Taky častěji klikáte na články se zajímavým názvem? Podle průzkumů to tak dělá většina lidí, novináři by o tom mohli něco říct. Anet? Klári? hmhm? 

Jestli očekáváte, že vám zde představím svoje Valentýnský randíčko, tak ne. A nebude na tomto článku vlastně vůbec nic speciálního. Ale je mi jasný, že Vás zajímá, jak se to vyvíjí s mými kulinářskými schopnostmi, projektem, prací a stáží. 

Dneska jsem pekla banánový sušenky, dokonce i holky měly. Shodly jsme se že jsou dobrý a jsou hrozně lehký, to zvládnete taky. 2 banány, hrnek mletých vloček, ořechy/semínka/kousky čokolády/nic, 1/3 lžíce medu a kdo chce tak i kakao. Pekla jsem to na 175°C 15 minut. Měla jsem dilema jestli jít dneska běhat, je tu teď skvelý počasí, 1 - 2 °C, slunečno - na běhání skoro ideální. Po tom, co jsem snědla většinu těch sušenek, jsem se rozhodla, že jsem prase a že se teda musím jít aspoň na chvíli pohnout. Doporučuji ty sušenky před fyzickou aktivitou, protože na rozdíl od středečního běhu se mi běželo naprosto skvěle a myslim, že za to můžou právě ty sušenky. 

Kdybych si nepsala ten deníček, tak nevěřím tomu, že se toho stalo tolik jen za tento jeden týden. Máme napsanou větší půlku (jasně:D, větší půlka) projektu. Tím se zabývám ve svém volném čase. Jde to docela dobře, nějak mi to psaní jde čímdál líp (to vidíte sami, že), dokonce i to čtení těch často ne moc zábavných článků mi jde líp. 

Co se týká toho uklízení, tak to nevyšlo, měli dvě kandidátky (který vybrali z 20 nabídek - nechápu proč zrovna mě) a vybrali tu druhou. Asi měla nějakej diplom. Takže stále bez práce, ale zrovna tento uplynulý týden bych asi nemohla spát, abych měla čas ještě na něco jiného. 

Měla jsem 3 pohovory na stáž. Dva hned v pondělí. Prvně ten do Prahy. Byla jsem ve svým životě už možná tak na 20 pohovorech. Většinou nebývám moc nervózní, ani teď jsem nebyla moc nervózní. A v průběhu dost překvapená - tím jak strašně v pohodě pohovor může probíhat. Skvěle jsme si popovídali, já jsem zjistila že jsem pro ně uplne ideální kandidát (doufám, že i oni to zjistili:D). 

Večer jsem pak měla ještě jeden pohovor do londýnskýho časopisu guestlist. Tento pohovor byl trochu zvláštní - trval 7 a půl minuty, ale odpověděla jsem snad na sto otázek. Valil jednu otázku za druhou a nenechal mě skoro rozvinou myšlenky. Byla to ale dobrá zkušenost. Na e-mailu mi pak přistál dokument s několika dalšími otázkami (Co miluju na životě/Co bych na tom časopisu změnila/Napsat recenzi na album/..), na které jsem odpověděla až dnes odpoledne. Upřímně, se mi tam asi moc nechce. Chce se mi do Londýna, to joo, ale nevím jestli do té firmy.

Ve středu jsem měla pohovor s marketingovým vedoucím té pražské firmy, s jejímž vedoucím jsem mluvila právě v to pondělí. Opět jsme si skvěle pokecali a já jsem se opět utvrdila v tom, že jsem pro ně ideální kandidátka, což i samotný marketingový vedoucí naznačil při našem hovoru. Chtěl abych mu poslala část svojí bakalářky, protože ho zaujalo to téma, takže jsem část přeložila a ihned poslala. Teď čekám... Zítra jim napíšu, jak to vypadá. Strašně tam chci! Vůbec ne kvuli tomu, abych uz nemusela psát další motivační dopisy. Jsem nadšená tím co dělají, tím bych dělala já, jsou vedoucí firma na evropském trhu ...blabla...dalších sto důvodů..

Ve středu jsem byla běhat, jak jsem psala. Máme tu za rohem vodojem.. zase obrovská stavba. Hlavně jsem na ni vždycky koukala jen když jsem se vracela z města a nevěděla jsem kde je a jak se k ní dostat. Mapa mi moc nepomohla (aby mi nekdy pomohla že..). Když jsem se jednou vracela domů jinou cestou, tak jsem si všimla, že je hned tady za rohem, tak jsem tam zaběhla. Opět fascinující budova. Mimochodem, nenechte se zmást tím, jak suveréně podávám pojmenování té budovy, protože nebýt Hanky a Dominika, tak vůbec nevim co to je a jsem jenom nadšená. Teď už vím jak vypadá vodojem, tuším k čemu je a jak vypadají další vodojemy ve světě, protože to je přece strašně fascinující.

