Tento týden mi začaly přednášky úplně posledního předmětu, který kdy budu studovat ve svém životě (předpokládám, že se nezblázním a nepůjdu studovat PhD. nebo MBA). Mluvila jsem o tom tento týden se spoustou lidí a během těchto diskusí jsem došla k tomu, že vlastně strávím 18 let ve škole. Šílený. To už člověka musí bavit. Já doufám a věřím, že se ta investice mého úsilí a času a peněz převážně mých rodičů (posílám velké díky a příslib navrácení i s úroky), vyplatí. 

Těm přednáškám předcházela středeční zkouška. Poprvé jsem nebyla nervózní. Takže zkouška byla v pohodě, stejně tak hodnocení, zase mám B. (já si to A nechávám až k obhajobě diplomky) 

Ve čtvrtek teda začaly ty poslední přednášky, zatím to vypadá zajímavě, občas mi to připomíná ty zajímavý předměty na VŠE, ale zajímavější. Vypadá to na hodně počítání, používání vzorečků a zmatky. :D Musely jsme to s holkama oslavit, tak jsme u Hanky pekly dánský dream cake (recept) a pak se z ničeho nic na stole objevily flašky vína, slivovice, pak jednohubky a pizza.. A ráno se z ničeho nic na naší podlaze všude objevovala zubní pasta. Nevím která z nás to byla, ale už je to uklizené. Kupodivu mi nebylo špatně, ani jsem po té slivovici nebyla moc opilá (ikdyž, jestli jsem tu pastu způsobila já, pak .. nevim :D) a v pátek jsem šla normálně do školy i na box. Dánsko mě učí pít nebo co? Na starý kolena.

Už jsem tu zase měsíc a týden. Taky vám ten čas tak utíká? A taky jste v únoru otrávení? Já si vždy myslela, že to je počasím, ale tady je tak hezky a já jsem stejně otrávená. Včera večer jsem se začala učit kódovat, tady na teto strance. O těchto věcech mám ponětí, dlouho mě to lákalo, ale myslela jsem si, že to je moc těžké a číst další učebnice se mi nechtělo. Ale tady ta stránka je super. Začala jsem s SQL a HTML a docela jsem se s tím na 3 hodiny zabavila. sobotní večer :D I nedělní, dneska na to zase vletím. Jsem zvědavá jak dlouho mně to vydrží, vsadím se, že jsem zatím zmákla nějaký úkoly, co se teď dělají v první třídě na ZŠ a až přijde vyšší level, tak nebudu vědět. Uvidíme..Možná uvidíte i vy příští týden nějakej super design tady na blogu :D 

Vlevo návod, uprostřed píšu, vpravo výsledek

Ještě mám jedno doporučení - dneska už 3. 

Na Youtube teď začali vysílat dokument na pokračování o konopí WEEDIQUETTE (jen v AJ). Zatím byl jen jeden díl o dětech, které užívají konopí k léčbě rakoviny. Musím říct, že ze začátku mě to trochu zarazilo, vím že jsou takové případy, ale vidět to na "vlastní oči" na mě udělalo trochu jiný dojem. Dávají jim totiž poměrně velké dávky THC, takže ty děti jsou pak docela high. Donedávna se mělo za to, že THC negativně ovlivňuje IQ, když se s jeho užíváním začne v dospívání a tady to podávají takovým prckům. To se mi moc nelíbilo..Jenže pak mi otevřeli oči, ty děti mají rakovinu. A ta léčba většině z nich zabírá víc než chemoterapie. A chemoterapie sice nesnižuje IQ, ale má jiné vedlejší účinky. Ty děti se možná ani nedožijí té doby, kdy se účinky THC na jejich IQ projeví. A bez THC by se možná nemusely dožít ani dneška. Nakonec je taková léčba podle mého (neodborného) názoru lepší, než chemoterapie. Navíc v poslední době (setkávám se s tím tak v posledním měsíci) vyšlo několik studií, které prokazují, že THC na vývoj mozku a IQ nemá negativní vliv. Já to zatím vidím podobně jako s výzkumy okolo masa. Některé studie tvrdí, že je pro nás špatné a jiné, že se bez něj neobejdeme. S marihuanou je problém ten, že kvůli její ilegalitě na federální úrovni v USA (kde se dělá nejvíc výzkumů), nejsou peníze na pořádné výzkumy. 

