Dneska se cítím jako chlap... mám rýmu a myslim, že umřu.

jono, nevim jak moc bude tenhle članek vtipnej, dobře to asi nezačalo. Zvlášť jestli jsi chlap, kdo to čteš. 

Nevim jestli je to nemoc nebo jen silná alergie.. nemůžu se nějak rozhodnout, ale stejně nevim k čemu by mi ta informace byla.. asi jen abych to sem mohla napsat. ach jo.. je mi fakt děsně. 

zpátky k pozitivním zprávám. 

Minulou neděli jsem byla zase žehlit a pak jsem jela i s rodinkou do jejich letního domku (čtěte chata) pomoct jim uklizet tam. Zabralo mi to celé nedělní odpoledne, ale vubec si nestěžuju, viděla jsem pláž na kterou je možné vjet autem (ze kterýho jsme ani nevylezli, protože proč když můžeš sedět a koukat přes okýnko), což byl fakt zážitek :D, taky jsem dostala pekelně drahou zmrzlinu, která ale nebyla až tak pekelně dobrá, dovezli mě až domů a zaplaceno jsem dostala i za čas strávený v autě. 

Celý tento týden se nesl ve znamení odpočinku, projekt jsme odevzdali a do zkoušky (bylo) daleko. Začala jsem intenzivněji hledat bydlení v Barceloně a ve čtvrtek ho našla. Byla to rychlovka, ale psala jsem na spoustu inzerátů a přidala se do hromady skupin na FB, kde jsem všude napsala, že hledám bydlení a pak se mi ozvala slečna, že by jedno měla. A tak mám zamluvený pokoj S BALKONEM, velkou postelí, v bytě pro 3 i s obývákem, v centru, na rovině (už vybírám kolo) a S BALKONEM. Bydlet budu prý s Finkou a Holanďanem (dycky nevim jestli se tu píšou velky pismena, tak si to vyhledám, pak to stejně zase nevim, takže to dneska vzdávám, je mi totiž fakt špatně :D). Jo, vim že jsou na internetu zlí lidé a že si ze mě ta slečna může dělat srandu, ale žádné peníze jsem jí neposlala, platit budu až na místě a psaly jsme si pak ještě o dalších věcech, co se tyka zivota v Barceloně, a tak mi přijde docela duveryhodná. V červenci budu mít hovor se svými budoucími spolubydlícími a když to pujde dobře, tak si myslim, že to bude dostatečný dukaz o tom, že je to opravdový a když ne, tak snad budou stačit dva měsíce na najití něčeho jiného. Každopádně ten pokoj MÁ BALKON. 

V úterý jsem byla na rozhledně, bylo to fajn, počasí je parádní, takže šlo hezky vidět, trochu foukalo, takže to nebyla úplná nuda, když se kabina trochu kymácela.. Na Petřín to nemělo ale než Veselice to bylo trochu zajímavější..

Po cestě jsem objevila tohle koncertní místo, tak mě napadlo, že je ideální nápad se tam vyfotit na jevišti :D Byla to dost sranda, protože jsem ani jednou za 10s nestihla doběhnout do středu jeviště a zapózovat. 

  

Ve středu večer jsem viděla hustý video. Malý asijský chlapec se kouká chvilku na rozloženou Rubikovu kostku, pak mu zavážou oči a on ji složí. Nebude to dneska zase tak nudný, že bych psala o každým super videu, co jsem viděla, ale právě to mě přivedlo ke vzpomínce, kdy jsem jako malá Rubikovu skládala. Tak jsem si ji ve čtvrtek šla koupit :D Obešla jsem skoro všechna hračkářství v centru a nakonec jednu ulovila. Dneska už mám na kontě 4 složení, ale začátky byly krušné..až včera se mi ji povedlo poskládat poprvé. Mimo rubikovy kostky jsem si koupila i tři LP desky v jednom strašně super obchodě s kazetama, knihama, gameboyema (to je slovo? :D) a tak dál. Všechno jsou to směsky různých mých oblíbených interpretů s dalšími interprety, které neznám ale poznám. O tom, jak je praktický převážet LPčka z Dánska do ČR asi pomlčíme.