Přihlásila jsem se na workshop "Smart cities", kde budeme ve skupinách složených ze studentů z různých oborů vymýšlet jak vytvořit chytré město - aspon tak si to zatím představuju, v reportu okolo 20. března řeknu jak to vážně bylo. :D

Ve čtvrtek jsem byla na párty :D Smoothie party. Nejsem fanoušek smoothie, ale tyhle byly s vodkou nebo s rumem, takže to jsem byla ještě větší nefanoušek a pila si svoje smoothie z hroznů (víno). Ochutnala jsem pár z těch smoothie, a za mě to ani nedoporučuju zkoušet, avšak někteří měli jiný názor, tak jak chcete. 

Doufám, že jste měli (nebo ještě budete mít) pěknýho Valentýna. Nebýt Esthesie a kampaně, kdy jsem téměř ob den nabádala k nákupu speciálních Valentýnských poukazů na moc pěkné procedury, které šikovní lidé v klinice připravili, asi bych o tom asi nevěděla. V Dánských obchodech jsem si ničeho moc nevšimla, ale už tu máme Velikonoční zajíčky v Lidlu. 

Protože jsem celej týden tak nestíhala a až na víkend si udělala plán jak všechno pěkně zvládnout, mám už teď všechno hotové a jdu si tentokrát číst už v 9 (Případ Pelikán, už se blíží ke konci). Asi si budu věci plánovat častěji. 

Tak zase za týden.

• Zdravíčko,

opět vás čeká snůška náhodně seskupených odstavců (pamatujete na náhodné seskupení roslin? :D). V poslední době mám potřebu něco vytvářet, malíř ze mě nebude, nebo by to byla moc dlouhá cesta k úspěchu, hudební nástroj je docela drahá záležitost, focení na instagram mi stačí, takže jsem se rozhodla sem přispívat častěji (chtěla bych jednou týdně, ale to už od doby svého rozhodnutí nestíhám, takže uvidíme), ne vždy o tom co tu dělám, ale třeba i další věci, co mě zajímají, jaký je počasí, co jsem měla k snídani a tak (je na co se těšit:D). Udělat si tady z toho deníček (týdeníček/měsíčníček) pro sebe a pro ty, koho to zajímá (takže se možná zase vrátím k psaní e-mailů rodičům) a třeba bude někdy nějak něčím bavit a inspirovat (tomu říkám cíle). Dneska to bude ale obyčejnej článek o tom, co se děje od té doby, co jsem se vrátila zase sem zpátky na sever. 

Dneska jsem si poprvé uvařila špenátovou polívku, po vychytání čočkové jsem si říkala, že bych mohla posunout své umění zase trochu dál (vlastně se spíš už nedalo nic přidat do mrazáku, tak jsem vytáhla špenát) a opakovat nezdar s brokolicovou se mi nechtělo. Protože plánuju někdy udělat report toho, co jím, "recept" si nechám na potom, ale byla moc dobrá a ještě jí dost zbylo. Holky ode mně většinou moc jídlo nechtějí (už se asi všichni těšíte na ty recepty že), takže ji budu jíst ještě pár ní. Jupí 

Od úterý chodím do školy, máme teď přednášky na téma mezinárodní vedení podniku. Hlavním tématem jsou rozdíly kultur v různých zemích a jak to jako manažer zvládat, + další snůška teorií. Na začátku jsem moc nenacházela uplatnění všech těch teorií, čím víc se toho dozvídám, tím víc vidím, jaký to může být problém. Čím víc toho vím, tím víc vím, že toho spoustu nevím. chápete? Takže to vypadá docela zajímavě. Samozřejmě, že zase děláme projekt. Máme ve skupině teď 2 nováčky. Jednoho Dána a jednou Rumunku, takže jsem teď úplná menšina v naší skupině. Doufám, že to nebude vytvářet nějaké kulturní problémy, ikdyž teoreticky vím jak to řešit. Tentokrát je to hodně bleskový, už 18. odevzdáváme a zadání jsme dostali teprve ve čtvrtek. 