Tak to je pro dnešek vše přátelé. Máte názor na marihuanu v lékařství, SQL, HTML nebo nějaký recept, co bychom s holkama měly příště vyzkoušet?? A kolik let jste strávili/strávíte ve škole vy?? 

Začíná se to tady nějak rozjíždět, neměla jsem v plánu psát článek, protože jsem ve středu nebo kdy, přidávala fotky a jeden týdně by mohl stačit, ale nedá mi to.

Upekla jsem totiž skvělej quiche a musím vám ho ukázat. Těsto podle receptu zde a na náplň jsem smíchala osmažené žampiony se špenátem na česneku se zakysanou smetanou, 2 vajíčky a balkánským sýrem. Není to zrovna nejzdravější jídlo, ale bylo to dobrý. Rozhodně nic pro gluten free a lactose free :D. Měla jsem tam i kousek uzeneho lososa, takže ani nic pro vegetariány. 

Ne, to není ten důvod. Ve čtvrtek mě totiž probudila super zpráva od Antonína, že mě berou na stáž do GreenHackers. Komunikace je strašně pomalá, protože jsou hrozně zaměstnaní (huhuuu budu hodně zaměstnaná, výborně!), a já sama vlastně nevím co chci, takže kdy budu začínat ještě nevím. Mám zatím dvě možnosti - buď v červenci nebo v září. Včera jsem se dozvěděla ještě další pecku! A to, že plánují sídlo přesouvat do Barcelony, takže od září budu asi (použil slovo probably, takže ještě nevíme) v Barceloně. Víc toho nevím. A nevím kdy to budu vědět. Ptal se mě, jestli by to vadilo.. ještě včera ráno, když jsem viděla nějaký fotky z Prahy, těšila jsem se jak tam zase budu chvíli žít, takže tahle zpráva byla asi 5 vteřin šoková. Ale teď už mám skoro najitou letenku, ubytování, počasí, možnost ježdění na kole, místo na pláži a nejlepší místo na dělání časosběrů. Ne, neumim katalánsky, ani španělsky a ne, jet do Barcelony nebyl zrovna můj cíl. Ale moje první cesta do Nizozemska taky nebyla promýšlená dlouho dopředu a Nizozemsko nebylo moji nijak oblíbenou zemí a teď? Letošek je čas tam zase jet, od první návštěvy tam jezdím každé 2 roky. Tuším, že letos vynechám. 

Ať už dopadne jakkoliv, budu buď v Praze nebo v Barceloně pracovat v konopném odvětví. To je to, oč tu běží.. :D 

v pátek jsem byla výstavě

Ve čtvrtek večer mi přišel e-mail z toho londýnského časopisu, kam jsem konečně odeslala ty odpovědi na otázky, že by mě rádi přijali na stáž. To mi připomíná, že jsem je ještě neodmítla. Nemůžu pořád uvěřit tomu, že jsem dostala stáž v GreenHackers a že to vážně klapne..

Ve středu mám zkoušku a ve čtvrtek začíná další předmět (Nadnárodní obchodní strategie z finanční a právní perspektivy). Dneska se snažím si vytvořit svou prezentaci ke zkoušce. Myslím, že už ji mám, jen doladit povídání a pak budu mít ještě dost času na projití všech prezentací z přednášek a možná si ještě přečtu i nějaký článek. Asi bych měla, je jich tam pár hodně důležitých (prý) a já četla jen skoro všechny z nich. Ale to určitě nebudu dělat dneska.. 

Uvítám cokoliv o Barceloně..

Dnes jsme dodělávali první projekt. Máme vždy omezení, kolik slov by měl projekt mít. Na mini projekty to je vždy 9 000. Většinou jsme neměli velké problémy se do tohoto rozmezí vejít, ale dnes jsme se sešli s materiálem se 14 000 slovy, takže jsme měli docela problém. Zvlášť když nikdo nebyl ochotný obětovat svou část. Nakonec jsme došli k nějakému kompromisu a zítra odevzdáváme. Kvůli tomu ale vůbec nepíšu. Vlastně trochu jo.. po celým dni mazání se mi nechce dělat už nic jiného, tak jsem si říkala, že napíšu článek už dneska. Včera jsme totiž byly na výletě. Hanka tady má auto a bylo krásné počasí, takže holky vymyslely výlet do blízkého okolí (červeně na mapě) k moři. 

