Hudba.
Zdravíčko.
Zrovna jsem dojedla nejlepší brokolicovou polívku, jakou jsem kdy uvařila. (Byl to můj druhý pokus a ta první byla hnusná). A se vší skromností myslím, že se trochu blížím mamčiné - bojón dělá svý - zdravá strava.. Jo a v troubě peču recept podle BBakers, znáte je? :D Nutellovou hvězdu jsem z poloviny naplnila skořicí s máslem a druhou povidlama s mákem.. recept tu. No tak uvidíme. Určitě to nebude tak pěkný jako to Hančino. Mám prostě obě ruce levý, mě už to nepřekvapuje.
  |
Takovýdle nádherný večery tu máme, vždycky když jdu večer z boxu. Možná na něj chodím už jen kvůli těm cestám domů. No to asi ne. |
Původně jsem chtěla dneska psát něco o marihuaně. Bohužel jsem za celých těch několik dní, kdy jsem nad tím přemýšlela, nevymyslela konkrétně co o ní chci psát a protože to je tak obsáhlé téma, tak musím nejdřív přijít na to, co chci nejdřív sdělit. A taky chci aby to byl pořádnej článek, ne něco co napíšu během hodiny v neděli večer. Takže možná příště. Ve středu byl den marihuany.. nebo jak se tomu říká, já nevím. Prostě 4/20. Zase jsem to neoslavila. Už druhý rok. :D Pak že je to návykový :D
Přesně za měsíc jsem doma :) Těším se moooc. Mohli bysme dát grilovačku a taky už třeba budu moct běhat, tak kolem baseballáku, určitě půjdu na kolo do Moravskýho krasu, prý tam dostavěli tu dřevěnou boudu.. (už vidím jak bude celej týden chcát :D:D) .. no a plavat půjdu, protože jsem nebyla od vánoc, to se možná utopím.. plány mám :D
 |
| Včera jsem byla na procházce u vody... nádherná příroda tady, opravdu. Kachna na každým druhým kroku, zajíc na každým prvním. ... jo, nezdá se vám to, už mi z toho tady hrabe. |
Významnou událostí tohoto týdne (kromě brokolicové polívky, Dne Země, oslavy marihuany a dosažení 17% plynulosti ve španělštině podle Duolinga) byl objev skupiny Lovin' Spoonful. Tady jsem si stěžovala, že nemám co poslouchat a že už se mi dlouho nestalo, že by mě nějaká hudba hodně nadchla. Pak mi sice Ondra doporučil desku Ricka Wrighta - Wet Dreams, kterou jsem poslouchala a líbila se mi, ale nebylo to to co jsem myslela.. nedokážu to asi moc popsat. Ale když mi bylo 16 a začala jsem postupně, systematicky, jednu po druhé, náhodně vybránu, poslouchat jednu skupinu/interpreta z 60. a 70. let a poslouchala ji/ho třeba půl roku, dokud jsem ji/ho nepochopila, nebo jsem neobjevila novou skupinu nebo interpreta. To byly nejlepší léta mýho života :D a nebylo to kvůli tomu, že mi bylo 16 a neměla jsem problémy, protože jsem měla problémy (mi bylo 16 né?) a stejně ani teď nemám o moc větší problémy než jsem měla tenkrát...S každou z těch kapel mám spojenou nějakou dobu, nebo zážitek a určitě mě to hrozně ovlivnilo..V 16 poslouchat Nirvanu, to je přece jasný.. Pak se mi podařilo objevit Morphine, někdy minulej rok, vlastně ho objevil Muzikograf, myslím Štěpán je tam pouštěl... a to bylo asi naposledy, co mě něco dostalo úplně. Je pravda, že tahle hudba se Vám jentak neohraje. Dark side of the moon můžu poslouchat pořád, stejně tak jako Aftermath, Nevermind nebo Tommy, Physical Graffiti II., Ziggyho.. ale ten pocit už není stejnej prostě.Nevim jestli to teda nakonec nebylo tím, že mi bylo 16.. :D
Jak jsem tuto kapelu objevila, ptáte se a nemůžete se dočkat odpovědi. Ondra mi doporučil knížku o Pink Floydech a já jsem si v úterý říkala, že je na čase zase jednou něco udělat jinak (třeba prodat kolo a začít chodit pěšky, nebo do nutellové hvězdy nedávat nutellu) a šla jsem si přečíst jeden školní článek do knihovny, místo toho, abych šla domů a četla ho doma..s myšlenkou na dobrou knihu, kterou si půjčim.. Přečetla jsem článek a začala přemýšlet, jaká to bude ta dobrá kniha, kterou si půjčím a věděla jsem, že chci něco spojené s hudbou, když vtom jsem si vzpomněla jak mi tenkrát Ondra říkal, že dostal na vanoce (myslim) knížku, kterou napsal Nick Mason a že je dobrá.. tak jsem s velkým napětím hledala onen artikl v databázi naší knihovny a našla jsem ho! Dokonce byla volně k půjčení... trvalo mi asi "jen" půl hodiny, než jsem ji našla v regálech... kromě blanenské knihovny jsem ztracená v každé knihovně. Jestli to čte můj bratránek Ráďa, tak ho tímto zdravím a mít klobouk, tak ho smekám..:D No, takže Nick a jeho spis (vlastně jen jeho spis) mi tu leží na stole a každý den ho aspoň na chvíli otvírám a čtu.