Už od minulého týdne jsem se naplno pustila do hledání stáže. Našla jsem spoustu stáží, které bych chtěla dostat, naprosto mě to vždycky nadchne, když si sama sebe představím v té firmě a co tam budu podle uvedeného popisu dělat... takže píšu jeden motivační dopis za druhým (spíš jeden za prvním, většinou zvládnu tak 2 denně) a pak čekám nebo dostávám zamítavé e-maily. Je to pro mě docela utrpení, ani ne ty odmítavé e-maily, jako spíš to psaní těch dopisů. Já teoreticky vím, jak má ten dopis vypadat, ale napsat ho ... 

Myslim, že jsem zatím napsala tak 20 - 25 e-mailů. Dostala jsem tak 5 zamítnutí, 1 se ptali na jakou pozici se hlásím - takže snaha při psaní motivačního dopisu, kde jsem psala na jakou pozici se hlásím přišla vniveč, a po mé odpovědi se už neozvali :D a 1 mi navrhnul ať si ho přidám na Skype a že si zavoláme. První náznak úspěchu. a teď pozor CO JE TO ZA PODNIK?!

Tématem mojí první větší práce na VŠ byla neefektivnost kriminalizace marihuany, tématem mojí bakalářky byla analýza dopadu legalizace marihuany v Coloradu a první velký projekt tady v Dánsku se týkal legitimizace marihuanových start-upů. Je to tento podnik http://greenhackers.com/ Vyrábí rúzné produkty z konopí, se můžete sami podívat :-). Produkty neobsahují THC, ale CBD, jejichž úžívání léčí nejrůznější nemoce, o tom třeba někdy v nějakém dalším článku. 

Do téhle firmy se ten motivační dopis napsal úplně sám. Sídlí v Praze.. Což mě na jednu stranu těší, protože mi Praha hrozně chybí. Na druhou stranu bych ráda poznala líp jinou zemi než Dánsko a Česko. Chtěla bych chvíli žít v Holandsku nebo v Německu/Rakousku. Ta práce vypadá ale naprosto skvěle, takže pokud mě budou chtít, tak já rozhodně neodmítnu! Ale to teď nemusím řešit, protože tu stáž ještě vůbec nemám. A stejně tak můžu v těch zemích žít i pak.. Tak mi přejte štěstí! Očekávala jsem, a stále očekávám, že oslovení 20 firem není ani polovina práce, kterou při hledání stáže absolvuji, po rozhovorech se spolužáky a učiteli, kteří s tím mají zkušenosti. 

V týdnu jsem byla v jedné pracovní agentuře, což mi doporučila Laura, která říkala, že mi tam práci určitě najdou a že když tam byla ona, když bydlela ještě v Odense, dali ji práci hned ten den. No, mě práci rozhodně nedali, ale vzali si životopis, byli milí a řekli že se ozvou. :D Dali mi doporučení, ať se zaregistruju na stránku, kde jsou nabídky a poptávky domácích prací, uklízení, venčení psíčků, stěhování... atd. Tak jsem to udělala a zítra mám schůzku s jednou rodinkou, které bych měla uklízet dům. Vzhledem k tomu, že i v kuchyních restaurací, kde bych měla uklízet nádobí atp. po mě chtějí dánštinu, už fakt nevim kam mám jinam jít. A já k uklízení nemám úplně negativní vztah. Pokud ta rodina nebude jak Monika Gellerová, tak si myslim, že by mě to ani nemuselo zabít. Taky záleží jak často, ale pár hodin týdně zní dobře. Peníze zní skvěle.. :D Tak mi přejte štěstí podruhé!

Mám rýmu. .. nevim proč. Prej že v citrónu je 200 % doporučené dávky vitamínu C. Každý ráno piju vodu s půlkou citronu a stejně se nachladím. 100% DDD vitamínu C tedy nestačí.. Dneska jsem měla jít hrát basket s několika spolužáky. Po 10 letech hrát basket! Jsem se tak těšila a musím se nachladit.. no snad půjdou ještě příště, až nebudu bít rýbu (čti nahlas). Taky jsem kvůli tomu vynechala dvakrát box a zítra taky ještě raději vynechám, ikdyž už se cítím docela dobře. U boxu už se ne tak často cítím jako debil. A po boxu se čímdál častěji cítím jako mrtvola. Což je super. Naposledy jsme si házeli asi 10 minut medicinbalem a pak jsme tak 15 minut skákali přes švihadlo. Jestli to tak půjde dál, tak ... tak budu mít asi pěknou fyzičku a možná i něco jinýho :D.

