3. týden - Haifoss, (ne)velryby, Andrein deníček

Dneska jsem se opalovala. Nevím jestli je divnější to, že já jsem se opalovala a nebo to, že je možné se opalovat na Islandu. Ale stalo se to. Máme volno, tak jsme toho řádně využily a konečně se taky trochu válíme. Taky jsem spala až do 9. A koupila jsem si letenky. Jednu domů (26.8.) a jednu do Barcelony (4.9.), takže to máme celý týden a ještě kousek k tomu doma.

Můj život zde je čím dál víc překvapivější. Třeba spánek, to je to, co mi tu chybí. Večer často sedíme a kecáme až do 1, do 2. Někdy i popíjíme a hrajeme kulečník (kupodivu nejsem vždy úplne levá) a já musím vstávat před 7, a pak 8 hodin zvedat buď peřinu, polštáře, kýbl s vodou nebo vysavač. Moje představa toho, že si tu odpočinu, až se budu nudit a přečtu dvě knihy, se mi zatím nezdá moc reálná, ačkoliv knihu pomalu čtu.

Minulou neděli jsme byli na výletě u 2. nejvyššího vodopádu na Islandu - Haifoss. Dá se tam dojet pouze čtyřkolkou, takže bychom tam asi trochu těžko stopovaly, takže i přes to, že jsme tam jeli až v 11 večer jsem ráda nabídku přijala. Bylo to nejlepší rozhodnutí. Minule jsem psala, že jestli uvidím něco krásnějšího než Sejlandfoss, tak se zblázním. Takže jsem se zbláznila, protože to bylo opravdu neuvěřitelný a kvůli vám mě mrzí, že fotky tohle nejsou absolutně schopné zachytit, zvlášť když už bylo docela šero. Koukněte na google, ale stejně ta atmosféra je nepopsatelná. Měla jsem poprvé závratě, protože tam ani nikde nebylo zábradlí, foukal vítr a tak nějak jsem neměla úplně pocit bezpečí, což vlastně celýmu zážitku dodávalo ještě něco navíc.

V úterý jsme měly volno, takže jsme se s holkama vydaly do Reykjavíku pozorovat velryby, což byla jedna z věcí, na které jsem se tu nejvíc těšila. Na lodi jsem si pak uvědomila, jak je to vlastně strašný, že tam jako ovce všichni čekáme, tlačíme se u zábradlí a nadáváme na rozmazelný děti, co nás předběhly, kvůli tomu, abychom viděli velrybí ocas nebo ploutve. Přišlo mi to celý fakt směšný a strašně hloupý. Nakonec jsme stejně ani nic neviděli, takže to byly zabité 3 hodiny krásného počasí v Reykjavíku. Hodina plavby na lodi se mi zdála zábavná, ale pak už to šlo z kopce. Naštěstí jsme to měly zadarmo, normálně takovej supervýlet stojí 2 000 Kč. Z toho dne psala deníček Andrea:

11:09

Ahoj Lucky deníčku. Lucce se dneska nechce psát, tak píšu já. haha. Ani dnes jsme nevyrazily v předem určený čas (8:30). Podvědomě jsme asi všechny věděly, že to není možné vyrazit včas, ale tvářily jsme se, že to jakože myslíme vážně. Jako, chápeš?

Každopádně teď sedíme v autě s milým párem ze Singapuru, jsou velice milí. téma: peníze :D shodneme se na tom, že je tu všechno strašné drahé - i pro ně. Zastavili nám u benzínky, kde jsme se s holkama připravovaly na cestu (WC, rtěnka, deodorant, sprcha, vyfoukat vlasy... znáš to :D). Předtím jsme šly do banky vytvořit se islandský účty. Šlo to velice hladce a paní u přepážky byla milá. V Česku by to asi neprobíhalo tak v pohodě. Na oslavu úspěšně založeného účtu jsme si ťukly kafem, které jsme si tam drze udělaly. Už nesmím psát, je to prý moc dlouhý. Smrděj tu vajíčka a je tu teplo. Zatím čau.

kolem 18:00

Tak před hodinou jsme připluly z whalewatchingu (sledování velryb, pozn. red.). Nechápu, proč se výlet jmenuje takto, protože ve skutečnosti je to plavba lodí, kdy zkoušíte, co váš žaludek vydrží. Viděly jsme třikrát ploutev kosatky (myslím, že to byl delfín a byla to hřbetní ploutev, pozn. red.) a pak si daly hoďku a půl šlofíka. Několikrát jsem se málem sesunula z lavičky (byly velké vlny) a asi jsme si všechny osmahly obličej.Cítíme se jako bychom byly zjarané (polsky zhulený, pozn. red.) =D. Potom jsme se procházely po městě smerem k centru, kde jsme si daly místní "specialitku" - hot dog... no žádná hitparáda teda. Nejvíc mi na tom chutnala Cola. Ale holky říkaly, že jim to celkem chutnalo. Seděly jsme na schodech na jakémsi náměstíčku a pozorovaly jsme místní skejťáky. Taky bych chtěla jezdit na skejtu. Naše kroky pokračovaly po ulici s bary a hospodami. Po cestě jsme se stavily v Tigeru. To jsem byla pekelně nadšená a na krásných 15 minut výběru slunečních brýli ze mě spadla únava. Místní uličky jsou oproti našemu bydlišti rušné, tak jsme si (pokud můžu mluvit za holky - může, pozn. red.) užívaly místní genius loci. Opravdu jsou některé domy tak malebné až oči žasnou. Když k tomu všemu, co jsme dneska zažily připočtu ještě nádherné počasí, tak bych dnešek hodnotila velice pozitivně.

