Sušenky a vzpomínky

Nazdárek.

Na dnešní psaní jsem se těšila, protože minulý týden jsem neshrnula, ikdyž ten článek o marihuaně mě taky dost bavil, není to ono. 

Je mi blbě. Snědla jsem dost sušenek co jsem včera upekla a snědla jsem jich dost i včera, takže to mi asi nepomohlo. Ale holky mi tentokrát docela pomohly. Díky holky. Takže už se se sušenkama vzdávám a už dlouho žadný péct nebudu. ... asi. :D Když mě to tak baví a ty čokoládový prostě na blogu být musí. Ještěže nebudu letos potřebovat plavkovou postavu. (jakoby mě to někdy zvlášť trápilo) :D Letos mám čas až do září. Uvidíme čím nás budou na Islandu krmit a jak moc aktivní tam budu. Každopádně nám psali, že se na náš těší. My už se taky těšíme. Letenky jsme si koupily minulý týden a 24. června budeme tam! Jsem mega mega mega zvědavá. 

Jak to tak dneska vidím,  tak to asi zase bude náhodné seskupení odstavců. Tento týden je první týden, kdy jsou boxové tréninky jen v pondělí a čtvrtek, už to tak bude napořád. Pro mě. Jim zase začnou 4x týdne někdy v září. A to mě docela štve, protože 2x týdně je málo. Ale aspoň jsem si půjčila švihadlo a tak si tak cvičim sama, ale to vubec neni tak zábavný. Shodou náhod jsem na fb objevila pozvánku od skupiny lidí, co spolu chodí cvičit na hřiště ve městě, tak jsem tam hnedka v pátek šla mrknout. Jsou docela hustí, ale přátelští, takže venkovní sportování ve skupině, co mě tak baví, mám zajištěné :) schází se každý den. No, já jsem si samozřejmě hned strhla puchýř (už jsem tak ti crossfiteři :DDDD) a ještě dneska mě bolí všechny svaly na rukou a zádech, asi jsem to dělala dobře :D Spíš nejsou zvyklý na tyhle cviky, takže příště to bude lepší. Možná ještě před odjezdem zvládnu udělat shyb, zatím mi k tomu nepomohla ani pomocná guma pro největší lamy :D No, tak možná udělám shyb s gumou než odjedu...

Konečně mám zařízený celý papírování ohledně stáže. Zažádala jsem si o grant a tak se vše muselo stihnout před 1. červnem. To je ještě dost času, ale vzhledem k tomu, že jsem o tu smlouvu žadonila někdy od poloviny března, to docela trvalo, ale já to chápu a hlavně už to je hotové, takže teď už mi ten grant jen musí vyplatit :D. S hledáním bytu jsem trochu pokročila, už vím na kterých místech je dobré bydlet a na kterých místech to dobré není, už jsem napsala i na pár inzerátů, ale zatím to moc nehrotím. Ráda bych bydlela poblíž práce, pokud by to bylo výhodný, ale ještě neznám adresu, tak ještě pár dní počkám, znova zažadoním o její sdělení a pak se na to vykašlu a bude hledat nehledě na práci. Se španělštinou na tom jsem podle mého skromného názoru docela OK. Rozumím (s pomocí překladače) inzerátům na byty, dokážu na ně odpovědět (s pomocí překladače a rozhodně ne na nějak skvělé úrovni), a stáhla jsem si další audioučebnici, kde jsou konverzace a prvním pěti jsem taky rozuměla docela dobře. Jasně, že jsou docela primitivní, ale rozhodně mi to dělá radost. Jen nepřestat :-) 

Za 14 dní budu psát, že v úterý jedu domů. Hehehe!! Bohužel mi celé to nadšení zkomplikovaly dvě věci. Ta méně podstatná je že slečna u které jsem měla přespat na cestě zpět do Aalborgu v Kodani, mi to zrušila, takže teď hledám další lidi na couchsurfingu. Zatím mi to všichni jen odmítají. Ale zamluvila jsem si hostel v centru, který je možné zrušit den předem, takže jsem pojištěná kdyžtak :-) No a druhá věc je největší naschvál, to snad ani není možný. Den před mým příjezdem, odlétá za velkou louži můj drahý kámoš David, na celej rok a já ho nestihnu. To je prostě pech. Když mi to říkal, tak mi to přišlo sice smutný, ale já jsem za něj moc ráda.. no a teď jak nad tím občas přemýšlím, tak je to fakt smutný. Asi to nebudu víc rozpitvávat, ať tu u toho všichni nebrečíme (je mi jasný, že i všechny čtenáře nenechající se zatáhnout to musí strašně dojímat). 

