13 října 2015
Aalborg, část 2. - o bytě, strachu a kávě
Jednou jsme musely dojet do agentury, která nám pomáhala s hledáním ubytování. Už jsme měly kola, počasí bylo dobrý a mapa ukazovala kolem 10 km. Prostě nic, co bych neměla zvládnout nebo by mi mělo dělat nějaký obtíže. Když nepočítám práci s mapou (ve které jsem se mimochodem zlepšila asi tak o 100 % a většinou se už neztrácím :D).
Tak jsme vyrazily. V kratasích a bundě, sluneční brýle, mapa zapnutá. Klasická cesta do centra a pak se to začalo trochu klikatit za centrem, až jsme se dostaly na rušný cesty vedoucí kolem lesů. Najednou se objevily kopečky, začal foukat vítr a samozřejmě že začalo chcát. Mám pocit, že to byl první větší deštíček na kole v Dánsku a s tím větrem nic moc. Samozřejmě, že jsme se ztratily a mně už tekly nervy :D No prostě hrozná katastrofa, když na mě prši když jednu do kopce a nevím vlastně kam. Pak jsme dojely na nějaký sídliště, kde se mi ztratil signál GPS a vůbec jsme netušily kterou z těch cestiček vybrat. Nakonec nám někdo poradil a my dorazily do AKU - to je ta agentura. To ubytování jsme hledaly už od března/dubna myslím a podle informací, které jsme měly, jsme zažádaly o byt včas, tak akorát abychom ho v záři měly. Teď zpětně se na to dívám tak, že jsem byla až nezvykle najivní. Jsem zvyklá si informace ověřovat a nevěřit všemu co uslyším (kromě drbů samozřejmě) a v tomhle případě jsem za informace dokonce zaplatila Scandinavian Study, a tak jsem myslela, že bude všechno v pohodě.
koho nezajímá jak se shání byt v Aalborgu, přeskočte...
Ubytování přes AKU funguje tak, že se prostě naklikáte na byty, co se vám líbí a co si můžete dovolit. Nejdřív jsme si s holkama vybíraly 2 pokojové byty tak, aby kuchyň byla oddělená od obou z pokojů a samozřejmě ty s nejnižsíma cenama a nejblíž škole. Všechny nabízený byty byly podle fotek velmi pěkný, určitě hezčí než můj bývalej na Žižkově (a jak mi chybí!), takže cena a dispozice byly jasný kritéria. VŽDYŤ HO PŘECE NA ZAČÁTKU ZÁŘÍ DOSTANEME! AŤ SI VYBEREM JAKÝKOLIV. No a pak se čeká, byly jsme v pořadníku u každýho bytu na jiným místě. Měly jsme jich naklikaných celkem asi kolem 10 a nejlepší umístění až do srpna bylo nejaký 8. místo tuším. Nepochopily jsme uplne, jak ten systém funguje a nechápeme ho do teď, i potom, co v bytě bydlíme.
Katka někdy koncem srpna dostala nabídku na jeden z bytů (o který ale požádala až někdy v průběhu srpna, nebyl to jeden z těch, o který jsme žádaly v tom dubnu) prý jsme 1. na řadě. Z ničeho nic. Trochu jsme slevily z našich požadavků, už nám nevadily ani vyšší ceny, ani to, že někdo hold bude bydlet v kuchyni. Chtěly jsme co nejdřív vypadnout z Dan hostelu, nejezdit do školy 10 km v dešti a vybalit ty kufry!!! Takže jsme jeden takový byt 5 minut od školy přijaly. Super že? Jenže byl až od 1. října. Do AKU jsme jely se zeptat, jestli jsme to vše pochopily správně, ne všechny informace byly v angličtině a google translator není uplne nejlepsí pomocník.
....sem
Bylo nám oznámeno, že máme obrovské štěstí, že jsme dostaly byt, že je situace letos horší než loni a že od dřívějšího termínu než 1. 10. se byty už rozdávat nebudou. Tak jsme to přijaly.
Samozřejme, že jsme hledaly byty na facebooku i na ulici ale nedalo se. Na fb jsme reagovaly tolikrát na 1 sekundu starý příspěvek a byt už byl fuč.
