cely. 

Mě na tom asi nejvíc udivuje to, že ty společnosti se ani nestydí to přiznat. To, co jsem tu napsala vůbec není všechno, třeba tady si můžete přečíst případ z Arizony.