V pátek jsem byla na párty. A vlastně zase na rozhledně, protože okolo baráku, kde byla ta party je postavené lešení, takže jsme vylezli na střechu a koukali na noční Aalborg. Bylo to skvělý, pro mě nejlepší část celé párty :D Nahoře jsme dostali pivo od lidí, co bydlí v posledním patře, tak to nás docela pobavilo. Marťa, která v pátek odjela do Kodaně, mi půjčila kolo na dobu co je pryč, tak jsem si ho půjčila právě na cestu do centra.. kola byly docela vypuštěný, tak jsem jela k pumpě a že je dofouknu. Jenže jsem to posrala, samozřejmě :D, a všechen vzduch šel ven a žádnej dovntř (moje chabá znalost  ventilků) a ... no je to prostě bída. Vždycky jsem říkala, že na kole je nejlepší ta svoboda, kterou máte, když máte kolo. Ale je to vlastně kravina. V ideálním případě to funguje.. stejně jako volná ruka na trhu :D ale v reálu ani ne. Kolo buď někdo ukradne, nebo do něj udělá díru, ukradne sedlo, padá vám řetěz, praskne pneumatika jen proto, že je na čase.. a nebo přijedete do Dánska, s tím, že je to placka si koupíte kolo s převodama na ozdobu a pak se přestěhujete na kopec.. :D Nad tím tak neplánovaně teď přemýšlím a ona vlastně svoboda vůbec neexistuje. Nehledě na kola. V životě. Neustále nás něco omezuje. Samozřejmě se můžeme přizpůsobit a nebo proti těm omezením bojovat, ale ani když se naštvete, přestěhujete se do lesa, třeba i podle úřadů neexistujete, a živíte se tím, co vypěstujete, stejně jste pořád závislí na věcech, které nemůžete ovlivnit.. třeba počasí nebo medvědi. 

No takže mi prostě nezbývá než promazávat řetěz, kolo si hlídat, jezdit jen po čistých cestách, sedátko nosit všude s sebou a vlastně to kolo raději vůbec nepouštět z očí. 

Takže jsem sice dojela do centra, kde jsem asi kilometr od párty vyfoukla vzduch, kolo dotáhla k místu činu a ve 2:45 ráno ho táhla zase těch 5 kiláků zpátky domů. Celou cestu jsem měla samozřejmě strach, že ho tímto dorazím, ale je v pohodě. Nafouknutý a už jsem na něj od te doby raděj nešáhla. 

Na cestě domů byla pozitivní jedna věc a to byl objev polárního dne. Nebyl to pravděpodobně 100% polární den, ten je prý jen jednou za rok a ani nejsme dost na severu.Každopádně ve 2:45 ještě nebyla úplná tma a když jsem šla spát v 5 ráno už bylo zase světlo z východu, jako když ráno vstávám. Domů jsem sice přišla už někdy kolem půl 4, ale vzhledem k tomu světlu se mi ani nechtělo jít vůbec spát, tak jsem ještě telefonovala do Ameriky.

Pak jsem se probudila s hroznou kocovinou, o které jsem dneska zjistila, že není kocovina ale tahleta strašlivá zabíjející rýma. Protože abych měla 2 dny kocovinu, to bych i na tom prázdném kole domů dojet musela.

Jo a abych nezapomněla, před několika týdny jsem si všimla, že Magazin Legalizace hledá redaktory. Trochu jsem nad tím přemýšlela, jestli to chci vážně dělat a ve středu se rozhodla že jo. Tak jsem jim napsala e-mail a ještě mi neodepsali. Tak to jen tak pro info, abych za rok věděla, kdy začala má legendární kariéra redaktorky :D. Nebo odkdy je má kariéra odkázána pouze na blog :D..

jo a abych nezapomněla ještě jednou.. v pátek jsem upekla pěkně hnusnou buchtu, ani jsem ji nesnědla. a ještě teď je mi špatně, když si vzpomenu. Rozhodně ji neuvidíte na BBakers. Plytvání jídlem. stydím se.