Stále jste nedočkaví odpovědi, kde jsem objevila Lovin' Spoonful? Samozřejmě, že se o ní Nick zmiňuje v oné knize. A mě to samozřejmě zaujalo s tím, že to bude určitě pecková kapela, když se o ní jako o současnících zmiňuje Nick v jeho spise. Takže jsem trochu prohledala internet a máme tu novou kapelu! Taky jsem tam našla ještě jednu kapelu, která vypadá taky slibně. Jmenuje se Small Faces.
Ježisi, píšu to tak dlouho, že ta nutelová hvězda, bez nutely už schládla .. je dobrá.. i bez nutely.
Tak nějak mě celkově ta nová hudba a ta kniha zase nadchly pro hudbu (jakože ještě víc než normálně) a včera jsem koukala na dokument o Lou Reedovi.
Doporučuju všem fanouškům. Občas jsem se dost divila některým věcem. Já jsem si myslela, že v 60. letech byli lidi víc otevření novým věcem v umění, než dnes, ale tohle mě přesvědčilo o opaku. Je pravda že Louovi texty jsou moc i na dnešní dobu, která nebyla společností přijímána, dokud nepotkali Andyho, ale z tohohle dokumentu to na mě působí tak, že nešlo jen o ty slova, ale celkově o jejich tvorbu a to mě právě překvapilo asi nejvíc. .
Ještě když jsme u té hudby, tak dalším významným mezníkem dnešního týdne byl konec první série skvělého seriálu Vinyl odehrávající se právě v této době a hlavní postavou je šéfík nahrávací společnosti... přišlo mi, že to vystihli dobře, aspoň z toho mála, co o té době vím :D Nebo si myslím.
Tak příští týden možná o marihuaně.. ale nic neslibuju.
Zdravím! Tento b
Nazdárek, samozřejmě, že poctivě pročítám každej článek, byť přiznávám, někdy s notný zpožděním. =) S (ne)orientací v knihovně si nic nedělej. Je to zapeklitá věc mnohdy se zoufalým designem a zřetelem na toho nejdůležitějšího, čtenáře. I já mám v některých nejmenovaných, třebaže renomovaných institucích problémy. Jinak tvýmu nedělnímu psaní fandím, obdivuju a vždy rád přečtu (i když ten poslední díl převážně o receptech, pečení a pečení byl přece jen trochu mimo můj kosmos ;) ). Ostatně, chtěl jsem se ti zde v diskuzi k článku ozvat již dříve, konkrétně u dílu "Skagen, workshop, kůže na trhu a basket", když sis tak trochu posteskávala, že to možná nikdo moc nečte, ale věz, že minimálně já a myslím že i brácha sem brouzdáme celkem pravidelně, akorát jsme evidentně stydliví čtenáři :D , kteří hladově sosají zajímavě propletený střípky informací o životě v docela jiné zemi. Těšíme se, ze se za chvíli třeba že asi krátce vrátíš domů a sejdeme se zas na nějaké rodinné párty a doufám, že i mimo ni. Kecat bude určitě o čem. I tady v naší ospalé moravské kotlince se sem tam něco děje. Brácha se třeba plánuje s Klárkou stěhovat do bytečku po prababičce a pomale si tak stavět vlastní hnízdo, no a mě s Marťou pravděpodobně čeká pracovní léto na Aljašce. Tak se měj a už za měsíc na viděnou. ;)
OdpovědětVymazatjééé!! Když jsem to psala, tak jsem si ani nemyslela že to fakt budeš číst :D. Ale vidím, že to vážně někdo čte, většinou tak 30 lidí, zrovna ten o jídle má přes 80 zobrazení :D ale chápu. Takže ty jsi jeden z těch (všech) čtenářů, co se nenechá vtáhnout :D
VymazatPrý zrovna možná bude nějaká oslava, jak budu doma, a jestli ne, tak se sejdeme někde samostatně. Aljaška zní hodně zajímavě a i to stěhování :-) o tom už jsem slyšela než jsem odjížděla, ale netušila jsem, že to bude k babičce, tak to je paráda.