Přišel mi balíček z Česka. Mamka se zase zbláznila. Já jsem z ČR jela jen s malým kufrem, tak se mi tam nevešlo úplně všechno co bych chtěla + lahvičky s >100ml obsahem a zásoby máku. Takže jsem si nabalila krabici a pověřila rodiče, ať mi to odešlou. Přišla krabice nacpaná oříškovýma tyčinkama (tak 30), sušeným mlíkem (tak 5 balíčků) a pak ty věci, co jsem si tam sbalila já (tak 30 % obsahu celé krabice). Takže to byla radost. Jen kdyby balíček nepřišel o den dřív než měl. Jsem si pro něj jela na kole do blízkého obchodu. Jeho rozměry ale neumožňovaly převoz na mým kole, tak jsem musela kolo vést s krabicí položenou za sedátkem. To byla radost.

Únorové počasí v Dánsku jsem si představovala o dost jinak, ale jak tak občas sleduju počasí v ČR, ani tam to není úplně typický únor. Nestěžuju si a doufám, že to takhle půjde az do března a pak začne jaro, ikdyž ptáci nám tu zpívají za okny už teď. 

Koukám, že těch odstavců už je tady docela dost, takže zase za týden. 

Tohle bude asi trochu messy článek plnej keců (ale upřímných), tak kdo chce jen fotky, tak musí počkat. Ikdyž vlastně nevím, co tu budu ještě fotit, ale třeba mě ten Aalborg ještě překvapí. 

Zrovna je 21:53, já poslouchám Chopina, po dlouhé době - doporučuju. A v troubě se peče cuketová buchta. Dělám ji z poloviční dávky, ale recept mám napsanej na celou, většinou se u každé položky zvládnu soustředit a vydělit to dvěma. Dneska jsem tam dala celou dávku mlíka, jinak zbytek poloviční, tak nevim co z toho vznikne, ačkoliv jsem se to snažila zachránit ještě lžící mouky. 

Dneska byl super den. Konečně totiž skončilo to šílenství ohledně projektu. Pracovali jsme na něm od začátku listopadu a většinou mě to vůbec nebavilo a často jsem měla stejný zoufalý pocit, jako když jsem se na VŠE měla učit na zkoušku. Myslela jsem, že už to zde nezažiju, zvlášt po zkušenostech s předchozími projekty, které mě dost bavily. 

No, takže dneska byla zkouška. Musím upřímně říct, že jsem čas v ČR raději trávila s rodinou, s Marťou Hasmym a psíčkem, na muzikáči přiopíjením se, s kámošema, na výstavě (bežte do galerie!), v bazénu, s knihou, v Brně a v Praze♥... než přípravou na zkoušku. Vymyslet téma na prezentaci nebylo těžké, ale nebylo mi dlouho dost dobré, tak jsem ještě několik dní přemýšlela nad lepším (ztráta času, skončila jsem u prvního), ale znova řešit jaká je metodologie psaní ... nebudu to řešit :D ... se mi prostě nechtělo. Tak jsem měla teda moc pěknej víkend plný snažení se (sobota byla plná snažení se, neděle byla plná uklidňování se, že mám ještě víc pokusů). 

Dneska nastal den D, konec utrpení, vlastně jsem se na to i těšila, ale nepopírám, že jsem byla nervozní. Do prezentace jsem vložila pár youtube videí (a cítila se skoro jako ajťák, když jsem musela aktivovat kartu "vývojář" a podle návodu na youtube to video tam dát), aby to mělo šťávu. Několikrat jsem si sama nahlas prezentaci odříkala (celý měsíc jsem skoro nemluvila anglicky a ikdyby, stejně mi často vypadávají slovíčka) a měla jsem i docela pocit, že by to mohlo dopadnout dobře. Před zkouškou už můj tep byl někde hodně vysoko, ..

.. můžete mi někdo poradit neco na to, abych nebyla pořád tak nervozní, před výstupem před lidma, ke kterým mám respekt? Já jsem si myslela, že se to bude jen zlepšovat, ale je to pořád stejný. A to jsem si říkala, že přece o nic nejde, že ikdybych to nedala, tak to dám příště. Prostě jsem byla smířená se všemi závěry té zkoušky, představovala jsem si je ve spodním prádle, pak i bez oblečení (just kidding), představovala jsem si, že to vysvětluju svým kámošům na baru, stejně jsem pořád byla nervozní. Tak já nevim... HELP ME!

