Byt, rozhledna a kostka

Dneska se cítím jako chlap... mám rýmu a myslim, že umřu.

jono, nevim jak moc bude tenhle članek vtipnej, dobře to asi nezačalo. Zvlášť jestli jsi chlap, kdo to čteš. 

Nevim jestli je to nemoc nebo jen silná alergie.. nemůžu se nějak rozhodnout, ale stejně nevim k čemu by mi ta informace byla.. asi jen abych to sem mohla napsat. ach jo.. je mi fakt děsně. 

zpátky k pozitivním zprávám. 

Minulou neděli jsem byla zase žehlit a pak jsem jela i s rodinkou do jejich letního domku (čtěte chata) pomoct jim uklizet tam. Zabralo mi to celé nedělní odpoledne, ale vubec si nestěžuju, viděla jsem pláž na kterou je možné vjet autem (ze kterýho jsme ani nevylezli, protože proč když můžeš sedět a koukat přes okýnko), což byl fakt zážitek :D, taky jsem dostala pekelně drahou zmrzlinu, která ale nebyla až tak pekelně dobrá, dovezli mě až domů a zaplaceno jsem dostala i za čas strávený v autě. 

Celý tento týden se nesl ve znamení odpočinku, projekt jsme odevzdali a do zkoušky (bylo) daleko. Začala jsem intenzivněji hledat bydlení v Barceloně a ve čtvrtek ho našla. Byla to rychlovka, ale psala jsem na spoustu inzerátů a přidala se do hromady skupin na FB, kde jsem všude napsala, že hledám bydlení a pak se mi ozvala slečna, že by jedno měla. A tak mám zamluvený pokoj S BALKONEM, velkou postelí, v bytě pro 3 i s obývákem, v centru, na rovině (už vybírám kolo) a S BALKONEM. Bydlet budu prý s Finkou a Holanďanem (dycky nevim jestli se tu píšou velky pismena, tak si to vyhledám, pak to stejně zase nevim, takže to dneska vzdávám, je mi totiž fakt špatně :D). Jo, vim že jsou na internetu zlí lidé a že si ze mě ta slečna může dělat srandu, ale žádné peníze jsem jí neposlala, platit budu až na místě a psaly jsme si pak ještě o dalších věcech, co se tyka zivota v Barceloně, a tak mi přijde docela duveryhodná. V červenci budu mít hovor se svými budoucími spolubydlícími a když to pujde dobře, tak si myslim, že to bude dostatečný dukaz o tom, že je to opravdový a když ne, tak snad budou stačit dva měsíce na najití něčeho jiného. Každopádně ten pokoj MÁ BALKON. 

V úterý jsem byla na rozhledně, bylo to fajn, počasí je parádní, takže šlo hezky vidět, trochu foukalo, takže to nebyla úplná nuda, když se kabina trochu kymácela.. Na Petřín to nemělo ale než Veselice to bylo trochu zajímavější..

Po cestě jsem objevila tohle koncertní místo, tak mě napadlo, že je ideální nápad se tam vyfotit na jevišti :D Byla to dost sranda, protože jsem ani jednou za 10s nestihla doběhnout do středu jeviště a zapózovat. 

  

Ve středu večer jsem viděla hustý video. Malý asijský chlapec se kouká chvilku na rozloženou Rubikovu kostku, pak mu zavážou oči a on ji složí. Nebude to dneska zase tak nudný, že bych psala o každým super videu, co jsem viděla, ale právě to mě přivedlo ke vzpomínce, kdy jsem jako malá Rubikovu skládala. Tak jsem si ji ve čtvrtek šla koupit :D Obešla jsem skoro všechna hračkářství v centru a nakonec jednu ulovila. Dneska už mám na kontě 4 složení, ale začátky byly krušné..až včera se mi ji povedlo poskládat poprvé. Mimo rubikovy kostky jsem si koupila i tři LP desky v jednom strašně super obchodě s kazetama, knihama, gameboyema (to je slovo? :D) a tak dál. Všechno jsou to směsky různých mých oblíbených interpretů s dalšími interprety, které neznám ale poznám. O tom, jak je praktický převážet LPčka z Dánska do ČR asi pomlčíme.

