Dneska to bude s hudbou. Pustila jsem si jednu písničku od The Kinks a pouštím další svoje oblíbený, tak ty odstavce budu prokládat těma nejlepšíma od nich. To už je doba, co jsem je "objevila", mám pocit, že už mám všechny tyhle skvělý kapely naposlouchaný a že už mě prostě nic tak nenadchne jako když jsem přišla na chuť The Who, Doors nebo Pink Floydům. Můžete mi něco doporučit a jestli to je něco indie, nebo alternative, tak se ani neobtěžujte. Myslím spíš, co mi uniklo z 60., 70. let v klasickém rocku? 

A teď k věci. To je paráda to světlo. Jsem se tak těšila na posouvání času, že jsem na to zapomněla. 

Mám zase vyfouklou gumu. Fakt mám pocit, že se mi někdo snaží naznačit, že kolo není přece jenom nejlepší dopravní prostředek a neměla bych jim tak fandit. Je mi to nějak jedno. Ještě nevím, jestli není opravdu jen vyfouklá, nechtělo se mi ještě řešit, jestli mi někdo půjčí pumpu, takže chodím pěšky. A vůbec mě to nevadí. Počasí je skvělý a protože jak říkám, mám strašně moc času, a vlastně skoro nic nemusím (zní jako chlubení, ale byla bych raději mít věcí nad hlavu), tak to kolo vlastně ani nepotřebuju. Pokud mám děravou gumu, tak to kolo raděj prodám. Už bych za opravy zaplatila víc než za kolo, a jak jsem psala minule, jsem ekonom. to už se moc nevyplácí.

Shodou náhod jsem si stáhla úžasnou audioknihu od Garyho Veynerchuka. To je americký podnikatel v oblasti sociálních médií, a protože mě to čímdál víc zajímá a vidím v tom čímdál větší potenciál, tak chodím s Garym a on mě učí. Má youtube kanál, tak jestli to někoho taky zajímá, tak se můžete podívat tady. (v aj) Jestli má někdo doporučení na audioknihu (nemusí to být v tomhle oboru), tak sem s tím. Už vás zase vtahuju :D Za minulý týden jsem s Garym nachodila skoro 30 kilometrů. Nemůžu totiž zase nějak moc běhat. Psala jsem to minuly týden, že mě zase bolí lýtka, ale nedala jsem si říct a šla v úterý běhat a pak jsem ve středu na tréninku už ani přes švihadlo skákat nemohla. Tak jen chodím, to je v pohodě. Doufejme v lepší zítřky.

Každý se tu směje tomu, jak v ČR "slavíme" Velikonoce. Já se tomu taky směju, haha, letos tomu uniknu!!! Dánové je slaví tak nějak nijak. Sejdou se s rodinou a hodně jedí. Tomu se nesměju, to bych taky chtěla. 

Bohužel jsem toho nenapsala dost, abych sem mohla dát všechny svoje nejoblíbenější skladby od The Kinks, ale věřím, že to přežijete. 

19:14 - začínám. Dneska toho mám hodně, tak si to stopnem.

Za prvé se musím omluvit. Minulý článek byl teprve 49. Měla jsem ho rozepsaný, tak mi to ukazovalo, že mám 49 příspěvků, ale ten rozepsaný byl právě ten 49. Já ho nadšeně připočetla ještě jednou. Takže tento je 50. a už okolo toho nebudu dělat žádný opičky jak minulej týden. 

Ta večeře minulý týden byla vynikající. Možná bychom měly začít psát i o vaření. Ryba s pečenou zeleninou a asi 3 dresinkama, z čehož dva byly pórkový a přesto mi chutnaly. Co se týká zábavy na večeři, nevím, jestli jsem neměla náladu, ale upřímně musím říct, že už jsem se bavila líp. Znáte to, jak někdy prostě sedíte klidně v pěti, šesti lidech, se kterýma si normálně máte co říct, jen to prostě někdy nevyjde. Tak tak nějak to probíhalo, ticho:diskuse - 50:50. A to jsme měli i víno.. Možná se to tak zdálo jen mně, .. nevim. 