Když to píšu teď, z vlastního bytu, příjde mi jako, že z toho dělám docela vědu. Že to nebylo tak hrozný přece. Ale ten pocit co jsme měly v tu chvíli se už dá jen těžko popsat.Jely jsme s úplně jiným očekáváním a moje představy o dojíždění do školy byly daleko horší než byla potom skutečnost. Já se totiž ráda bojím dopředu :D Nakonec je tohle asi největší lekce, co jsem se tu dosud naučila. Nebát se dopředu - taky se k tomu ještě vrátím. Vsadím se, že na tohle téma je tak 100 chytrých citátů, já si je odpustím, ale jestli se taky rádi bojíte v předstihu, tak to nedělejte. Je to zbytečný. Skutečnost sice často bývá horší/otravnější/nepříjemnější než jsou očekávání, ale proč se stresovat v době, kdy to ještě není potřeba? Proč si kazit ty "posledni dny v pohode"?
Koncem srpna jsme měli nějaký srazy ve škole. Semestr začínal az 2. září ale pár dní před tím už jsme tam měli dojet na nějaký uvítání a podobný věci. Takže jsme si vyzkoušely tu cestu. Tu cestu, kterou budeme jezdit každý ráno. TU HODINOVOU CESTU V DEŠTI A VĚTRU V 7 HODIN RÁNO!! :D :D A bylo to dobrý. Jestli vám ještě někdo řekne, že v Dánsku nejsou kopce a že tu jen prší a fouká vítr, tak kecá. Google nás nasměroval přesně na ten největší kopec (dosud objevený) v Aalborgu, tak jsme ho vyjely na těch našich 3 gears used bicycles, pak ještě jeden mírnější ale o to delší. Pamatuju si, že ty první dny vůbec nepršelo a že jsem měla strašnej hlad, pokaždé když jsme přijely. Taky jsme byly zpocený a měly hnusný vlasy. A byly jsme pyšný, že jsme to zvládly (protože jsme předtím měly ten zbytečně velkej strach). O škole budu psát extra.
V minulým článku jsem zapomněla zmínit jeden opravdovej problém. Ani teď s odstupem času ho nemůžu vůbec podceňovat. A to byl nedostatek kávy.
Kafe piju 2x denně, jedno k snídani a druhý po obědě. Když je potřeba dám si jedno večer a to je jediný kafe, u kterýho poznám, že funguje. Ráno a odpoledne je to jen zvyk/chuť. No, jenže jen do tý doby, co si ho můžu dát kdykoliv chci. Nepiju rozpustný. NIKDY! Ani v době kávového deficitu a nepila bych ho ani v případě, že by to byla poslední káva na planetě. A tím, že jsme neměly v kuchyni ani kávovar, ani french press, nemohly jsme si ho uvařit kdykoliv jsme chtěly. Byly jsme odkázané na kávu v subwayi :D Jenže to jsme většinou zvládly buď dopoledne a nebo odpoledne, takže ta jedna káva stále chyběla každý den. A když pršelo, nevyjely jsme do centra za cely den vůbec, takže byly i dny bez kávy (PANEBOŽE!!!!!!!!!!!!).
Najednou jsem začala pociťovat, že káva má opravdu účinky, ale až po tom, co jsem jí měla nedostatek. Když k tomu připočtu 20 km denně na kole, který nejede tak smoothly jako moje Merida, ale opravdu musíte šlapat a do kopce jsou mi 3 převody málo (primabalerína), a taky každý den ty obavy ze dne dalšího, byla jsem unavená. Někdy jsem nebyla ani schopná normálně složit větu. Zvláštní věci se děly a za všechno samozřejmě mohl nedostatek kávy :D... Potom jsem si v tigeru všimla frenchpressu a byl klid. Kafe k snídani a odpoledne. Ale to bylo až nekdy kolem 10. září.
 |
| fotíme si french press - pure happiness |
Ještě tu vměstnám jednu informaci. Katka sehnala dočasné ubytování od poloviny září do 1. října. Jenže my jsme počítaly. A jeden den jsme spočítaly, že jsme v Dan hostelu nestrávily ještě ani tolik dnů, kolik bylo před námi do 16. září. Tady ten okamžik nezapomenu, to bylo čisté zoufalství. Pak jsme si spočítaly kolik to bude stát peněz a to byl druhý okamžik k nezplacení (skoro do slova:D).
Dneska končím. Nevím jak to působí na čtenáře, ale mám pocit, že kdybych to četla, budu si říkat, že ta spisovatelka je nějak moc náročná a dělá z komára velblouda. Kafe má a od půlky září se stěhuje.