Protože na konci června odlétám na Island přímo z Dánska, neměla bych až do srpna/září možnost se ukázat doma, tak jsem si udělala menší výlet do Česka teď v květnu a cestou zpět to spojila s prohlídkou Kodaně. Takže článek bude vypadat částečně jako klasický cestovní deníček a částečně jako plná stránka keců, co píšu v poslední době. Nevěděla jsem jak to logicky rozdělit, takže jsem to nerozdělovala :D. 

Tak už vím, co je špatného na tom být zvyklá chodit spát o půlnoci. Protože jsem dneska vstávala v 5:15, šla jsem včera spát v 22:30. Vůbec jsem nemohla usnout, ani přesto, že trénink boxu byl jeden z těch težších.

A taky už vím, že vařit si na cestu ovesnou kaši do nádob, co se sami od sebe otevírají, není dobrý nápad. Vypadá to, jakobych zvracela do sáčku :D. Nemůžu bohužel říct, že se mi situaci povedlo vyřešit. Snad bude v Kodani aspoň trochu kaše v nádobě a ne jenom v sáčku.

Nějak tu v tom buse vzpomínám na tu první cestu z letiště. Taky se dvěma kufry, jen to počasí bylo lepší a nevytíkala mi ovesná kaše do kufru.

Situace kaše se nezhoršuje, kufr mám odbavený, už jsem prošla i kontrolou, takže teď budu jen čekat.

Pro přístup k wifi potřebuju mít vytvořený účet, který bez internetu samozřejmě neudělám, takže čekám..a čekáám. Poprvé jsem si u kontroly musela sundat boty, letím v zimních, je na nich asi moc kovu :D

Asi zapnu PC a dodělám poslední práci na projektu. V Kodani je wifi pro všechny, takže tam pak bude co na práci víc.

Za hodinku odlétám. Do Kodaně jsme přiletěli už v 9:00, ty lety CPH-AAL a zpět jsou super rychlý. Půl hodinka :) a navíc jsem měla celou řadu jen pro sebe. Autobusem to trvá 6 hodin. To je jak z Brna do Budapešti.. nebo z Prahy do Berlína.

Takže jsem měla v Kodani spoustu času. Napsala jsem článek na BBakers, snědla tu rozteklou kaši, jabko, zkoukla jeden díl Dextera, nějaký youtube videa, nalakovala si nehty :D a zašla do HMka, abych zjistila, že bych si tam nevybrala nic, ani kdybych měla na rozhazování. Teď už čekám u Gatu A12, až mě pustí dovnitř. Chce se mi spát, dneska asi usnu dřív než o půlnoci, pokud mi to bude dovoleno :D a zítra ráno hurá do bazénu. Neplavala jsem od ledna, tak to asi bude trochu těžší, ale těším se. Snad to stihnu víckrát ještě.

Trochu nám tu prší, ale já stejně nebyla venku dýl než z autobusu na nádraží, takže mi to nevadí. Vybil se mi telefon i ntb :D. Sedím v kavárně, piju kafe, píšu a sleduju ten blázinec. Tady by byl luxusní timelapse.

Česko mě přivítalo náramně. Šla jsem si do Billy koupit vodu a všechny pokladny měly frontu az k uzeninám:D Tak jsem šla do trafiky. Nemám u sebe CZK, vlastně mám 4 Kč a stravenku, takže jsem platila kartou. Seděla tam typická česká nespokojená drbna a když jsem jí dávala tu kartu, tak na mě nejdřív hodila zvláštní pohled. Zvláštní pohledy od lidí, co neznám, mě nechávají úplně klidnou v každé situaci:D, takže jsem nijak nereagovala. Pak se ale zeptala, jestli jako tu vodu za 25 Kč chci platit kartou. Tak říkám, že mám jen 4 Kč a jestli jí to stačí, že jí je dám. Už to ve mně totiž začalo trochu vařit, protože mi nepřijde divný platit kartou nehledě na částku nebo počet položek. Paní mi začala tykat a povídá "To víš, že jo. To možná v příštím životě." Nakonec jsem zjistila, že jí to vadilo, protože zbytečně z terminálu vyjedou dva papíry navíc, takže je to neekologické. Což je pravda, ale na hlavním nadraží v hlavním městě by snad měli být připravení, že lidi přijíždí z jiných zemí a nemají ještě české koruny, když už teda nerespektuje to, že si snad každej může sám rozhodnout čím bude platit. Až se budu vracet do DK, tak se nechám 100,- navíc, ať šetřím papír. :D