V pondělí jsme byli na výletě na nejsevernějším místě Dánska, kde se střetává Baltské a Severní moře. Protože se neslévají do sebe, ale mají opačné proudy, narážejí do sebe a jde to vidět pouhým okem, kde je ta hranice. Dokonce jsem viděla fotku asi z vrtulníku, kde to je vážně úplně jak namalovaný. (teď jsem to začala googlovat znova a je to vážně kurtý, koukněte sem) Jinak celý to místo působí hrozně klidně, dlouhá pláž, málo lidí, mrtvoly na pláži, nějaký odpadky .. krása. Cestou zpět jsme se stavovali ještě ve Fredrikshavn, což je přístavní město, to bylo něco pro mě. Nákladní lodě, kontejnery, paráda. Počasí nám skvěle vyšlo..

V úterý pak začal ten workshop. Pro mě pak taky docela rychle skončil. Účelem uterka bylo, vymyslet něco, čím bychom obohatili život lidí ve městě - hodně volné téma, vymýšlely se věci od zubních kartáčků po motivační programy na používání kol místo aut atd. Moje skupina složená převážně z inženýrů - velmi vágně řečeno :D (pravděpodobně to tak bylo u většiny skupin, protože inženýři to měli povinně, co jsem pochopila), chtěla zachraňovat svět a nejlépe vyčistit všechnu vodu na světě nebo postavit solární elektrárnu na Sahaře. Ani to jim ale nebylo dost dobrý, takže ještě ve středu odpoledne jsme neměli nic, k čemu bychom ve čtvrtek vymýšleli business plán na propagaci, realizaci atd. a v pátek připravovali prezentaci. 

Workshopu se zúčastnilo asi 200 lidí a většinu času bylo minimálně 100 lidí v jedné místnosti, kde samozřejmě diskutovali a vymýšleli plány. Oba dva dny jsem docházela s hlavou jako balón a hlavně strašně frustrovaná z toho, že jsme se za celý dva dny nikam nepohnuli. Vymysleli jsme asi 20 věcí, který by se dali zrealizovat, ale jeden týpek prostě každej nápad smetl ze stolu a prosazoval si svou elektrárnu na Sahaře. V mojí skupině pak byla ještě jedna studentka z Nepálu, která mluvila tak potichu, že jsem slyšela asi každé druhé slovo a jen se tvářila, že jí rozumím, studentka, která když jsme něco řešili koukala tupě z okna a po chvíli z ní vypadl nějaký uplne pitomý návrh a pak dva Dánové, kteří mi přišli docela v pohodě, ale stejně to tam řídil ten týpek s elektrárnou, kterej by trumfnul i brouka Pytlíka. Ve čtvrtek už jsem tam nejela. 

Nerada něco nedokončím. Když s něčím začnu, tak se snažím udělat to nejlepší a dojet až do konce. Ikdyž si myslím, že už nemůžu, tak ještě kousek, kousíček přidám. Tohle jsem prostě vzdala před koncem. Středa byl ten kousek, kousíček, co jsem přidala a nemám pocit, že to k nečemu vedlo. Jasně, že s lidma, kteří mi nejsou sympatičtí nebo se mi s nimi těžko komunikuje, se budu setkávat v budoucnu a budu tu situaci muset zvládnout. Tentokrát to ale bylo dobrovolné. Možná, že jsem se o něco připravila, mohla jsem se naučit být ještě víc asertivní než jsem teď. Já jsem ale vážně ekonom tělem i duší, takže jsem si ve středu odpoledne poměřila užitek s nákladem a ve čtvrtek zůstala doma :D. Jak mi pak řekly holky, můj tým se neumístil, takže jsem nepřišla ani o tučnou výhru 5000 DKK.