12 října 2015
Fotky z Dánska
 |
| V centru je park, kde se konají různý akce, koncerty atd. Já tam byla hned v prvním týdnu na graffiti jamu :-) |
 |
 |
| Tyhle dvě fotky jsem fotila během 5 minut a dívejte, jak se změnilo světlo. To jsem se jednou ztratila při běhání, ještě když jsem bydlela v hostelu. Okolí tam bylo vážně perfektní. |
 |
| Jedna z hlavních ulic. |
 |
| Budova vlakového nádraží. Je malinký, čistý a v čekárně jsou zásuvky. |
 |
| Můj bajk za 550 DKK. Od času nákupu jsem do něj ještě 200 DKK investovala. Má křivý pravý pedál, takže ze začátku mě trochu bolelo koleno a svaly v lýtku. Teď jsem jen hodně zvědavá, až sednu na jedno ze svých kol bez křivých šlapátek :D Jinak je skvělý! |
 |
| Podle mě jedno z nej míst v Aalborgu. U fjordu se dají pozorovat lodě nebo lidi co běhají. A ta továrna tam v pozadí mě naprosto uchvátila :D |
 |
| To jsou ty naše chaty.. |
 |
| ..tak akorát pro 6 holek, co se přestěhovaly do jinýho státu :D |
 |
| Z druhé strany fjordu. |
 |
| Kampus |
 |
| jeden mural vedle druhýho tady |
 |
 |
| Poslední ráno v Dan hostelu |
 |
| :D Typický dánsky narozeninový dort. Tvarují ho do tvaru panáčka, po upečení ozdobí gumídky a když dojde k oslavě, první co udělají, uříznou mu hlavu. Děti u toho křičí, ale prý ne nijak vyděšeně, moc tomu nerozumím :D Je to těsto možná trochu podobné vánočce polité omáčkou z cukru a lékořicového sirupu, který by měl správně natéct do děr, které se před jeho naléváním do těsta udělají. Celé se to upeče, takže poleva zkaramelizuje. Ač to vypadá naprosto odporně, chutná to moc dobře. |
11 října 2015
Aalborg, část 1.
Takže stručně. haha, to určitě. 20. srpna jsem doletěla do Dánska. Málem mi uletělo letadlo. Ještě jsem si dopřávala poslední českou kávu (ze Subwaye :D) s rodiči a pak se najednou vytvořila obrovská fronta na sundávání opasků a dalších kovových předmětů, až nakonec vyvolávali mé jméno a já si dala asi nejrychlejší sprint od té doby, co jsem běhala 50 m na olympiádě. Čekala jsem, že mě seřvou hned u přepážky, následně pak crew v letadle a taky spoustu nevraživých pohledů od cestujících, ale je vidět, že létám velmi málo. Nikomu to nevadilo. Poslední dva lety v mým životě se mi moc nepovedly. Příště si zkontroluji občanku a budu stepovat před Gatem klidně i 5 minut.
Mimochodem letiště v Kodani je mega stylový! Mají dřevěnou podlahu. Strávily jsme tam asi jen 30 minut, potom jsme šly stepovat před Gate. Letadlo z Kodaně do Aalborgu bylo asi nejmenší dopravní letadlo, jaký jsem kdy viděla. :D sweet.
Cesta proběhla jinak naprosto v pohodě, krom vyvolávání mého jména se nestalo nic nestandardního, pokud nepočítám tu dřevěnou podlahu na letišti. V Aalborgu jsme pak čekaly asi 40 minut na autobus - intervaly zde jsou až vražedně dlouhé, nejen z letiště. Potkaly jsme se tam ještě s jednou Slovenkou a jedním Slovákem, oba ze stejného oboru jako jsme my s Katkou. Docela haluz :D. No a pak jsme vyplázly 22 DKK (80 Kč) za jednu 40 minutovou jízdu a konečně uviděly, jak vypadá město, ve kterým strávíme minimálně následující rok. Počasí bylo naprosto perfektní, přiletěla jsem ze 40° veder, takže 22° a slunečno bylo naprosto perfektní. Je tu hodně větrno samozřejmě, takže žádný šatičky, ale stejně jsem nečekala, že tu bude tak hezky. První dojmy byly naprosto ohromující, strašně jsem se tešila, takže když jsem to konečně uviděla na vlastní oči, ty cihlový domy, ještě v tom slunci, bez vědomí toho, že 51 dní nebudu mít buď internet nebo čas, byl to úplně skvělý pocit.