Už se těším do Rail jetu. Je tu vedro a nejsou tu zásuvky.. už ho hlásí. Já ještě nemám hotový to kafe a ten blázinec je bezkonkurenční, chtěla bych tu sedět ještě hodinu. ♥nádraží ♥Praha

Bude narvanej? Bude. Je 5 hodin :/ Jdu na něj.

Tak jak mi čas v Dánsku utíká neuvěřitelnou rychlostí (neodpustím si ani jeden článek, abych tohle nezmínila), tak mi ten týden v Blansku utíkal hodně pomalu a jsem za to moc ráda. Měla jsem v plánu několik konkrétních věcí, které jsem chtěla stihnout a kromě cvičení s Hasmym (který jsem myslela že spíš zruší on, ale naopak já jsem si nenašla čas), setkání se všemi 3 mými nejlepšími přáteli ze střední (stihla jsem jen 2 :() a taky jsem chtěla jet na kola s Domkem a Ondrem, což jsme chtěli udělat už loni, ale stihli jsme jít jen do hospody. Na kole jsem ale byla sama, a to kromě pojíždění po městě i v Moravském krasu na mojí nejoblíbenější stezce. Změnilo se toho hodně, kromě toho Domu přírody rekonstruovali i vstup do jedné z jeskyní. Mimochodem, na kole jsem se málem párkrát přizabila při seskakování. Dvakrát jsem zapomněla, že jedu na pánkým kole a seskakovala z něj jako slečna z dámskýho městkýho kola. Jednou jsem to myslela dost vážně a málem přejela pár lidí před knihovnou a rozbila si zase držku, ale nakonec jsem to zvládla a jen se cítila trapně. Taky jsem měla na kole šok z toho, že má rovně pedály, na rozdíl o kola, co jsem měla v Dánsku a při prvních jízdách se mi zdálo, že je něco divně. Jezdila jsem jen na svojí Meridě, protože taťkovo kolo potřebovalo dofouknout pumpou, kterou bych si musela jít půjčit a kolu s košíkem už žádná pumpa nepomůže.

Každý den byl nabitý od rána až do večera/noci, jen málo kdy se mi stalo, že bych měla čas si sednou k počítači. Hned druhý den ráno jsem jela do bazénu, pak obešla město, a večer mě Marťa vyvezla do Brna na vernisáž do Strom Gallery, kde se starala o občerstvení. Já jsem se starala o konzumaci občerstvení (zejména vína) a samozřejmě o shlédnutí celé výstavy. Potom jsme strávily večer u Marti a šly s Lynchem do parku, odkud si odnesl super suvenýr. Potom jsem se šla ještě setkat se Štěpánem, kterého jsem neviděla už od léta, protože byl ve Skotsku.

Čtvrtek jsem celý strávila v Brně, nejdřív na oběde s mamkou, pak setkáním s Ivem a Marťou v brněnském Muzikografu, procházkou po městě a večer v hospodě s klukama. V pátek dopoledne jsem pekla bábovku a dánský dream cake a odpoledne jsem byla na té projížďce. Večer jsem pak popíjela jak v Kino Kavárně tak i na Muzikografu, kde jsem zase potkala spoustu známých a strávila tam super večer/noc. V sobotu jsme měli rodinný den. Po obědě jsme jeli k babičce a pak byla oslava u dědy, kde jsem se setkala s celou rodinou z mamčiny strany. Na tuhle oslavu jsem právě pekla ten dánský dream cake :) Zase se povedl. Aby ani v tomto článku nechyběl odkaz na BBakers, recept můžete najít zde. Byla jsem přejezená a přepitá, ale pak jsem se i přes dešťovou přeháňku ještě vypravila na muzikograf, protože tam byl koncert. Byla to docela sranda ale ne uplne moje oblíbená hudba. Ikdyž jsem o půlnoci byla na odchodu, stejně jsem tam strávila ještě další 3 hodiny :D V neděli jsem tak vstávala az ve 12 a k snídani jsem měla nejlepší kachnu se zelím. K večeři mi pak Marťa s Hasmym přichystali grilovačku a celá neděle se tak nesla v duchu obžerství, protože nestačil pouze vepřový steak, měli jsme i burger a párečky. Lynch chudák jen smutně koukal a dostal rajče. 