Vyrazily jsme v 10 dopoledne a kolem 11 už jsme byly na místě. Je to asi poprvé, co se tu objevuje něco jiného než město (nepočítám krajinu vyfocenou z vlaku). ... ehm, snažím se tu už 10 minut popsat kde jsme to vlastně byly... erodující útes? Drolící se útes? Já nevim.. napíšu to jako analfabet - každým rokem se zhroutí kus pobřeží. Na tom místě byl dříve kostel, který, jak mě informovala Hanka, museli rozebrat, protože by brzy spadl do moře..ale my jsme tam kvůli kostelu nejely, protože nás čekal taky maják. 

K majáku jsme přejely jen kousek autem a pak se prošly po písečných dunách, to bylo opravdu strašně zvláštní, chodit v únoru po místě vypadajícím jako Sahara (nebo tak jak já si představuju Saharu), ale bylo to skvělý. Po asi 15 minutách chůze jsme došly k zasypanému majáku, který je zrovna v rekonstrukci, takže fotky kazí plot. I od tam byl výhled na moře (no tak ne asi, od majáku :D - mám dneska už asi dost). Maják už nefunguje nějakej ten rok, prý (jak mě opět informovala Hanka - na tento výlet jsem jela naprosto nepřipravena, svěřena do rukou ostatních - fajn, dosud nepoznaný pocit :D) . Za pár let ho budou muset rozebrat stejně jako ten kostel..

Nakonec jsme to namířily do města/vesnice jménem Lokken, kde je přístup přímo na pláž, na které jsou i bunkry z 2. SV - WOW a nekonečný výhled na moře. S tím slunečným počasím všechna místa vypadala strašně malebně až trochu nereálně. Myslím, že i ty fotky to skvěle znázorňují. 

Taky častěji klikáte na články se zajímavým názvem? Podle průzkumů to tak dělá většina lidí, novináři by o tom mohli něco říct. Anet? Klári? hmhm? 

Jestli očekáváte, že vám zde představím svoje Valentýnský randíčko, tak ne. A nebude na tomto článku vlastně vůbec nic speciálního. Ale je mi jasný, že Vás zajímá, jak se to vyvíjí s mými kulinářskými schopnostmi, projektem, prací a stáží. 

Dneska jsem pekla banánový sušenky, dokonce i holky měly. Shodly jsme se že jsou dobrý a jsou hrozně lehký, to zvládnete taky. 2 banány, hrnek mletých vloček, ořechy/semínka/kousky čokolády/nic, 1/3 lžíce medu a kdo chce tak i kakao. Pekla jsem to na 175°C 15 minut. Měla jsem dilema jestli jít dneska běhat, je tu teď skvelý počasí, 1 - 2 °C, slunečno - na běhání skoro ideální. Po tom, co jsem snědla většinu těch sušenek, jsem se rozhodla, že jsem prase a že se teda musím jít aspoň na chvíli pohnout. Doporučuji ty sušenky před fyzickou aktivitou, protože na rozdíl od středečního běhu se mi běželo naprosto skvěle a myslim, že za to můžou právě ty sušenky. 

Kdybych si nepsala ten deníček, tak nevěřím tomu, že se toho stalo tolik jen za tento jeden týden. Máme napsanou větší půlku (jasně:D, větší půlka) projektu. Tím se zabývám ve svém volném čase. Jde to docela dobře, nějak mi to psaní jde čímdál líp (to vidíte sami, že), dokonce i to čtení těch často ne moc zábavných článků mi jde líp. 

Co se týká toho uklízení, tak to nevyšlo, měli dvě kandidátky (který vybrali z 20 nabídek - nechápu proč zrovna mě) a vybrali tu druhou. Asi měla nějakej diplom. Takže stále bez práce, ale zrovna tento uplynulý týden bych asi nemohla spát, abych měla čas ještě na něco jiného. 

