Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na týden doma, takže mi to nevadí. Tohle možná vyznívá, jakože se mi tu na Islandu nelíbí, tak to ale vůbec není. Myslím, že z předchozích článků je to jasný. Jen to strašlivý nadšení už pomalu opadává, mám pocit, že už jsem to nejlepší viděla, práce už se stala rutinou a napište mi, koho z vás baví uklízet :-). Prostě už se zase těším na další změnu no a skoro nejvíc se těším na normální jídlo. Cítím se jak vepřík. 

Ve středu jsme se s holkama vydaly na výlet. Měly jsme před sebou 3 dny volna, tak jsme si vypůjčily auto, spacáky a stan a jely jsme na jihovýchod, tam kde je toho nejvíc k vidění a vede tam silnice i pro malé třídveřové Fordy Fiesta. Do Reykjavíku, kde jsme si auto půjčovaly, jsme ještě musely stopovat. Nevím, jestli tomu mám stále říkat štěstí, nebo je to prostě normální, ale hned u hotelu jsme stoply paní, co jela až do Reykjavíku, takže žádný přesedání v Selfossu nebo někde jinde. Z Reykjavíku jsme se pak vrátily do hotelu pro věci a na oběd a ve 13:33 už jsme byly v autě. Zase jsem psala cestovní deníček, jen mě to zjevně baví čímdál míň, takže pro úplnost k tomu budu ještě připisovat. To, co je z deníčku bude v kurzívě. 

Jedeme.Máme toho před sebou hodně. Budeme spát ve stanu. Nemůžu se soustředit na psaní, protože si holky zpívají Damiens, Kotvalda, Lucii Bílou.. co sudičky přály nám? :D umírám tu :D. Chčije. Jak hovado. .. ok.. Nedvědi. Asi napíšu až holkám dojde šťáva.

Co bylo v plánu všechno navštívit? 

Protože ve středu pršelo opravdu hodně, rozhodly jsme se, že ten přírodní bazén necháme až na zpáteční cestu, stejně tak vrak letadla, kaňón a ještě jednu jeskyni blízko skrytého vodopádu. Nakonec se nám tohle rozhodnutí vyplatilo, protože ve čtvrtek už nepršelo tak moc, takže bazén a velká část cesty k vraku proběhla bez deště. Jeskyni a kaňón jsme vynechaly úplně. 

14:39 Skogafoss

16:18

Tak jsme viděly ledovec. Docela hustý.. bylo tam u něj jezero se strašně modrou vodou a ten ledovec sám není úplně bílý ale spíš šedivý jak břečka po zimě. No prostě krása :D. Na ten ledovec přímo pak lezli lidé lépe vybavení než my, není to sranda v botaskách. 2x nás varovala cedule, že tam můžeme umřít, pokud nebudeme mít cepíny, tak jsme si to náležitě rozmyslely a jen na něj koukaly jako správný městský buchty. Potkaly jsme taky lidi v žabkách. Strašně chčije. Peťa střašně chtěla ať si vemu pláštěnku. Fučí vítr, že to hází s autem a cpeme se Oreem. 

Zde je myslím patrná ma fascinace, protože do dvou vět následující po sobě nacpat pláštěnku, oreo a vítr se mi teď v tuto chvíli zdá přinejmenším zvláštní. Obecně, když to teď čtu a píšu si vůbec nepřipadám jako vhodná osoba. Myslim, že spíš Karel Hynek by byl. Přirovnat ledovec k břečce a termíny jako "fakt nádherný"a "docela hustý" je barbarství. Ale čtěte dál. :D

17:55 Fosshotel Núpar

Stěrače stírají a to dost hlasitě. Andri musela na WC, tak jsme se zastavily po cestě ve Fosshotelu Núpar a to fakt není moc pěkný. Spíš nějaká ubytovna. Pořád hrozně chčije. To je výlet. Vynechaly jsme pár věcí z našeho plánu a necháváme je na zítra. Mělo by byt hezčejc. 

S naším Fosshotelem Hekla jsme to v porovnání s Núparem vyhrály. Nejenže to máme do města, kde v podstatě zařídíme vše, jen 25 km, do Reykjavíku hodinu, ale i hotel vypadá krásně a udržovaně. Vůbec netuším kam lidi z Núparu můžou vyrazit nakoupit nebo zařídit nezbytnosti. 