V pondělí už se mi to už začalo krátit. Ráno jsem si zase skočila zaplavat a potom jsme s Marťou pekly krtkův dort. K večeru jsem pak zase jela do Brna a strávila super večer Na Dráze, což je skvělej podnik pro nadšence cyklistikou. Viděla jsem za jeden večer asi víc užasných a výjimečných kol než za celý svůj pobyt v Dánsku. V úterý jsem už začala balit, ráno jsem byla zase v bazénu, na obědě s klukama ze střední a večer jsme oslavovali státnice mýho bratránka u naší blanenské přehrady. Přišli tam i další moji kámoši, které jsem za celý ten týden nestihla vidět, takže to všechno pěkně vyšlo. Pak jsem se ještě stavila rozloučit s Lynchem a jeho páníčky :D a byla připravena k odjezdu. 

Wow. Poprvé do Prahy InterPanterem s internetem. Akorát nemá kupé, tak to není tak útulný :( :D. Co se stalo, že nikde už nejsou kupé? Kufr se mi ani nevejde na tu horní polici.. někde udělali chybu, ale aspoň ten internet. Odpoledne budu v Kodani. Mám pocit, že jsem něco zapomněla. Asi to tak musí dycky být :D.

Odlety jsou čímdál snazší. I co se týká mojí nálady i schopnosti dostavit se včas na letiště k bráně. Byla jsem na obědě s holkama v Louvru na holandském řízku a broskvovém cheesecaku. Ještěže mi mamka dala i stravenku na cestu zpět. Nezbyla :D.

Ted už mě čeká Kodaň. Bydlím v centru a v části, kde jsem v zimě nebyla, tak se moc těším. Dnes půjdu asi do muzea na stálou expozici. A zítra projdu/projedu město. Možná si půjčím kolo.

Taky jsem si byla vyzvednout diplom za Bc, tak už je to černé na bílém po roce.

Nikde jsem nemohla sehnat Islandské koruny, tak zkusím ještě v Dánsku a kdyžtak až na Islandu. Jdu na letadlo..

Cesta v poho, jsem spala celou dobu. Hostel je v centru, paráda. Je tu trochu víc místa než tenkrát v té chatce:D Ale zatím jsme tu jen 2. Nabíjím se mobil, proto jsem ještě tu. Počasí pecka. Plán mám. Půjdu do galerie, která je v zámku, takže dvě mouchy jednou ranou. Je to kousek a pak se budu flákat. Zítra mám plán tak na 15 km, tak uvidíme:D.

Nemám osušku a pyžamo a pastu na zuby a tak ..

Ach joooo..tak oni teď zpoplatinili i stálé expozice a docela dost (110 DKK), a navíc už je pozdě, tak by to ani nestálo za ty peníze. Ta budova je ale parádní.

tak jsem si prošla okolí, objevila jsem spoustu super věcí a míst, nakoupila si snídani a teď jsem si sedla a přišel za mnou až moc přátelský týpek a strašně moc mluvil a chtěl mě vzít na festival elektronické hudby, co tu zrovna probíhá v ulicích. Sám se naštěstí zdekoval, když mu někdo volal. Beztak na ten fesťák něco dýloval.

Vím, že jsem v okolí svýho hotelu, ale jsem mega zmatená. Ani nevím kolik je hodin, páč jsem si měnila SIM a vždycky se mi změní čas a dycky na to zapomenu..Ale pořád svítí slunko a je teplo.

Přesunula jsem se na jedno náměstí kousek a je to zde super. Schody do nebes, skejťáci, basketbalisti, zevláci..žije to tu.