Holky jsou teď na vyhlídce v kostele, kde jsme s Luckou už byly a proto jsem zůstala tu dole, abych ti deníčku napsala dojmy ještě za čerstva. (No spíš se mi prostě nechtělo nahoru no:).

Je mi tu vedro, ale mám nový brýle a bombítka (bonbony, pozn. red.) v krásný krabičce, tak jsem hepy hepy hepy haha ♥. Čau.

Tímto Andrei děkuji, myslim, že je to super zpestření, hlavně je schopná trochu rozvitějších odstavců. Z Reykjavíku jsme potom samozřejmě zase stopovaly, tentokrát to místo bylo docela rušné a bylo taky už docela pozdě, takže jsme z toho byly ze začátku trochu nervózní, ale pak nás jeden pán vyvezl z toho rušného místa na okraj města a od tam pak jiný pán až k hotelu. Celkem 4 auta za celý den.

V týdnu jsme pak byli s Andreou a Lolem jednou plavat v Selfossu (nejbližší město). Jeli jsme stopem a stala se nám divná věc. Od hotelu až do Selfossu nás vzal hrozně milý islandský pár a cestou nazpět pak polovinu cesty jeden šílený islanďan, který měl v autě nůž a potřeboval nám ho ukázat a taky říkal že Češi jsou divní, zatímco Poláci nejsou :D Ale všechno to bylo jen ze srandy, byl to nejvtipnější člověk, který nás zatím vezl a když nás po cestě vysadil na křižovatce, ten stejný pár, co nás vezl tam, jel opět okolo a vzal nás zpátky do hotelu.

Provětrala jsem tu i jedno z kol. Je naprosto perfektní, má poloprázdné gumy, nebrzdí, nefunguje mu přehazka a sedátko nejde dát nahoru. Nic kromě těch gum mi v tomhle okolí tolik nevadí. Ale dokud někdo nesežene fungující pumpu, už na ně nevlezu. Taky jsem uběhla svůj životní běh, co se týká kombinace času a vzdálenosti. Nikdy jsem 6 km neuběhla tak rychle, možná vlastně je to celkově jeden z mých nejlepších časů na kilometr (6:14). Dneska jdu/jdeme zase.

Jinak stále pracujeme s Andreou v úklidu a Peťa dělá v restauraci. Já jsem si taky dvakrát zkusila práci v prádelně a je to tam docela fajn. Určitě se nenadřu tolik jako při úklidu ale u mandlu je to někdy hodně psychicky náročný :D Zvlášť teď, když nám už spálil dvě povlečení (to se ale nestalo mně, ačkoliv to stejně nebyla vina toho člověka, který u toho stál, ale ten mandl je prý už hodně starý).

Od středy do pátku máme volno, takže pravděpodobně pojedeme na výlet trochu dál. Dnes jsme řešily půjčování auta, zatím ho ještě nemáme, ale máme spacáky a stan, takže aspoň něco. Zatím to ještě není jisté, při nejhorším budeme stopovat jen po okolí a spát zase v hotelu. Pro mě to není špatná varianta ani tak. Upřímně, budu raději spát v posteli než na zemi, ale vypadnout odtud bude taky skvělý, takže ať se stane cokoliv, já budu spokojená.

V pátek pak máme jet někam na párty.. kdybych nešla v sobotu do práce, těšila bych se jistě ještě trochu víc, ale i tak se moc těším. Myslim, že si na ten nespánek a nejídlo začínám zvykat. Včera jsem se málem udávila rybí kostí. Je to nebezpečný ten Island. 

In English:

Very shortly today. Last week we were in Reykjavik to whalewatching, however we didn't see any whales there, so it was a bummer. We had a very nice sleep on the boat though. Then we just wandered around the town and hitchhiked back to the hotel. 

We were also on a small trip to Haifoss - waterfall, which was totally amazing and I cannot even describe it. You just need to experience it. 

Today we were sunbathing, I mean we really did. The weather was perfecto and we had the day off as well. Tomorrow we are working and from Wednesday till Friday we have a small holiday, so we will go for a longer trip by rented car, so no hitchiking for a while. I've bought air tickets back to the Czech for 26. 8. and than to Barcelona for 4.9. so I'll spend a week at home and I'm really looking forward to that. I'm really looking forward to everything right now. Mostly for dinner which is about to be ready, so I hope next week I'll be in a mood to write more.