z á v ě r

Zdravím o den později než obvykle. 

Dneska chci shrnout svůj pobyt v Aalborgu a studium na AAU, takže jsem to chtěla napsat až po tom, co budu mít hotovou zkoušku. Dneska se mi to povedlo dokonce na plný počet, poprvé za celé studium. Prý se nám projekt moc povedl a prezentace a zkouška byla dobrá. Zase se mi třásl hlas, ale nervozita se vůbec nedá srovnávat. Mně se hlas třese dycky, ikdyž nemám pocit nervozity. Neříkám, že jsem vůbec nebyla nervozní, ale nebylo to nic hroznýho.. O čem jsem měla prezentaci, o tom napíšu samostatný článek. Naše téma spekulativních bublin na trhu jsem ve svojí prezentaci vztáhla na trh s marihuanou v USA, takže o tom bude další článek z mého marihuanového nepravidelníku. Mimochodem, odepsali mi z Magazínu legalizace, že teď nemají čas se zabývat mým e-mailem, takže naděje tam stále je. :D 

Jdeme shrnovat.

Než jsem se sem přestěhovala, jako většinou jsem měla hodně růžový očekávání, co se týká každodenního života. Jak to bude strašně vzrušující žít v jiné zemi, prostě něco jako dlouhá dovolená s tím, že budu chodit do školy. Ze školy jsem měla respekt, nevěděla jsem jak to bude přesně probíhat, takže to je pochopitelné. Strach jsem měla hlavně z toho, jak budu všechno zvládat s penězi, sice jsem dostala něco našetřené od rodičů, ale bylo jasný, že na celých 10 měsíců to nevystačí a nechtěla jsem vysávat rodinný rozpočet po celou dobu. 

Poznatek č. 1

Život v zahraničí není dlouhá dovolená. :D AHA!. Z každodenních činností se po čase stane více či méně stereotyp tak jako když jsem žila v ČR. Teď slovo stereotyp nepoužívám v negativním významu. Doufám, že je to pochopitelné. Dokonce bych řekla, že můj život v ČR díky skoro každotýdennímu dojíždění do Prahy byl méně stereotypní než tady. Opravdu mi zde chybělo nějaké cestování mimo město, ve kterém žiju. V ČR jsem často jezdila do Brna, v Praze trávila minimálně polovinu týdne, takže se pořád něco dělo. 

Poznatek č. 2

Nechci žít v malém městě. Spoustě z vás, kteří to čtete jsem si stěžovala, že se tu nudím, co se týká objevování nových míst a života toho města. Aalborg podle mých zkušeností a preferencí a názoru moc nežije. Ale záleží co koho baví. Pro mě je tu obrovský nedostatek kultury. Jsou tu koncerty, jo. Ale ne hudby, kterou mám ráda já. Výstavy jsou tu taky, ale málo (ve srovnávnání s Prahou, ale i Brnem). Centrum města je útulný.. (chtěla jsem napsal malý, ale pak jsem si říkala, že si stěžuju už moc) :D ale o tom už jsem psala. 

Nechci žít na okraji města. To už jsem si zažila v Praze, když jsem půl roku bydlela v Kačerově (Kačerov jak hurikán, k nám už míííříííí ..) a stejně jsem tu znova udělala stejnou chybu. Tentokrát jsem ale byla omezena rozpočtem a taky samotnou nabídkou bytů. Takže to nakonec ani tak nebyla moje chyba... jen poučení. 

Poznatek č. 3

Lidi jsou důležití. To je asi největší poučení pro mě z celýho pobytu tady. Protože jsem tady bohužel (ale ne překvapivě) nepotkala téměř nikoho, komu bych mohla věřit a nebo mě nezklamal. Myslim si, že to je hodně mojí povahou, mám obecně problém s děláním přátel. Nemyslím s dělání "kámošů" a známých, to není moc problém. Nechci z toho tady dělat "milý deníčku", takže to tady utnu. Předsevzetí a největší výzva v Barceloně bude najít si přátele. Rychle! :D Jenže když pomyslím na své opravdové přátele v ČR, tak se všemi mi trvalo vytvořit ten vztah docela dlouho. A nebo ten člověk musel být upřímný a hodně otevřený, abych ho mohla rychle považovat za přítele - Zdravím Peťu a Davida!! ♥♥ (to jsou taky ti přátele, co to tady moc nečtou, takže asi pozdrav do tmy). V Dánsku jsem neměla štěstí. 

Poznatek č. 4

Nejlepší příchuť jogurtu je banánová! Celou dobu svého života v ČR jsem si myslela, že to je višňová, ale až Dánsko mi otevřelo oči.

Poznatek č. 5

S kolem jsou starosti, ale stejně jsem pořád fanoušek. Každým dnem větší. Nechci ani psát, jak moc mi chybí jízda na kole. 

Poznatek č. 6

I v Dánsku, na okraji města se dá žít bez kola.

Poznatek č. 7

I v dešti se dá jezdit na kole (je to o dost lepší, než v něm chodit). Déšť je jen voda.

Poznatek č. 8

Ve větru se ne vždy dá jezdit na kole. 