Někdy se tu cítím jako ve Vídni.

Už mi byla zima, tak jsem šla. Jsem i dost unavená. Říkám si, jak je to všechno neuvěřitelné. Ráno jsem byla doma, stihla jsem v Praze oběd s holkama a dalších pár věcí a odpoledne už jsem chodila po Kodani. Nevěřím tomu, že to je můj život.

Za poslední týden jsem několikrát lidem v mém okolí vyprávěla moje plány na příští měsíce a nevím komu se zdály neuvěřitelnější, jestli mně nebo těm, kdo mě poslouchali.

Myslím ale, že to nám všem tak úplně nedochází...mně hlavně, a to i přesto, že na to myslím často. Od září 2015 do března 2017 strávím doma dohromady asi 2 měsíce. A všichni se měníme a já u toho nejsem a nemám vliv na své přátele a rodinu, nemám s nimi zážitky a ikdyž to ten jeden večer/týden vypadá, že je všechno při starým, tak je tam stejně pořád ta prázdná 4měsíční díra (od vánoc) a další 4měsíčn díra před vánoci.

Ráno v pokoji nebyl už skoro žádný vzduch...fuj.. Tak jsem od tam rychle vypadla a už jsem na cestě k Cirkelbroen. Dostala jsem kávu zdarma, tak s ní a Supertramp sedím na nábřeží jednoho z kanálů. Počasí je fajn, na slunci až moc vedro.

WOOOOW. Za prvé jsem strašně rychlá, a to se táhnu jak smůla. Za druhé WOOOOW...tahle část Kodaně je brutální. To je jiný sídliště :D Jsou tu i firmy, univerzita a koncertní sál, ale myslim, že se tu hlavně bydlí. Je to úžasné. Teď se vrátím zpět do centra a budu se toulat.

Jsem po obědě. Jestli budu po cestě zvracet, tak to možná bude tím sendvičem, co jsem si nachystala před dvěma dny odpoledne a od včera ráno až do teď už nebyl v lednici. Ale chutnal OK... na večeři už si budu muset něco koupit. Prošla jsem centrem a teď sedím na jiném břehu, jiného kanálu než ráno.

Přemýšlím co teď. Z plánů jsem stihla vše a bolí mě nohy.

Taky se budu divit, jestli nebudu celá spálená.

Kodaň je jediný město, kde se mi povedlo najít rovnou 3x WC zdarma. Sociální stát.

Prošla jsem pár obchodů, koupila si večeři a banán k snídani :D Uvidímě jak dopadne. Došla jsem až k Nyhavn, ani jsem to neměla v plánu, zabloudila jsem tam.

Dneska mi Kodaň připomíná spíš Amstr.

Už čekám na autobus. Měla jsem trochu problém s nastoupením do správného vlaku sem a pak s otevením dveří. Jsem jeden z těch, kterým jsem se dycky v pražským MHD smála, že neumí otevřít dveře :D Je mi vedro. Těším se do sprchy. Za 6,5 hodiny :D

Ještě hodinu. Spala jsem asi 1,5 hodiny a 1,5 hodiny koukala na Dextera, tak to utíká. Přepisovala jsem deníček z cesty do ČR, je to trochu divný, když zrovna jedu zpět. Přemýšlím taky jak z toho udělat článek/články.. asi jeden dlouhý... jo to zní dobře.

Zítra zpátky do reality. V 9:00 meeting - poslední čtení projektu, tisk a odevzdání..celej den ve škole, to chceš. Ani si nemám z čeho nachystat oběd:D

Spálená opravdu jsem, jak rajče. Nejlepší je, že ani nemám krém na opalování, tak se nemám zatím ani jak chránit proti tomu ukrutnému severnímu slunci, musím to co nejdřívě napravit. Oběd jsem nakonec vymyslela, bylo to v pohodě. Projekt máme opravdu odevzdaný, takže až do cca 15. - 17. mám prázdniny. Potom se začnu připravovat na zkoušku. Musím se odhlásit z úřadu, zrušit účet v bance a prodat nábytek a vybavení. Tak buď zase za týden a nebo až se mi stane něco hodného zapsání.