Pink Floyd vydávají všechny desky na LP. Už vím co si koupím k narozeninám, Vánocům, svátku, za maturitu a tak.. :D Jsem ráda, že tohle čtou moji rodiče, tohle je takový skrytý vzkaz, co mi v budoucnu kupovat ke všem významných životním okamžikům :D. Jako je návrat z Dánska, návrat z Islandu, odjezd do Barcelony, návrat z Barcelony, vánoce, svátek, shyb, ... Samozřejmě budu potřebovat i gramofon. Ale to já vím. Já si ho plánuju na vážno koupit, od našeho sedánku s klukama během mojí zimní návštěvy. Rozhodně potřebuju gramofon. A byla bych ráda, kdyby to nebyl ten malej v kufříku, kde ta deska přesahuje okraj. To je dost hrůza. 

Je mi stále tak blbě z těch sušenek, že veřejně prohlašuji, že příští týden nebudu jíst nic s cukrem - s výjimkou medu a ovoce. Končí to sobotou ráno, protože to asi budu mít nějakou buchtu, kam ten cukr patří, ale možná zkusím najít nějakou jen s medem.. no uvidíme. Příští týden napíšu (upřímně), jak se mi to povedlo. Jestli třeba zítra nezapomenu.. :D 

Někdy, v poslední době častěji než jindy (asi tou spoustou času), vzpomínám na to, co jsem dělala před rokem, před 2 lety atd. ve stejný den (období). Teď nám v tom pomáhá facebook a vyhazuje nám na zeď ty vzpomínky, jen musíte mít fotku z toho dne na fb samozřejmě. Já jsem začátkem toho týdne zjistila, že jsou to 4 roky, co jsem byla na TSP a vlastně jsem byla v očekávání, kam půjdu na vysokou. Na práva jsem se nedostala, vlastně jsem se nedostala vůbec nikam. Musela jsem s prosíkem na MU na odvolání na obor, kterej byl "záchrana" a vůbec jsem si nemyslela že bych tam snad někdy šla :D No a pak mi zavolali z VŠE, že tam pro mě milostivě nakonec nějaký místo taky zbylo, když lidi, pro který to byla "záchrana" šli na práva. Po první zkoušce z Práva a právní nauky  na VŠE, mi bylo jasný, že to za mě rozhodl někdo chytřejší a bylo moc dobře, že mě na těch právech s percentilem asi 65 nechtěli :D Ale v tu dobu jsem se fakt cítila jako největší blbka, že se samýma jedničkama z maturity stejně díru do světa vysokých škol neudělám (překvápko)... Kdybych se tenkrát dostala na práva, tak jsem teď ve čtvrťáku.. a do Dánska bych možná jela na výlet. No, nestěžuju si ani trochu..Každopádně jsem ale měla tehdá před sebou druhý výlet do Amstru s Koubešem, což mě letos rozhodne nečeká :( Jo, i přesto že jedu na Island a v září do Barcelony, mě mrzí, že ten Amstr asi neuvidím. Třeba na podzim.. :D Zrovna jsem si vzpomněla jak to léto po maturitě bylo úplně nejlepší. 

Dělám pokusy na svých nohách a byla jsem teď 3x v týdnu běhat, ale jen na velmi krátkou vzdálenost, asi 2 km. A je to dobrý co se týká lýtek. Hlavně to je vzdálenost, kterou bez problému uběhnu celou, takže si zároveň nepřipadám jako taková lama, že musím chodit :D zaručeně moc duležitý info. Pro mě. Až budu za rok přemýšlet, co jsem dělala letos v tohle období. Běhala dva kilometry, trénovala shyb, jedla sušenky a držela 5denní sugar free půst (možná). :D Jo a taky začínám vážněji přemýšlet nad tetováním. Už jsem na něj na svým těle našla místo. včera jsem to probírala se specialistkou na tetování v mém okolí - Marťou a budu nad tím přemýšlet.. zase.