Měla jsem 3 pohovory na stáž. Dva hned v pondělí. Prvně ten do Prahy. Byla jsem ve svým životě už možná tak na 20 pohovorech. Většinou nebývám moc nervózní, ani teď jsem nebyla moc nervózní. A v průběhu dost překvapená - tím jak strašně v pohodě pohovor může probíhat. Skvěle jsme si popovídali, já jsem zjistila že jsem pro ně uplne ideální kandidát (doufám, že i oni to zjistili:D). 

Večer jsem pak měla ještě jeden pohovor do londýnskýho časopisu guestlist. Tento pohovor byl trochu zvláštní - trval 7 a půl minuty, ale odpověděla jsem snad na sto otázek. Valil jednu otázku za druhou a nenechal mě skoro rozvinou myšlenky. Byla to ale dobrá zkušenost. Na e-mailu mi pak přistál dokument s několika dalšími otázkami (Co miluju na životě/Co bych na tom časopisu změnila/Napsat recenzi na album/..), na které jsem odpověděla až dnes odpoledne. Upřímně, se mi tam asi moc nechce. Chce se mi do Londýna, to joo, ale nevím jestli do té firmy.

Ve středu jsem měla pohovor s marketingovým vedoucím té pražské firmy, s jejímž vedoucím jsem mluvila právě v to pondělí. Opět jsme si skvěle pokecali a já jsem se opět utvrdila v tom, že jsem pro ně ideální kandidátka, což i samotný marketingový vedoucí naznačil při našem hovoru. Chtěl abych mu poslala část svojí bakalářky, protože ho zaujalo to téma, takže jsem část přeložila a ihned poslala. Teď čekám... Zítra jim napíšu, jak to vypadá. Strašně tam chci! Vůbec ne kvuli tomu, abych uz nemusela psát další motivační dopisy. Jsem nadšená tím co dělají, tím bych dělala já, jsou vedoucí firma na evropském trhu ...blabla...dalších sto důvodů..

Ve středu jsem byla běhat, jak jsem psala. Máme tu za rohem vodojem.. zase obrovská stavba. Hlavně jsem na ni vždycky koukala jen když jsem se vracela z města a nevěděla jsem kde je a jak se k ní dostat. Mapa mi moc nepomohla (aby mi nekdy pomohla že..). Když jsem se jednou vracela domů jinou cestou, tak jsem si všimla, že je hned tady za rohem, tak jsem tam zaběhla. Opět fascinující budova. Mimochodem, nenechte se zmást tím, jak suveréně podávám pojmenování té budovy, protože nebýt Hanky a Dominika, tak vůbec nevim co to je a jsem jenom nadšená. Teď už vím jak vypadá vodojem, tuším k čemu je a jak vypadají další vodojemy ve světě, protože to je přece strašně fascinující.

Přihlásila jsem se na workshop "Smart cities", kde budeme ve skupinách složených ze studentů z různých oborů vymýšlet jak vytvořit chytré město - aspon tak si to zatím představuju, v reportu okolo 20. března řeknu jak to vážně bylo. :D

Ve čtvrtek jsem byla na párty :D Smoothie party. Nejsem fanoušek smoothie, ale tyhle byly s vodkou nebo s rumem, takže to jsem byla ještě větší nefanoušek a pila si svoje smoothie z hroznů (víno). Ochutnala jsem pár z těch smoothie, a za mě to ani nedoporučuju zkoušet, avšak někteří měli jiný názor, tak jak chcete. 

Doufám, že jste měli (nebo ještě budete mít) pěknýho Valentýna. Nebýt Esthesie a kampaně, kdy jsem téměř ob den nabádala k nákupu speciálních Valentýnských poukazů na moc pěkné procedury, které šikovní lidé v klinice připravili, asi bych o tom asi nevěděla. V Dánských obchodech jsem si ničeho moc nevšimla, ale už tu máme Velikonoční zajíčky v Lidlu. 

Protože jsem celej týden tak nestíhala a až na víkend si udělala plán jak všechno pěkně zvládnout, mám už teď všechno hotové a jdu si tentokrát číst už v 9 (Případ Pelikán, už se blíží ke konci). Asi si budu věci plánovat častěji. 

Tak zase za týden.

