V neděli jsme měly naplánovaný odjezd těsně po obědě. Na poslední den jsme si šetřily návštěvu Schönbrunnu. Já jsem tam byla zatím při každé návštěvě Vídně - tedy už dvakrát, ale vůbec mi nevadilo se tam podívat potřetí. Mamka už tam prý taky byla, ale nepamatovala si to :D Uvnitř jsme nebyly, ani v bludišti - tam jsem byla už taky dvakrát - doporučuju! a ani na kopeček se nám v tom vedru nechtělo. Takže jsme si prošly zahrady, objevily obelisk a zříceninu, která už byla postavená tak, aby vypadala jako zřícenina - to jsou rozmary!
Na oběd jsme chtěly jít zase do pákistánské, hlavně zjistit, jestli vaří každý den to samé, ale měli zavřeno. Tak jsme jely opět na náměstí před radnicí, kde byly stále ty super stánky se všemožnými jídly a vybraly si tam. Mamka měla Kaiser Schwarm - typické rakouské jídlo, které chutná hodně podobně jako žemlovka a já jsem měla spenátové noky se sunkou a smetanou, které chutnaly hodně podobně jak si představuju božskou manu :D Potom jsme uz jen vyzvedly kufr v uschovně na nádraží a jely k U2 Stadionu na autobus. Cesta zpět utekla asi tak 100x rychleji nez cesta tam a ani mi nevadilo že jedu autobusem.
Sobota ráno = blešák. Jediný jasný a pevný plán, který jsme měly ještě před příjezdem do Vídně. Očekávaly jsme spoustu lidí a spoustu věcí, spoustu jídla - tedy místo, kde se budeme moci i nasnídat. Takže jsem vstala, snědla banán a byla připravena na cestu a nějaký mňamky co nakoupíme tam.
Blešák se koná každou sobotu v areálu Naschmarkt - tržiště s jídlem, které je údajně otevřené každý den. Pokud tam půjdete, připravte se na to, že od každého stánku s jídlem - hlavně sušené ovoce, ořechy a pak čerstvá zelenina a ovoce, sem tam nějaké sýry, olivy, kebap, atd - na vás budou řvát ať něco ochutnáte. Je to vtipný a trochu otravný, ale věřím že rakušani jsou na to už zvyklí. Bohužel žádné mňamky k snídani tam ale neměli, takže jsem byla už docela dost nervní - hlad po ránu... a tak jsme našly nejbližší Billu a snídaly na schodech. Trh byl ale super, mám tohle ráda, takže se mi tam moc líbilo, jen prostě ráno musím jíst no.
Po snídani jsme se přesunuly na kolech k Hudertwasserhaus, kde už jsem byla před několika lety (fotky jsou z té doby), ale opět byl úžasný. Dále jsme pokračovaly, stále na kolech, k Belvederu.
Sobotní ráno bylo fajn počasí, zataženo a docela příjemný vzduch, ale jakmile jsme dojely k Belvederu, opět začalo opíkat. Areál celého Belvederu byl ohromný, před budovou u vstupu byla nějaká instalace současného umění, která se k tomu tam ale vůbec nehodila, jak říkala mamka, a taky fronta lidí nakupující vstupenky na jednu z výstav uvnitř. Při plánování výletu jsem si taky říkala, že bych šla na výstavu, nakonec jsem na to ale neměla náladu, takže třeba někdy jindy. Obešly jsme tedy celý areál, obě budovy, park, fontány, sochy, bla bla. Po opuštění areálu jsme se rozdělily, mamka jela na hotel pro zapomenuté věci a já se jela flákat do muzejní čtvrti. Sraz byl domluvený na Stephansplatz, až mamka prozvoní.