22:56 Ledovcové jezero Jökulsárlón

Jdeme spát. Posloucháme Lou Reeda - Gun, jako ukolíbavku, vyhorožuje, že nám vystelí mozek z hlavy, ale melodie je tak uklidňující, že nám ani nevadí, že nakonec spímě všechny 3 v jednom autě, protože se nám v tom chcanci nechtěl stavět stan. Ani se nám v něm vlastně nechtělo spát. No, takže uvidíme. Ale šly jsme 4 km procházku ke Svartifossu, tak bychom mohly snad usnout. Andrea žere brambůrky, ikdyž už má vyčištěný zuby a Peťa nekolikrát omylem použila klakson při převlíkání. Stojíme úplně naproti tomu jezeru na parkovišti. Fakt paráda. 

Mezi Núparem a Jökulsárlónem jsme si udělaly ještě zastávku ve Skaftafellu a prošly se ke zmiňovanému Svartifossu. Vodopádů jsme tu již sice viděly několik, ale tento byl zase jiný než ty předchozí. Jak je vidět na fotkách, není obklopený zelení, ale lávovým kamením. Počasí se  v tu chvíli docela umoudřilo, takže to byla hezká procházka. V kempu, který je součástí parku Skaftefell jsme si ještě daly kávu a pak se vydaly k ledovcovému jezeru Jökulsárlón. Po cestě jsme narazily na zbytek mostu Skeidararsandur, který byl v roce 1996 zničen sesuvem ledových ker, prý velkých jako rodinné domy. 

V autě se spalo překvapivě docela dobře a ani mě z toho druhý den nebolelo tělo. Jistě se mi spalo líp než ve vlaku nebo v autobuse.

Ve čtvrtek jsme se pak probudily některé v 8, některé v půl deváté, kdy už začali zvědaví turisté pobíhat okolo našeho auta, aby se dostali k té kráse. My už to viděly den předem, takže jsme se v klidu nasnídaly a některé z nás se dokonce i nalíčily. (Protože já to stanování vzala vážně, tak jsem si s sebou teda makeup nebrala, a tak se vedle těch dvou kočiček celý den odmítala fotit). Bohužel stále pršelo. Prošly jsme se kolem jezera a vydaly se zase zpátky směrem k hotelu, stihnout to, co jsme ve středu nestihly. 

12:36

Usínám. Ráno jsem myslela, že jsem se docela vyspala, ale asi ne. Andrea spí. Peťa naštěstí ne. Viděly jsme 3 ledovcová jezera a je to vážně nádhera. Já ani nevěděla, že něco takovýho existuje. Teď jedeme zpět, kouknout na věci, která jsme buď včera přejely nebo bylo moc hnusně. Teď už neprší, tak snad to vydrží do večera. 

Nakonec jsme ten kaňón vynachaly úplně, protože v jeho okolí pršelo hodně, a zamířily až na pláž s vrakem letadla. Tam jsem hrozně chtěla jet. Nejdřív jsem si myslela, že je ten vrak na pláži ve Víku, kde jsme už byly. Tam jsme ho ale nenašly, tak jsem se na internetu dozvěděla, že je 20 km od Víku a jak se k němu dostat. Tady je dobrý návod, kdyby tam měl někdo namířeno. Vrak je tam od roku 1973, kdy letadlo z USA na Island minulo cíl (letiště v Keflavíku) a nouzově přistálo právě na pláži Sólheimasandur. Všichni to přežili. Podle fotek jsem čekala, že bude větší, ale je to malinké letadlo, jde se podívat i dovnitř a někdo se fotil i na něm, ale na to jsme byly moc unavený :D Na pláž se musí dojít 4 km a protože jsme se bály deště, šly jsme docela rychle. Nazpět se mi chtělo čúrat, takže jsem šla ještě rychleji. 

Z pláže jsme to vzaly rovnou do přírodního bazénu (ne vyčůrat se), který jsme na první pokus přejely, kvůli nepozornosti navigátora (já). Rozhodly jsme se vrátit a myslim, že jsme udělaly dobře, přestože podlaha bazénu byla více než kluzká a převlíkárny více než bahnité. Nestává se každý rok, že se v zemi, kde je v létě 15°C, koupete obklopeni horami ve vodě, která je tak teplá, že nebýt toho hnusu na dně, tam vydržíte i hodinu. Bylo tam docela dost lidí, což vlastně bylo skoro na všech místech, která jsme navštívily. 