Dojely jsme do Dan hostelu. Zní to docela fajn, na hostely jsem zvyklá. Tohle byl ale "camping" hostel. Kdo byl někdy na táboře, pochopí. 6 místné chaty, kuchyň 50 m od nich, stejně tak koupelna a WC. Věděla jsem to, když jsem tam jela, nebylo to překvapení. Ale čekala jsem, že tam budu bydlet pouze do začátku září maximálně - tedy 10 dní. Tohle ubytování bez přístupu k internetu (ano, byla tam wifi ve společné budově, ale taky spousta lidí, kteří ji chtěli) a nevybavenou kuchyní, 11 km od školy, 5 km od centra a přecpanýma chatkama mi prostě nepřišlo moc jako místo, kde se dá připravovat se ke studiu, navíc za tu cenu, která byla tuším asi 2-3x vyšší než bychom platily za byt. Jenže byt nebyl, a byt nepřicházel. Dostaly jsme nabídku od 1. října. To jakože tam budeme měsíc a 10 dní? To jakože budeme od tam měsíc každé ráno dojíždět hodinu do školy, nehledě na počasí? Každou chvíli něco hledat v kufru, protože věci nebylo kam vybalit, místo talíře používat kelímek od 1/2l jogurtu, atd... A to jakože tam za to nechám asi 13 000 Kč? Na to jsem nebyla připravená. Pozitivní myšlení mě ale neopouštělo, přestože jsem měla i náladu, že se prostě vrátím domů. Ale to bych se asi sama sobě nemohla podívat do očí.
To místo bylo ale úžasný. Na dovolenou. Jeďte tam na dovolenou! Ty západy a východy slunce, ten klid, ten přístav hned vedle, ty cesty na běhání - úžasný.
První dny byly super. Nemusela jsem nic. Jela jsem tam dřív, abych poznala město, zařídila pár papírů a zvykla si trochu. Druhý den jsme šly prozkoumat město, sehnaly jsme jedno kolo a zastavily se na uvítacím dni pro nové studenty. Další den jsme sehnaly druhé kolo a už jsme nemusely chodit těch otravných 5 km (když je běžím, je to v pohodě :D), našly dobrý obchody, špatný obchody, obchody kam půjdeme po výplatě, levný kafe (v Subwayi - na letišti stálo prý asi 70 Kč, v Aalborgu 5 DKK - nejlevnější káva). Taky jsme se sháněly po práci, rozdávaly jsme životopisy a hledaly byty jinde než přes doporučenou agenturu - obojí neúspěšně. Slunce ale pořád svítilo, bylo teplo a v chatkách jsme našly docela dobrý lidi, se kterýma se většinou dalo bavit a jednou dokonce kouřit tráva. Škola začala až 2. září, ale už před tímto datem byly nějaké informační schůzky, uvítání studentů atp. Takže jsme sice ještě nic nemusely, ale vyloženě jako na dovolené jsem si nepřipadala.
Nakonec jsme zjistily, že i ceny potravin nejsou tak otřesně dražší jak nám bylo vyhrožováno. Spousta věcí, které jsem zvyklá jíst jsou tu stejně drahé jako v ČR, něco je opravdu dražší - hlavně maso, brokolice bohužel :(, sýry, cottage, někdy i banány, ale to je prostě must-have a vajíčka jsou SUPERDRAHÝ, ale ty si prostě taky neodpustím, jen je nejím tak často. Ale většinou to není o tolik a nebo se to dá koupit ve slevě. Je naprosto běžné, že v každém supermarketu koupíte spoustu věcí i v bio kvalitě, máte vedle sebe rajčata bio a nebio, salát, brokolici, okurek atd. A většinou jsou ty bio věci jen o trochu dražší než ty nebio. Ne jako u nás s 50% přirážkou. Hodně drahá je ale doprava, takže spoléhám na kolo. Autobusem jsem dosud jela 3x, jednou z letiště a dvakrát v něm přepravovala nábytek. Ale o tom až příště.
Oblíbené
-
Hahá :D No ahoj. Ještě žiju. Jsme se stejně viděli a všechno jste slyšeli. No, ale v zájmu mého budoucího já, který si občas ráno přečte, c... -
Hola amigos! Vůbec netuším kde mám začít, tohle bude jisto jistě článek složený z náhodně seskupených odstavců. Práce zatím vypadá ... -
Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na t...
Zdravím! Tento b