Nejdřív jsem se chvilku zase válela před Mumok na těch super lehátcích, pak jsem si půjčila kolo a pomalu to směřovala na Stephansplatz. Jela jsem kolem Státní Opery, kterou jsem si chtěla vyfotit, ale nějak jsem nemohla najít telefon. Zastavila jsem u kraje a začala prohledávat věci. Nenašla jsem ho. Jo jsem debil. Tak jsem se vracela po stejné cestě zpět a hledala. Našla jsem mapu. Cizí. :D Mobil ale ne. Nejhorší na tom bylo, že jsme si domluvily místo na jednom z nejfrekventovanějších míst ve Vídni a já neměla mobil. Nevěděla jsem kdy tam mamka bude a ani jak ji tam jako najdu. Taky jsem si říkala, že výdaje za nový telefon se mi v současnosti zrovna moc nehodí a doufala, že ho našel nějaký rakušan s iPhonem 6+ nebo podobně super strojem, kterýmu bude můj samsung uplně jedno a ozve se. Dojela jsem na Stephansplatz a chtěla nejdříve vrátit kolo, protože tam spíš akorát překáží (omlouvám se všem kolům). Stojan byl ale zrovna plný (jojo... :D) a tak jsem musela najít jiný a tak kolo vratila. Pak rychle zpět a hledat mamku. Prozíravě si oblíkla červený tričko, takže najít ji nebyl zrovna oříšek, zvlášť, když jediný místa kde hledat byl stín - jinde se mamka nevyskytovala, pouze při přecházení ulice do stínu :D.
Samozřejmě moje první věta byla "Nemám mobil!" :D Pravděpodobně ho vážně našel nějaký rakušan s iPhonem 6+, protože zrovna teď leží na mým stole. Zavolal prvnímu v seznamu oblíbených - tedy Davidovi, který pak psal mojí sestře a Marťa potom volala mamce a vše vyřídila. Jely jsme pro něho do Intersparu na Karlsplatz, kde mi tedy pravděpodobně vyletěl z košíku. Jediná oděrka na ochranné folii, jinak mobil jako nový. Nechápu své štěstí do dnes. Kdyby rakušan s iPhonem 6+ volal někomu jinému ze seznamu oblíbených, kromě Peti by se pravděpodobně s nikým jiným nedomluvil. :D Ani rakousky, ani anglicky.
Po šťastném shledání jsme se vydaly teda konečně do pákistánské restaurace. Možná je to spíš bufet. Funguje to naprosto skvěle. Vyberete si sami co chcete, kolik toho chcete a pak zaplatíte kolik chcete. Bufet se nachází na ulici Lichtenstein. Jídlo bylo dobré - pokud máte rádi indickou/pákistánskou kuchyni.
Po obědě jsme jely na dunajský ostrov. Ještě na pevnině :D jsme si půjčily zase kola a vyrazily jsme. Břehy byly obleženy lidmi, kteří se tam chodí koupat. My si nevzaly plavky, takže jsme umyly nohy a seděly ve stínu pod mostem spolu s bezdomovci, lidmi co vypadali ze do rána pili a taky tam byl jeden pár - zo Slovenska. No.. co na to říct :D Bylo to fajn.
Ještě byla spousta času do večera, takže jsme vrátily kola u Pratersternu a vyrazily na kopec. Ještě předtím proběhla káva v Tchibu a mangová zmrzka v Julius Meinl !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! VYNIKAJÍCÍ!!!!!!!!!!!!!!!! :D
Z Heiligenstadt jede autobus číslo 38A do Kahlenberg, kde si vystoupíte na poslední zastávce, dojdete k vyhlídce, uděláte aaaaaaaaaaaaaaaaaaaach, pokud je jasno (prý jde vidět až k českým hranicím, ale takhle z vrchu jsme je nepoznaly) a můžete tam zajít na zmrzku nebo večeři. Nic moc jiného krom celé Vídně tam k vidění není, takže tam pravděpodobně strávíte 2 - 3x méně času než trvá cesta tam i zpět, ale 3/4 hodiny sezení v autobuse nám teda vůbec nevadilo, zvlášť když ten výhled byl opravdu skvělý.