Odtud jsme už spěchaly na večeři do hotelu a hlavně do postele. V pátek jsme potom jely vrátit auto do Reykjavíku, tam jsme navštívily obchodňák Kringlan a stopovaly zpět do hotelu. A od soboty zase makáme. Další volno máme ve čtvrtek a v pátek, takže zase asi někam vyrazíme stopem, jestli nebude moc pršet. 

In English

A lot of words up there right? Last week we had a 3 days off, so we decided to rent a car and travel further than 100 km from the hotel with intention to spend night in a tent. What we wanted to see:

We managed to see almost everything from the list in 2 days. The weather wasn't very friendly on Wednesday, so we postponed the pool, wreck and canyon for Thursday. All of the sights are on the ring road 1 or near by. 

The car we rented was quite small, the radio wasn't working at all, so girls were singing. Mainly old czech songs. Firstly we saw the hidden waterfall and it was very magical. You need to walk on stones in the small river to get there, but it is nothing dangerous (managable in Converse shoes) and definitely it is worth it. 

After that we went to see the glacier Sólheimajökull, which isn't very white, as I expected from the glacier (how dare it?), but looks more like melted snow in the city after the winter. Not very nice color actually, but the experience was powerfull. 

The journey was quite long, so after that we managed to see the Skaftafell park with Svartifoss and the amazing Jökulsárlón glacier lagoon. On the way there we were impressed by remnants of a bridge in Skeidararsandur. The bridge was destroyed in 1996 by huge glaciers floathing, eased by an eruption  near the major glacier called Vatnajökull. I read, that the glaciers were as big as a house. Iceland is very dangerous country I think. I hope Hekla stays calm at least till the end of August. 

When we reached Jökulsárlón lake, it was already about 10 p.m., still raining and we were lazy. So we spent the night in the car. All of us. I must say that I slept quite well. It was much better than sleeping in a train or bus. Moreover, the location! Simply amazing. The day after we woke up and went to explore the location a little more. The most beautifull view is from the hill, so don't be lazy, if you go there. It was raining again though. We started to move back to the west of Iceland. 

So we went to see another glacier lagoons and then we headed to see the wreck of the aeroplane on the black beach near Vík. I desired to see this place from the moment I saw the picture. Firstly I thought that the beach is in Vík, but as I found out few weeks ago, it is not. So I googled (too late!) and found out. Here you can find instructions, how to get there. Just in case. The weather got better, so the 4km walk wasn't so bad. We walked quite quickly and the rain started at the end of our walk on the way there and was very short, so it was OK. The place is amazing indeed. It is surreal. We just couldn't believe the plane is still there and how come nobody got rid of it. 

Last stop was the natural pool in Seljavallalaug, which we missed on the first try, because of inattention of the navigator (me). Luckily we weren't lazy to turn the car and drove back. The place is very nice and if you just think of the circumstances - the weather wasn't very "swimming friendly", there were mountains all around and we were on Iceland, but swimming in the open pool. Cool, isn't it. The floor of the pool was a little slipery and the changing room were dirty, however the whole experience was briliant. Then we went back to the hotel, spent the night here and returned the car in Reykjavik. Everything,but the weather, was perfect. The weather was just bearable. 

Dneska jsem se opalovala. Nevím jestli je divnější to, že já jsem se opalovala a nebo to, že je možné se opalovat na Islandu. Ale stalo se to. Máme volno, tak jsme toho řádně využily a konečně se taky trochu válíme. Taky jsem spala až do 9. A koupila jsem si letenky. Jednu domů (26.8.) a jednu do Barcelony (4.9.), takže to máme celý týden a ještě kousek k tomu doma.

Můj život zde je čím dál víc překvapivější. Třeba spánek, to je to, co mi tu chybí. Večer často sedíme a kecáme až do 1, do 2. Někdy i popíjíme a hrajeme kulečník (kupodivu nejsem vždy úplne levá) a já musím vstávat před 7, a pak 8 hodin zvedat buď peřinu, polštáře, kýbl s vodou nebo vysavač. Moje představa toho, že si tu odpočinu, až se budu nudit a přečtu dvě knihy, se mi zatím nezdá moc reálná, ačkoliv knihu pomalu čtu.