Myslim, že ve čtvrtek se po světe rozšířila ta úžasná zpráva, že Dánové jsou opět nejšťastnější národ na světě (loni je předběhli Švýcaři). Nevím jestli je možné to poznat z života tady. Mám pár kamarádů Dánů a nepřijdou mi o moc šťastnější než moji kamarádi Češi. Mám totiž převážně šťastné kamarády i v ČR. Vždycky mě rozesmívají ty výroky o tom, jak jsou v zahraničí lidé šťastnější a jak se v Česku mračíme. Já jsem tu opravdu potkala na ulici spoustu lidí, co se usmívají, stejně tak jsem potkala spoustu lidí, co jsou zaujatí nějakou svou myšlenkou, nad něčím přemýšlí, nebo mají špatnou náladu. A nemyslím si, že ten poměr je jiný než v ČR. Pozitivně tu vidím mizivý počet bezdomovců. To je velký rozdíl oproti ČR. S tím souvisí ty odporně vysoké daně, které by mě pravděpodobně moc šťastnou nedělaly. A ceny u zubaře.. :D

ČR je na 27. místě, Slovensko až 45., Polsko až někde daleko, Španělsko, Itálie, Francie, SAE, Katar .. všichni za náma.. Já doufám, že už nebudu poslouchat a číst žádnou kritiku na to, jak jsme na tom špatně. Máme špatnýho prezidenta a najivní voliče, co skočí na každou novou stranu co se vždycky objeví před volbami (u posledních dvou voleb, co si pamatuju) ale ono to asi jinde není o moc lepší. Krom Dánska :D a 25 států. 

Napadlo mě, že bych mohla zkusit sestříhat všechny videa, co jsem tu zatím natočila, oživit svoje skills v Movie Makeru :D Udělat si takovou hezkou vzpomínku haha. Načež jsem zjistila, že neumím natáčet a všechny videa, kromě časosběrů, jsem točila na výšku, takže nejenže samotná kvalita je jakobych to natáčela kalkulačkou, ještě je to na výšku. Já jsem spokojená tak na 90 %, musím se pochválit. Bez hudby by to bylo ale úplně otřesný, takže vlastně spíš chválím skladatele. Už natáčím nějaký další videa, hrozně mě to stříhání bavilo. 

Taky si myslim, že se tím hodně učím. A nemyslím jen videa ale i oba blogy, co píšu. A nemyslím tím, že se učím psát ještě rychleji a stříhat videa, protože nevím, jestli mi tyhle schopnosti někdy k nečemu významně pomůžou, nejsou zase tak výjimečný. Spíš ta schopnost jít s kůži na trh. Jak je napsaný v INFU v menu →. Tenhle blog nevznikl až když jsme se vrátili z Amstru. Já jsem tu dřív měla podobný místo, jak je tu teď, jen jsem ještě bydlela v Blansku. Ale psala jsem podobný věci. Ale myslim si, že jsem to nikomu neřekla. Protože jsem se bála reakcí. Já se těch reakcí stále bojím (nakonec je možná dobře, že nereagujete :D), protože ne každýmu přijde vtipný co sem píšu, někomu to může připadat totálně nudný a někdo si možná myslí, že jsem strašně trapná, že to video je třeba hrozně ubohý a proč proboha máme novej blog o pečení, když je takových spousta a koho zajímá pečení? 

A mně je to fuk. Když mi někdo napíše komentář, nebo dá lajk na fb, mám mega radost ale když se pak zeptám někoho blízkýho jestli to četl a on mi řekne že ne, tak jsem ráda, že se přizná. Kritika se ještě neobjevila, takže to, že to nečtou někteří mí nejbližší je to nejhorší, co se mi děje a já to asi přežiju, protože ne každýho baví číst tady ty strašně dlouhý odstavce, který už píšu hodinu a 6 minut a oni by je nedejbože museli 8 minut číst. (se vsadim, že zrovna dneska si to všichni přečtou :D) Takže video ↓ ...

Poslední týden je tu nádherný počasí, čehož jsem využila v pátek. Byla jsem asi po 10 letech hrát basket. Rovnou venku a rovnou s profíkama. Ne, tak to asi přeháním, ale někteří na mě byli fakt moc. Bylo to bezvadný. Já prostě miluju venkovní sportování ve skupině. Možná bych v tom mohla začít podnikat? Asi bych se měla ale aspoň v nějakým sportu zlepšit, aby lidi, co budou chodit na tréninky nebyli o moc lepší než já. Takže basket to určitě nebude. :D Moc se toho za těch 10 let nezměnilo, pořád nejsem schopná trefit koš. Tentokrát jsem se ale mohla aspoň vymlouvat na slunce svítící do očí a nerozlišení týmů podle barev, takže jsem se občas ztrácela, zvlášť, když jsem ze všech těch lidí znala jen 4, z čehož dvě holky moc nehrály :D. Včera jsem si jela zaběhat do města k fjordu. Už mě to naše okolí tady moc nebaví, tak jsem chtěla trochu změnit prostředí. Nehledě na to, že mě zase začaly děsně bolet lýtka, jak se mi to tak v 60 % případů stává, to byl super běh a dám si to zase někdy znova :-)