Na večeři jsme skočily zase do pákistánské a pak jsme šly zkontrolovat jak pokročila malba na Votivkirche - pravděpodobně už byla hotová. Na červených lehátcích jsme se chvíli válely a pak pozorovaly české cigány, kteří si z toho udělali kemp a prohrabovali se hromadami oblečení, které pravděpodobně dostali v nějaké charitě. Když na nás padal spánek, odjely jsme na hotel.
Už jsme po snídani, já jsem už ready a mamka se maluje :D. Pak půjdeme pro kafe a zjistit jak funguje půjčování kol.
13:11 TUNNEL
Oběěěěěd! Šly jsme do pákistánské restaurace, ale špatně jsem pochopila svoje vlastní popisky v mapě, tak jsme došly semka - stejně jsme sem chtěly někdy zajít tak jako tak. No uvidíme. Už jsme taky zmákly ty kola - informavaly jsme se v infocentru naproti Albertině, kterou jsme pak taky obešly zvenku, a projely se po Hofburgu v zahradě - krása. A pak jsme jely do židovské části města. Je tu mega moc velký horko. Mamka se chce jít po obědě válet do parku.
14:23 STADTPARK
Dojely jsme tramvají. Poprvé ve Vídni. Sedíme u jezera a je tu kapela z Finska, hrají na kytaru, housle a zpívají. Jsou pobožní a valí strašný sračky. Musíme jít pryč. :D Stadpark se nám moc líbil, byla tam i místa, kde nesvítilo slunce = +200 bodů, právě tam se taky nachází velmi známá pozlacená socha J. Strausse hrajícího na housle.
Tohle jsou veškeré zápisky, které jsem ve Vídni udělala. Jedním důvodem je to strašný vedro, který hodně unavovalo a už se mi ani nechtělo vůbec nic zapisovat a taky to, že jsem tam nebyla sama, takže nebyla ani potřeba té "virtuální" společnosti. Zápisky z Vídně teda dopíšu podle paměti a fotek.
Po návštěvě parku jsme se přesunuly na Sacher. Ne však do hotelu Sacher, ale do cukrárny Demel, která je známá tím, že můžete sledovat mistry cukráře přímo při výrobě dortíků. To jsme chtěly! A tak jsme si objednaly samozřejmě typický dort a taky jablečný závin. Cukrárna je moc pěkná, docela prostorná a venku je zahrádka. Tam ale neuvidíte cukráře! Takže jsme seděly uvnitř. Kávu jsme si po zkušenostech z Aidy už neobjednávaly.
Musím se přiznat, že i jako milovník sladkostí a zastánce názoru, že na dovolené se nešetří, mi častokrát a právě i zde, bylo až líto dávat za dva zákusky 250 korun. Zákusky byly výborné, hlavně mě překvapil Sacher, u kterého jsem nečekala, že mi může kus čokoladového korpusu v čokoladě s marmeládou tak moc chutnat - v ČR se mu vyhýbám. Štrůdl byl taky super, ale myslim, že stejně dobrý dělá i babička.
Po zákusích jsme se ještě kousek prošly ke Stephanplatz a po cestě si v Tchibu koupily kávu, kterou jsme opravdu chtěly (jo ok, jsme barbaři :D). Od tam jsme pokračovaly metrem směr Wien Hauptbanhof. Ne, nikam jsme neodjížděly, jen jsem prostě potřebovala vidět, jak vypadá hlavní nádraží ve Vídni :D. Určitě to stálo za to. Hlavně na nás nepražilo slunko. :D Odtud jsme pak jely S-Bahn a metrem na hotel.
Výlet do Vídně začíná! Málem jsme jely o půl hodiny dřív. To by byla katastrofa :D Na zastávku nás hodil taťka a teď jedem nově natřeným vlakem!! Nechápu :D, ale vypadá hezky. Počasí zatím super. Svítí slunko, ale není mega vedro. Takže cajk. OBČANKU MÁM!