• Zdravíčko,

opět vás čeká snůška náhodně seskupených odstavců (pamatujete na náhodné seskupení roslin? :D). V poslední době mám potřebu něco vytvářet, malíř ze mě nebude, nebo by to byla moc dlouhá cesta k úspěchu, hudební nástroj je docela drahá záležitost, focení na instagram mi stačí, takže jsem se rozhodla sem přispívat častěji (chtěla bych jednou týdně, ale to už od doby svého rozhodnutí nestíhám, takže uvidíme), ne vždy o tom co tu dělám, ale třeba i další věci, co mě zajímají, jaký je počasí, co jsem měla k snídani a tak (je na co se těšit:D). Udělat si tady z toho deníček (týdeníček/měsíčníček) pro sebe a pro ty, koho to zajímá (takže se možná zase vrátím k psaní e-mailů rodičům) a třeba bude někdy nějak něčím bavit a inspirovat (tomu říkám cíle). Dneska to bude ale obyčejnej článek o tom, co se děje od té doby, co jsem se vrátila zase sem zpátky na sever. 

Dneska jsem si poprvé uvařila špenátovou polívku, po vychytání čočkové jsem si říkala, že bych mohla posunout své umění zase trochu dál (vlastně se spíš už nedalo nic přidat do mrazáku, tak jsem vytáhla špenát) a opakovat nezdar s brokolicovou se mi nechtělo. Protože plánuju někdy udělat report toho, co jím, "recept" si nechám na potom, ale byla moc dobrá a ještě jí dost zbylo. Holky ode mně většinou moc jídlo nechtějí (už se asi všichni těšíte na ty recepty že), takže ji budu jíst ještě pár ní. Jupí 

Od úterý chodím do školy, máme teď přednášky na téma mezinárodní vedení podniku. Hlavním tématem jsou rozdíly kultur v různých zemích a jak to jako manažer zvládat, + další snůška teorií. Na začátku jsem moc nenacházela uplatnění všech těch teorií, čím víc se toho dozvídám, tím víc vidím, jaký to může být problém. Čím víc toho vím, tím víc vím, že toho spoustu nevím. chápete? Takže to vypadá docela zajímavě. Samozřejmě, že zase děláme projekt. Máme ve skupině teď 2 nováčky. Jednoho Dána a jednou Rumunku, takže jsem teď úplná menšina v naší skupině. Doufám, že to nebude vytvářet nějaké kulturní problémy, ikdyž teoreticky vím jak to řešit. Tentokrát je to hodně bleskový, už 18. odevzdáváme a zadání jsme dostali teprve ve čtvrtek. 

Už od minulého týdne jsem se naplno pustila do hledání stáže. Našla jsem spoustu stáží, které bych chtěla dostat, naprosto mě to vždycky nadchne, když si sama sebe představím v té firmě a co tam budu podle uvedeného popisu dělat... takže píšu jeden motivační dopis za druhým (spíš jeden za prvním, většinou zvládnu tak 2 denně) a pak čekám nebo dostávám zamítavé e-maily. Je to pro mě docela utrpení, ani ne ty odmítavé e-maily, jako spíš to psaní těch dopisů. Já teoreticky vím, jak má ten dopis vypadat, ale napsat ho ... 

Myslim, že jsem zatím napsala tak 20 - 25 e-mailů. Dostala jsem tak 5 zamítnutí, 1 se ptali na jakou pozici se hlásím - takže snaha při psaní motivačního dopisu, kde jsem psala na jakou pozici se hlásím přišla vniveč, a po mé odpovědi se už neozvali :D a 1 mi navrhnul ať si ho přidám na Skype a že si zavoláme. První náznak úspěchu. a teď pozor CO JE TO ZA PODNIK?!

Tématem mojí první větší práce na VŠ byla neefektivnost kriminalizace marihuany, tématem mojí bakalářky byla analýza dopadu legalizace marihuany v Coloradu a první velký projekt tady v Dánsku se týkal legitimizace marihuanových start-upů. Je to tento podnik http://greenhackers.com/ Vyrábí rúzné produkty z konopí, se můžete sami podívat :-). Produkty neobsahují THC, ale CBD, jejichž úžívání léčí nejrůznější nemoce, o tom třeba někdy v nějakém dalším článku. 