Poslední zpráva! Na léto si s Peťou zkusíme najít práci na Islandu, asi někde v hotelu nebo v restauraci. Uvidíme. Zatím jsme se jen shodly, že jo a Peťa má nějaký lepší info, tak snad se nám zadaří. Bylo by fajn si trochu vydělat a vidět nějaký gejzíry a sopky.. Co možná nebude moc fajn je, že je dost možný, že se doma buď jen otočím a nebo se dokonce do ČR ani nedostanu. A jestli od září pojedu do Španělska, tak se moc neohřeju ani před odjezdem. Ale to je vše zatím jen hypoteticky. Uvidíme jak se to vyvine. Zatím stále nevím, jak to bude se stáží a ani to, jestli tu práci na Islandu najdeme. 

Zase neděle. Už jsem to psala minule, ale nechápu jak ten čas letí. Tohle je mimochodem 50. příspěvek na tomhle blogu. Díky za spolupráci. 

Těžko věřit, kolik taková sranda zabere času. A kolik toho pak nakonec stejně smažete, protože to nevypadá, tak jak jste chtěli. :D Ne jako tady, kde píšu co mám na jazyku. Občas něco smažu, protože to je moc vtipný, nebo moc osobní nebo moc upřímný .. :D sranda.

Druhou velmi významnou událostí byl můj návrat za/před boxovací pytel po 1,5 týdnu. Fyzická aktivita mi opravdu dělá radost, ta bolest svalů druhý den taky (když nepočítám svaly okolo kolen, který mě bolí z kola, a nemůžu si bez bolesti ani sednou). Hrozně mi to chybělo, tak jsem šla hned tři dny po sobě. Páteční cesta domů už byla hodně z posledních sil :D. Konečně se začínám zlepšovat ve skákání přes švihadlo, o koordinaci pohybů jsem tu už něco myslim psala. Už neskáču jen snožmo :D ale některý ty jejich triky si pořád moc nedávám. 

Přemýšlela jsem jestli to zmiňovat, ale asi jo. Zase jsem změnila design.. :D Ty drobný nedostatky mě začaly dost štvát, tak jsem včera zabojovala. Tady je jedinej nedostatek, kterej jsem vyřešila (proto to jiné záhlaví) a ta horní lišta, to je paráda! Hlavně když najedete na 14 dní po ČR/Vídeň. Hned si můžete vybrat, kam to bude. A taky tam jsou odkazy na všechny sociální sítě, kde mě můžete stalkovat. 

Zítra bych měla jít naposledy do školy na přednášku. Bohužel jedu na výlet místo toho. Na nejsevernější místo v Dánsku a do Fredrikshavn - přístav. To bude parádička. Takže jsem si ani pořádně poslední přednášku nestačila užít. Ale myslim, že budeme mít ještě nějaké přednášky od hostů školy, tak třeba na nějakou zajdu. 

Od úterý nám začíná workshop Smart cities - chytrá města. Pořádně nevím, co od toho očekávat, ale očekávám brainstorming na téma vznik nových měst. Tak uvidíme, jak to bude konkrétně. Trvá to až do pátku a jestli se nachomýtnu k dobrýmu týmu, můžeme vyhrát až několik tisíc DKK. uuuu 

Dneska uznávám, trochu odfláknutý článek. Ale sdělila jsem všechno, co se stalo minulý týden. Já jdu totiž za chvíli na večeři za druhou částí BBakers, tak se musím nachystat. Příště bude lepší! 

Taky jste jako malí jedli nastrouhanou mrkev s jabkama, piškotama, ořechama atd.? Já nevim proč se vlastně ptám, když mi odpovídá jen Hanka, které se můžu zeptat zítra ve škole.. Já to zrovna dostrouhala totiž, tak mě to napadlo, jestli to je hodně běžné, nebo ne. Já to jím stále. Ale kakao už nepiju.