no.. když jsem začala mluvit a pokračovala, situacec se začala zlepšovat, já používala docela dobrý anglický výrazy a moje řeč mi v mojí hlavě dávala smysl...a pak ty videa prostě nejely. Prostě se v prezentaci neobjevily (ajťák), ikdyž mi doma jely dobře, prezentaci jsme pouštěli z meho PC, Thomas říkal, že se na to koukal doma a taky mu fungovaly, ale při zkoušce prostě ne. Všechno špatně. Pak jsem to zapla z YT, ale nejel zvuk :D, musela jsem překlikavat z YT do PP (ještě že aspon alt+tab znám :D), takže nervozita level 1000000000000000000 a moje angličtina level -100000000000. Pak jsem dobojovala do konce a ještě pul minuty to rozdýchávala. Pak byla pauzička a následovala ještě zkouška. Všechno bylo ve skupině, což nakonec bylo fajn, odpovídal kdo věděl, ale dostali jsme i pár každý přímo. To už jsem nebyla nervózní skoro vůbec, odpovědi jsem většinou věděla (protože se neptal na ty nudný věci, který jsem se za tu sobotu ani pořádně nenaučila).

No, nakonec mi řekl, že moje prezentace byla nejlepší (hoho, musím se jednou pochlubit a říkala jsem že upřímně, tak upřímně :D) ale já trochu pochybuju o tom, že mě poslouchal a taky o tom, že celá ta vyhrocená situace se děla jen v mý hlavě. Nakonec mi dal B a šlo se domů. Upřímně, bych nečekala, že na zahraniční univerzitě budu mít lepší známky než na VŠE. 

Konec části o zkoušce, pro ty, kdo čekají, že se tento článek vyvine v něco zajímavějšího než psaní o škole.

Upřímně, zase :D, se mi sem nějak moc nechtělo. Nevěděla jsem jestli je to tou zkouškou, počasím, absencí přátel, absencí práce=peníze, nebo nevim čim. Teď už to asi vim. Bylo to tou zkouškou. Normálně se těším na další předmět :D ten začne 2. unora, takže ted mám volno. HAHA. Takže budu hledat práci, zase s životopisem v ruce běhat po městě.., taky zapracuju na nějakých příspěvcích pro Esthesii (moje jediná práce, která mě baví, avšak i přesto, že na české poměry dobře placená, na dánské poměry nic moc), konečně si taky nalakuju nehty a hlavně budu psát motivační dopisy na všechny stáže, který jen trochu budou přípomínat právě práci, kterou dělám pro Esthesii. Až tady skončím totiž, pojedu pracovat do nějaké firmy, na 3 - 6 měsíců. Dělají to tu tak všichni a škola to sama velmi doporučuje. Já už jsem o tom psala vlastně. ..

Dneska jsem byla na boxu!  Pár lidem, co to čtete jsem o tom říkala :). Jako obvykle jsem měla problém se tam vubec dostat. V té části Aalborgu jsem zatím nebyla, je to ode mě 2 km, tak jsem si myslela že za 10 minut na kole to dám... no jasný :D Takže jsem přišla o 15 minut později, ale nikomu to nevadilo. A bylo to bezvadný!!! Sice jsem se dost často cítila jako debil, ale to i tenkrat když jsem poprvé běhala a plavala a byla na TRX a tak dáále. Bylo nás tam strašně moc (aspon 30) a většina byli chlapi (hohohoho :D) ale bylo tam i dost ženských, takže jsem se zase necítila tak moc divně. Pan vedoucí boxer se mě snažil naučit pár základů. Je to docela komplikovaný, pamatovat si chránít xichtík, pak mít ruce správně, ohnout se, mít správně nohy, správně je používat (to i ty ruce :D), pak si zase chránit xichtík .. ale upřímně a skromně musím říct, že si nemyslim, že jsem uplný poleno a to i potom co jsem se u toho viděla v zrcadle :D: Zítra nezvednu ruce. Ve středu jdu zas. Je fajn, ze se neboxuje celou 1,5h, ale byla tam i část kdy se jen posilovalo. 

je 22:30 a já vytahuj buchtu z trouby a stále poslouchám Chopina. Buchta vypadá dobře i s úplnou dávkou mléka a trochu větším množstvím mouky. Uvidíme zítra. 

Ještě tak před půl hodinou jsem tu seděla v tílku s otevřeným oknem. To asi tak k počasí v Dánsku. Ale jsou tu poslední zbytky sněhu.

Kolo zase nepřehazuje.. 

Myslim, že na to že jsem tu třetí den, jsem toho napsala až dost. Ty hezčí fotky jsou od Peti z Prahy, ty míň hezký jsou ode mě z Prahy . Such a perfect day.