11:20 Student Agency - autobus
Už sedíme v autobuse. 1. svačina snědena. Za náma sedí nějací ukecaní chlapi, co mluví asi arabsky, ale vypadají jako Řekové, nebo jsou to vlastně možná Italové :D :D Já nevim, ani mamka neví.
13:05
Strašně moc by mě zajímaly kladné stránky cestování autobusem, kromě ceny. Loni když jsem jela do Amstru, tak mi to teda tak hrozný nepřišlo, ale dneska teda jo. Nevim kam dát nohy, hučí to, krajina okolo je nudná a pořád slyším ty ukecaný chlapy. Za půl hodiny, bychom tam měly být.
15:23 Hotel
Trochu problémy s hledáním hotelu :D, klasika. Bydlíme v hezké části. Kousek od Westbanhof. Hotel je taky fajn. Pokoj docela mini, ale nejely jsme se sem válet do hotelu. Dokonce tu je kuchyň. Teď jdeme asi na klasické historické památky v centru a KAFE!
Nakonec jsme přijely uz ve 13:20 - jsme to spletly :D, takže super! A cesta do centra byla v pohodě :) Na informacích nás ale moc neifnormovali, za to máme asi 5 map :D Nemyslim si, že nám to pomůže.
17:09 Aida
Dvě velké kávy a jedna makronku, prosím. Krásný interiér a růžové židličky :) Hned vedle LV a Prada :D.
Místo pressa nám donesla vídeňský kávy... no commnet :D Pít se to dalo, zbytečně moc šlehačky na můj vkus.
20:09 Rathaus park
Je tu filmový festival! A k tomu asi i festival jídla, protože je tu asi milion stánků s jídlem. Se spoustou druhů jídla - thajské, asijské, gyros, steaky, buřty, burgry, vegetariánské a veganské, zdravé jídlo a sladké - palačinky a vafle. Nemožné si vybrat! A ještě víc nemožné je si pak s tím jídlem sednout. Ve 22:00 bude Queen koncert z Budapešti 1986. Skvěle! Jdem!
Před začátkem jsme se šly ještě projít dál po okolí. Ve Votivparku jsou volně dostupná lehátka, které může kdokoliv využít. Po celým dnu nám to docela bodlo, tak jsme koukaly na kostel a malíře, kteří zrovna malovali plakát na Votivkirche.
Ještě před večeří jsme byly na Stephanplatz, v Hofburgu a v muzejní čtvrti, která se mi moc líbila. Hlavne galerie Mumok a ty lehátka, co byly před ní. Na plácku se taky dala chytnou wifi. Přišlo mi to tam jako naprosto skvelý místo na odpočinek. Jsou tam taky kavárny a byla tam spousta lidí.
S půjčováním kol máme zatím trochu problém - nejsme si jisté jak to funguje a dokonce jsme spolu s tím mega slunkem zavařily jeden automat na půjčování :D
Na Queeny jsme nakonec nešly, protože se nikde nedalo sednout, tak jsme jely metrem domů. Cestou na hotel jsme zkusily "jinou cestu" a "trochu" jsme zabloudily. Za to jsme ale měly možnost projít se po mostě nad kolejemi Westbanhof.
Dneska jsme tu přesně měsíc. Tyhle prázdniny mi asi utíkají úplně nejrychleji, co si pamatuju. Já se ale strašně těším do Barcelony, a na t...
Info
Zdravím! Tento blog je z části cestovním deníčkem (první zaznamenanou cestou byl 4denní pobyt v Amsterdamu s mými drahými přáteli, kteří se na zapisování postřehů také podíleli; následně si můžete přečíst 14deník z cest po ČR s mým drahým já a 4denního výletu do Vídně s mou drahou maminkou) a z druhé části týdeníčkem zaznamenávající můj život v Dánsku, na Islandu a občasníkem z Barcelony.
„Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…“ Jan Werich
Zdravím! Tento b