Do téhle firmy se ten motivační dopis napsal úplně sám. Sídlí v Praze.. Což mě na jednu stranu těší, protože mi Praha hrozně chybí. Na druhou stranu bych ráda poznala líp jinou zemi než Dánsko a Česko. Chtěla bych chvíli žít v Holandsku nebo v Německu/Rakousku. Ta práce vypadá ale naprosto skvěle, takže pokud mě budou chtít, tak já rozhodně neodmítnu! Ale to teď nemusím řešit, protože tu stáž ještě vůbec nemám. A stejně tak můžu v těch zemích žít i pak.. Tak mi přejte štěstí! Očekávala jsem, a stále očekávám, že oslovení 20 firem není ani polovina práce, kterou při hledání stáže absolvuji, po rozhovorech se spolužáky a učiteli, kteří s tím mají zkušenosti. 

V týdnu jsem byla v jedné pracovní agentuře, což mi doporučila Laura, která říkala, že mi tam práci určitě najdou a že když tam byla ona, když bydlela ještě v Odense, dali ji práci hned ten den. No, mě práci rozhodně nedali, ale vzali si životopis, byli milí a řekli že se ozvou. :D Dali mi doporučení, ať se zaregistruju na stránku, kde jsou nabídky a poptávky domácích prací, uklízení, venčení psíčků, stěhování... atd. Tak jsem to udělala a zítra mám schůzku s jednou rodinkou, které bych měla uklízet dům. Vzhledem k tomu, že i v kuchyních restaurací, kde bych měla uklízet nádobí atp. po mě chtějí dánštinu, už fakt nevim kam mám jinam jít. A já k uklízení nemám úplně negativní vztah. Pokud ta rodina nebude jak Monika Gellerová, tak si myslim, že by mě to ani nemuselo zabít. Taky záleží jak často, ale pár hodin týdně zní dobře. Peníze zní skvěle.. :D Tak mi přejte štěstí podruhé!

Mám rýmu. .. nevim proč. Prej že v citrónu je 200 % doporučené dávky vitamínu C. Každý ráno piju vodu s půlkou citronu a stejně se nachladím. 100% DDD vitamínu C tedy nestačí.. Dneska jsem měla jít hrát basket s několika spolužáky. Po 10 letech hrát basket! Jsem se tak těšila a musím se nachladit.. no snad půjdou ještě příště, až nebudu bít rýbu (čti nahlas). Taky jsem kvůli tomu vynechala dvakrát box a zítra taky ještě raději vynechám, ikdyž už se cítím docela dobře. U boxu už se ne tak často cítím jako debil. A po boxu se čímdál častěji cítím jako mrtvola. Což je super. Naposledy jsme si házeli asi 10 minut medicinbalem a pak jsme tak 15 minut skákali přes švihadlo. Jestli to tak půjde dál, tak ... tak budu mít asi pěknou fyzičku a možná i něco jinýho :D.

Přišel mi balíček z Česka. Mamka se zase zbláznila. Já jsem z ČR jela jen s malým kufrem, tak se mi tam nevešlo úplně všechno co bych chtěla + lahvičky s >100ml obsahem a zásoby máku. Takže jsem si nabalila krabici a pověřila rodiče, ať mi to odešlou. Přišla krabice nacpaná oříškovýma tyčinkama (tak 30), sušeným mlíkem (tak 5 balíčků) a pak ty věci, co jsem si tam sbalila já (tak 30 % obsahu celé krabice). Takže to byla radost. Jen kdyby balíček nepřišel o den dřív než měl. Jsem si pro něj jela na kole do blízkého obchodu. Jeho rozměry ale neumožňovaly převoz na mým kole, tak jsem musela kolo vést s krabicí položenou za sedátkem. To byla radost.

Únorové počasí v Dánsku jsem si představovala o dost jinak, ale jak tak občas sleduju počasí v ČR, ani tam to není úplně typický únor. Nestěžuju si a doufám, že to takhle půjde az do března a pak začne jaro, ikdyž ptáci nám tu zpívají za okny už teď. 

Koukám, že těch odstavců už je tady docela dost, takže zase za týden.