Minulou neděli jsme byli na výletě u 2. nejvyššího vodopádu na Islandu - Haifoss. Dá se tam dojet pouze čtyřkolkou, takže bychom tam asi trochu těžko stopovaly, takže i přes to, že jsme tam jeli až v 11 večer jsem ráda nabídku přijala. Bylo to nejlepší rozhodnutí. Minule jsem psala, že jestli uvidím něco krásnějšího než Sejlandfoss, tak se zblázním. Takže jsem se zbláznila, protože to bylo opravdu neuvěřitelný a kvůli vám mě mrzí, že fotky tohle nejsou absolutně schopné zachytit, zvlášť když už bylo docela šero. Koukněte na google, ale stejně ta atmosféra je nepopsatelná. Měla jsem poprvé závratě, protože tam ani nikde nebylo zábradlí, foukal vítr a tak nějak jsem neměla úplně pocit bezpečí, což vlastně celýmu zážitku dodávalo ještě něco navíc.

V úterý jsme měly volno, takže jsme se s holkama vydaly do Reykjavíku pozorovat velryby, což byla jedna z věcí, na které jsem se tu nejvíc těšila. Na lodi jsem si pak uvědomila, jak je to vlastně strašný, že tam jako ovce všichni čekáme, tlačíme se u zábradlí a nadáváme na rozmazelný děti, co nás předběhly, kvůli tomu, abychom viděli velrybí ocas nebo ploutve. Přišlo mi to celý fakt směšný a strašně hloupý. Nakonec jsme stejně ani nic neviděli, takže to byly zabité 3 hodiny krásného počasí v Reykjavíku. Hodina plavby na lodi se mi zdála zábavná, ale pak už to šlo z kopce. Naštěstí jsme to měly zadarmo, normálně takovej supervýlet stojí 2 000 Kč. Z toho dne psala deníček Andrea:

11:09

Ahoj Lucky deníčku. Lucce se dneska nechce psát, tak píšu já. haha. Ani dnes jsme nevyrazily v předem určený čas (8:30). Podvědomě jsme asi všechny věděly, že to není možné vyrazit včas, ale tvářily jsme se, že to jakože myslíme vážně. Jako, chápeš?

Každopádně teď sedíme v autě s milým párem ze Singapuru, jsou velice milí. téma: peníze :D shodneme se na tom, že je tu všechno strašné drahé - i pro ně. Zastavili nám u benzínky, kde jsme se s holkama připravovaly na cestu (WC, rtěnka, deodorant, sprcha, vyfoukat vlasy... znáš to :D). Předtím jsme šly do banky vytvořit se islandský účty. Šlo to velice hladce a paní u přepážky byla milá. V Česku by to asi neprobíhalo tak v pohodě. Na oslavu úspěšně založeného účtu jsme si ťukly kafem, které jsme si tam drze udělaly. Už nesmím psát, je to prý moc dlouhý. Smrděj tu vajíčka a je tu teplo. Zatím čau.

kolem 18:00

Tak před hodinou jsme připluly z whalewatchingu (sledování velryb, pozn. red.). Nechápu, proč se výlet jmenuje takto, protože ve skutečnosti je to plavba lodí, kdy zkoušíte, co váš žaludek vydrží. Viděly jsme třikrát ploutev kosatky (myslím, že to byl delfín a byla to hřbetní ploutev, pozn. red.) a pak si daly hoďku a půl šlofíka. Několikrát jsem se málem sesunula z lavičky (byly velké vlny) a asi jsme si všechny osmahly obličej.Cítíme se jako bychom byly zjarané (polsky zhulený, pozn. red.) =D. Potom jsme se procházely po městě smerem k centru, kde jsme si daly místní "specialitku" - hot dog... no žádná hitparáda teda. Nejvíc mi na tom chutnala Cola. Ale holky říkaly, že jim to celkem chutnalo. Seděly jsme na schodech na jakémsi náměstíčku a pozorovaly jsme místní skejťáky. Taky bych chtěla jezdit na skejtu. Naše kroky pokračovaly po ulici s bary a hospodami. Po cestě jsme se stavily v Tigeru. To jsem byla pekelně nadšená a na krásných 15 minut výběru slunečních brýli ze mě spadla únava. Místní uličky jsou oproti našemu bydlišti rušné, tak jsme si (pokud můžu mluvit za holky - může, pozn. red.) užívaly místní genius loci. Opravdu jsou některé domy tak malebné až oči žasnou. Když k tomu všemu, co jsme dneska zažily připočtu ještě nádherné počasí, tak bych dnešek hodnotila velice pozitivně.