ŠKOLA

Škola mě mile i nemile překvapila. Podle popisu metody výuky, kterou jsem měla k dispozici před nástupem bylo něco ve smyslu (V AJ se to jmenuje problem based learning) - učení založené na řešení konkrétních problémů. Ale už u prvního projektu a prvního předmětu jsem zjistila, že se těch zatracených teorií stejně nezbavím. A při psaní všech dalších projektů jsem zjistila, že ikdyž řeším skutečný problém, který i považuju za důležitý a smysluplný, tak těch věciček, co musí řešit okolo je velká spousta a jsou někdy fakt otravný a nudný. 

O to víc je to ale náročný. Zrovna dneska jsem si říkala, že od září jsem toho mentálně zvládla, co se školy týká docela dost. Pamatuju si na první projekt, jak jsem z něj měla strach a potom z té prezentace. A jak ten druhej projekt už byl lehčí a prezentace už nebyla tak nervní. No a pak byl první velký projekt se všema těma kravinkama otravnýma okolo a znova jsem měla strach a u prezentace mega nervozitu :D A druhý semestr už byl docela v pohodě. Napsání posledního projektu bylo ve srovnání s tím předchozím úplná pohoda a dneska nám vedoucí projektu řekl, že to prý bylo velmi náročné téma a že jsme fakt dobří jak jsme to zvládli. A nám už to přišlo jak nic ve srovnání s tím prvním. A jak se snížil můj čas přípravy na zkoušku nebudu raději ani zmiňovat, kdybyste se náhodou někdo ještě učili na poslední termíny :D. Celkově školu hodnotím jako o dost méně náročnou než VŠE, co se týká nervů a možná i času, ale myslim, že u psaní projektů jsme času strávili hodně, takže nevím. A taky ji hodnotím jako o dost více přínosnou. Sice nevím jak jsou letos nastavený sociální dávky, výše daní a podobný věci, ale umím číst akademické texty a vybrat z nich to důležité pro použití v praxi, přemýšlet kriticky v různých situacích, podílet se na vytvoření fungujících modelů, pracovat ve skupině a nikoho při tom nezabít. Moje prezentační schopnosti se taky zlepšují, ale v mým případě fakt pomalu :D. Teď vidím jako největší výzvu napsat projekt stejného rozsahu jako jsem psala ve skupině lidí, sama a zároveň u toho ještě chodit do práce. Mám z toho samozřejmě respekt, ale po tom co jsem zvládla do teď vím, že se prostě jen budu muset víc snažit a víc přemýšlet. Rozhodně ale nepochybuju o tom, že bych to nezvládla. 

PENÍZE

Nechci tu zde rozbírat peníze úplně dopodrobna. Je to dost osobní. Jen chci říct, že jsem se naučila mega šetřit. Myslela jsem si, že z bakalářskýho studia jsem zvyklá šetřit. Tady jsem ale opravdu pochopila co o znamená :D Neříkám, že jsem si nikdy nekoupila nic, co bych nepotřebovala. Například desky minulý týden, nebo rubikovu kostku (kterou už umím složit zpaměti), občas alkohol, sladkosti, sporty, občas výlet atd. Ale opravdu jen občas. Takže se tu ze mě téměř stal stoik. Ale to je v pořádku. Je to investice. Hlavně můžu být ráda, že tu ještě vůbec jsem. Když jsem loni s našima řešila, že bych jela do Dánska, mamka říkala, že když si nenajdu práci, tak prostě pojedu domů. A sice jsem si našla nějaký mini prácičky, ale nic, co by stačilo a nic co by znamenalo, že mi naši nemusí posílat dost peněz, který by mohli utratit za svoje věci nebo šetřit na důchod. Je mi jasný, kdo jim bude šetřit na důchod :D Nevim, jestli po zkušenosti se mnou, budu chtít mít někdy děti. Co když budou chtít taky studovat v zahraničí, to zase znova budu šetřit a žít stoický život, kvůli svým dětem? Třeba budou schopnější než já.. Dost o penězích.

Nevím, jak to zní v hlavě vám co to čtete, ale jsem fakt spokojená a vůbec nelituju toho, že jsem do toho šla. Všechno to špatný, co jsem tu napsala, je pro mě buď poučením nebo mě to udělalo silnější osobou. Za těch 10 měsíců jsem se o sobě dozvěděla strašně moc věcí a vím, že jsem se hodně změnila. 

V sobotu, když jsem si volala s našima, tak mi na vážno došlo, že letošní léto poprvé nestrávím v ČR, jako ani kousek (jo jsem blesk:D). Já mám zrovna léto v Blansku nejraděj. Neříkám, že se tam děje něco super vzrušujícího, možná že i v Aalborgu se bude dít víc věcí :D V pátek odlítáme a vlastně i přilítáme na Island. Těším se, ale jediné co vím že mě jistě čeká je práce. Ale myslim, že si to s holkama užijeme i tak a hlavně se těším na nějaké výlety, o kterých zatím nic konkrétního nevíme, takže ty zajímavější věci celého pobytu jsou nejisté. Poznatek č. 3 - Lidé jsou důležití. A protože jedu s holkama, tak se nebojím. 

Buď se ozvu s marihuanovým článkem nebo z Islandu snad jako vždy v neděli, ale kdo ví, možná budu pracovat. 

Zjistila jsem, že nemám žádné fotky, tak si pusťte písničky. Teď jsem dočetla sbírku výroků Lou Reeda, takže jsem teď zase trochu posedlá.