V pátek jsem byla na párty. A vlastně zase na rozhledně, protože okolo baráku, kde byla ta party je postavené lešení, takže jsme vylezli na střechu a koukali na noční Aalborg. Bylo to skvělý, pro mě nejlepší část celé párty :D Nahoře jsme dostali pivo od lidí, co bydlí v posledním patře, tak to nás docela pobavilo. Marťa, která v pátek odjela do Kodaně, mi půjčila kolo na dobu co je pryč, tak jsem si ho půjčila právě na cestu do centra.. kola byly docela vypuštěný, tak jsem jela k pumpě a že je dofouknu. Jenže jsem to posrala, samozřejmě :D, a všechen vzduch šel ven a žádnej dovntř (moje chabá znalost  ventilků) a ... no je to prostě bída. Vždycky jsem říkala, že na kole je nejlepší ta svoboda, kterou máte, když máte kolo. Ale je to vlastně kravina. V ideálním případě to funguje.. stejně jako volná ruka na trhu :D ale v reálu ani ne. Kolo buď někdo ukradne, nebo do něj udělá díru, ukradne sedlo, padá vám řetěz, praskne pneumatika jen proto, že je na čase.. a nebo přijedete do Dánska, s tím, že je to placka si koupíte kolo s převodama na ozdobu a pak se přestěhujete na kopec.. :D Nad tím tak neplánovaně teď přemýšlím a ona vlastně svoboda vůbec neexistuje. Nehledě na kola. V životě. Neustále nás něco omezuje. Samozřejmě se můžeme přizpůsobit a nebo proti těm omezením bojovat, ale ani když se naštvete, přestěhujete se do lesa, třeba i podle úřadů neexistujete, a živíte se tím, co vypěstujete, stejně jste pořád závislí na věcech, které nemůžete ovlivnit.. třeba počasí nebo medvědi. 

No takže mi prostě nezbývá než promazávat řetěz, kolo si hlídat, jezdit jen po čistých cestách, sedátko nosit všude s sebou a vlastně to kolo raději vůbec nepouštět z očí. 

Takže jsem sice dojela do centra, kde jsem asi kilometr od párty vyfoukla vzduch, kolo dotáhla k místu činu a ve 2:45 ráno ho táhla zase těch 5 kiláků zpátky domů. Celou cestu jsem měla samozřejmě strach, že ho tímto dorazím, ale je v pohodě. Nafouknutý a už jsem na něj od te doby raděj nešáhla. 

Na cestě domů byla pozitivní jedna věc a to byl objev polárního dne. Nebyl to pravděpodobně 100% polární den, ten je prý jen jednou za rok a ani nejsme dost na severu.Každopádně ve 2:45 ještě nebyla úplná tma a když jsem šla spát v 5 ráno už bylo zase světlo z východu, jako když ráno vstávám. Domů jsem sice přišla už někdy kolem půl 4, ale vzhledem k tomu světlu se mi ani nechtělo jít vůbec spát, tak jsem ještě telefonovala do Ameriky.

Pak jsem se probudila s hroznou kocovinou, o které jsem dneska zjistila, že není kocovina ale tahleta strašlivá zabíjející rýma. Protože abych měla 2 dny kocovinu, to bych i na tom prázdném kole domů dojet musela.

Jo a abych nezapomněla, před několika týdny jsem si všimla, že Magazin Legalizace hledá redaktory. Trochu jsem nad tím přemýšlela, jestli to chci vážně dělat a ve středu se rozhodla že jo. Tak jsem jim napsala e-mail a ještě mi neodepsali. Tak to jen tak pro info, abych za rok věděla, kdy začala má legendární kariéra redaktorky :D. Nebo odkdy je má kariéra odkázána pouze na blog :D..

jo a abych nezapomněla ještě jednou.. v pátek jsem upekla pěkně hnusnou buchtu, ani jsem ji nesnědla. a ještě teď je mi špatně, když si vzpomenu. Rozhodně ji neuvidíte na BBakers. Plytvání jídlem. stydím se.