Holky jsou teď na vyhlídce v kostele, kde jsme s Luckou už byly a proto jsem zůstala tu dole, abych ti deníčku napsala dojmy ještě za čerstva. (No spíš se mi prostě nechtělo nahoru no:).

Je mi tu vedro, ale mám nový brýle a bombítka (bonbony, pozn. red.) v krásný krabičce, tak jsem hepy hepy hepy haha ♥. Čau.

Tímto Andrei děkuji, myslim, že je to super zpestření, hlavně je schopná trochu rozvitějších odstavců. Z Reykjavíku jsme potom samozřejmě zase stopovaly, tentokrát to místo bylo docela rušné a bylo taky už docela pozdě, takže jsme z toho byly ze začátku trochu nervózní, ale pak nás jeden pán vyvezl z toho rušného místa na okraj města a od tam pak jiný pán až k hotelu. Celkem 4 auta za celý den.

V týdnu jsme pak byli s Andreou a Lolem jednou plavat v Selfossu (nejbližší město). Jeli jsme stopem a stala se nám divná věc. Od hotelu až do Selfossu nás vzal hrozně milý islandský pár a cestou nazpět pak polovinu cesty jeden šílený islanďan, který měl v autě nůž a potřeboval nám ho ukázat a taky říkal že Češi jsou divní, zatímco Poláci nejsou :D Ale všechno to bylo jen ze srandy, byl to nejvtipnější člověk, který nás zatím vezl a když nás po cestě vysadil na křižovatce, ten stejný pár, co nás vezl tam, jel opět okolo a vzal nás zpátky do hotelu.

Provětrala jsem tu i jedno z kol. Je naprosto perfektní, má poloprázdné gumy, nebrzdí, nefunguje mu přehazka a sedátko nejde dát nahoru. Nic kromě těch gum mi v tomhle okolí tolik nevadí. Ale dokud někdo nesežene fungující pumpu, už na ně nevlezu. Taky jsem uběhla svůj životní běh, co se týká kombinace času a vzdálenosti. Nikdy jsem 6 km neuběhla tak rychle, možná vlastně je to celkově jeden z mých nejlepších časů na kilometr (6:14). Dneska jdu/jdeme zase.

Jinak stále pracujeme s Andreou v úklidu a Peťa dělá v restauraci. Já jsem si taky dvakrát zkusila práci v prádelně a je to tam docela fajn. Určitě se nenadřu tolik jako při úklidu ale u mandlu je to někdy hodně psychicky náročný :D Zvlášť teď, když nám už spálil dvě povlečení (to se ale nestalo mně, ačkoliv to stejně nebyla vina toho člověka, který u toho stál, ale ten mandl je prý už hodně starý).

Od středy do pátku máme volno, takže pravděpodobně pojedeme na výlet trochu dál. Dnes jsme řešily půjčování auta, zatím ho ještě nemáme, ale máme spacáky a stan, takže aspoň něco. Zatím to ještě není jisté, při nejhorším budeme stopovat jen po okolí a spát zase v hotelu. Pro mě to není špatná varianta ani tak. Upřímně, budu raději spát v posteli než na zemi, ale vypadnout odtud bude taky skvělý, takže ať se stane cokoliv, já budu spokojená.

V pátek pak máme jet někam na párty.. kdybych nešla v sobotu do práce, těšila bych se jistě ještě trochu víc, ale i tak se moc těším. Myslim, že si na ten nespánek a nejídlo začínám zvykat. Včera jsem se málem udávila rybí kostí. Je to nebezpečný ten Island. 

In English:

Very shortly today. Last week we were in Reykjavik to whalewatching, however we didn't see any whales there, so it was a bummer. We had a very nice sleep on the boat though. Then we just wandered around the town and hitchhiked back to the hotel. 

We were also on a small trip to Haifoss - waterfall, which was totally amazing and I cannot even describe it. You just need to experience it. 

Today we were sunbathing, I mean we really did. The weather was perfecto and we had the day off as well. Tomorrow we are working and from Wednesday till Friday we have a small holiday, so we will go for a longer trip by rented car, so no hitchiking for a while. I've bought air tickets back to the Czech for 26. 8. and than to Barcelona for 4.9. so I'll spend a week at home and I'm really looking forward to that. I'm really looking forward to everything right now. Mostly for dinner which is about to be ready, so I hope next week I'll be in a mood to write more. 

Další týden je za námi. Tento byl ještě lepší než ten předchozí!! :)